Jeskyně a netopýři: historie spojení

Byla dřív slepice, nebo vejce? Podobnou otázku si můžeme položit u dvojice netopýr versus jeskynní úkryt. Mohly být jeskyně jednou z příčin vzniku létajících savců – letounů?

Nejznámější obyvatelé jeskyní jsou bezpochyby netopýři. Oprávněně bychom mohli říci i nejvýznamnější, neboť v globálním měřítku je pro členitá společenstva organismů, oživující jeskynní prostředí, klíčovým existenčním předpokladem organická hmota, kterou netopýři vnášejí do podzemního prostředí svým trusem a tělesnými pozůstatky. Spojení netopýrů a jeskyní je ovšem ještě intimnější. Pro řadu dnešních linií je to určující faktor vymezující nejrůznější stránky jejich biologie v nečekaném rozsahu. Nemohl to být nakonec i jeden ze vstupních kroků při vzniku této skupiny?

Před hledáním odpovědi připomeňme, že netopýři – letouni (Chiroptera) – jsou s 1400 druhy v 21 čeledích druhým největším řádem savců, který však rozmanitostí svých přizpůsobení výrazně překonává poměry jiných řádů. V pozadí této skutečnosti stojí nejnápadnější specifikum – schopnost aktivního letu. Té dosáhly v historii živočichů pouze čtyři skupiny: hmyz, ptakoještěři, ptáci a netopýři. V rámci svých mateřských taxonů jsou to vždy vývojové linie s nejširší adaptivní radiací a výjimečnou druhovou rozmanitostí. Díky letuschopnosti se vyvázaly z omezujících mantinelů prostorových a potravních nik nelétavých příbuzných. Využívají vzdálené zdroje, lépe unikají před predátory a mají výjimečné možnosti šíření.

Striktní vazba na jeskyně a krasové oblasti je typickým znakem vrápenců (Rhinolophidae), jedné z nejpočetnějších skupin netopýrů Starého světa. Náš vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) toto pravidlo ovšem poněkud porušuje – v létě se s ním setkáme i na půdách budov.Snímek Ivan Horáček

Jaké selekční faktory ale otevřely cestu extrémně náročným a nesamozřejmým přestavbám těla, které předcházely vzniku plné letuschopnosti? Okřídlení dospělci hmyzu představují původně jen finální stadium dlouhého larválního života. Pro ně mohla být samotná možnost šířit se na větší vzdálenosti a využít neomezenou potravní kapacitu devonských vnitrozemských mokřadů (pro tehdejší predátory nedostupných) víc než dostatečným tlakem na příslušné tělesné a behaviorální úpravy. Obratlovci se však vydávali na cestu k letuschopnosti v podmínkách vysoce rozmanitých společenstev časných druhohor (ptakoještěři, ptáci), respektive třetihor (letouni). V jejich případě muselo být ve hře něco víc. Něco, co mohlo vyvážit kritické omezení čtyřnohého pohybu spojené s počátečními fázemi přestavby tělesné organizace. Tím mohl být jedině velmi bohatý a obecně rozšířený zdroj dostupný pouze ve vzdušném prostředí – létající hmyz.