České objevy v jeskyni Sulfur

Zapáchající sirovodík se nedýchá zrovna nejlépe. Je tu horko. Shora na nás prší kyselina sírová nebo rovnou sněží síra. Po pár hodinách v agresivním prostředí nás začíná bolet hlava. Nepomáhá ani zvýšená hladina adrenalinu a euforie z unikátního objevu. Ne, nejsme na kosmické misi na planetě Uran. Pronikli jsme do útrob hypogenní jeskyně Sulfur v soutěsce Vromoner na albánsko-řecké hranici.

Říčka Sarandaporo (Σαραντάπορος) pramení v Řecku. Její povodí zaujímá plochu 850 km². V místě, kde se přibližuje k albánské hranici, si můžeme povšimnout zajímavých geomorfologických fenoménů. Na styku vápenců a fylitů se Sarandaporo prořezává půl kilometru dlouhou soutěskou. Albánci ji nazývají Vromonerit. Krátký kaňon zároveň protíná hydrotermální zlom (obr. 2) sto kilometrů dlouhé antiklinály, definované linií táhnoucí se od pohoří Tomorr po Vromonerit. ¹⁾ Na dně soutěsky a v její bezprostřední blízkosti vyvěrá několik termálních minerálních pramenů. Vřídla jsou známa prakticky od nepaměti.

Historický vhled

Hlavní tektonické zlomy procházející Albánií s vyznačením hydrotermální oblasti Vromoner.

První archeologické nálezy z oblasti řecké Konitsy jsou datovány do starší doby železné. První písemné zmínky o řeckých lázních Kavasilon (Λουτρά Καβασίλων) a Pyxaria (Λουτρά Πυξαριας) známe ze 14. století.

Na albánské straně jsou na přelomu 16. a 17. století zmiňovány lázně Banjat e Xhomos, které byly v 18. století přebudovány na léčebné centrum s několika budovami a dvěma bazény. Lázně byly funkční ještě v roce 1940. Po roce 1950 byl však Albáncům přístup k řecké hranici odepřen a lázně upadly na čas v zapomnění. V roce 1973 bylo vybudováno sanatorium v bočním údolí Gline. Zdravotnickým zařízením prošlo 15 tisíc pacientů ročně. V bouřlivém roce 1997 však byly lázně vyrabovány a zničeny. K částečné obnově došlo v roce 2005. Léčebné kúry jsou dnes poskytovány pouze omezenému počtu návštěvníků v přilehlém soukromém objektu.

Termální minerálka je do sanatoria přiváděna 3 km dlouhým potrubím z bývalých lázní Xhomos a nečekaně také až z portálu vývěrové jeskyně, která leží v horní nejvýchodnější, již řecké části soutěsky Vromoner. Právě tato hydrotermální jeskyně se stala hlavním bodem našeho speleologického výzkumu, organizovaného pod hlavičkou skupiny Topas, pobočného spolku České speleologické společnosti.

Hypogenní kras je definován procesy krasovění, které přicházejí z hlubin. Na genezi a chemické korozi takto vzniklých jeskyní se mohou podílet různá média: agresivní minerálky, termální vody nebo i plyny: oxid uhličitý (např. naše Hranická propast, viz Vesmír 99, 720, 2020/12) nebo sirovodík. Hypogenní jeskyně jsou nesmírně zajímavé i svými pestrými sekundárními výplněmi, které mohu být tvořeny různými minerály.