Zranitelná jeskyně Lascaux

Nedaleko vesnice Montignac v údolí řeky Vézère v jihozápadní Francii byla 12. září 1940 objevena krasová jeskyně Lascaux s monumentální paleolitickou výzdobou. Tento objev odstartoval novou éru našich znalostí prehistorického umění a původu lidstva. Ale ochránit pravěké malby před zkázou není snadné.

Jeskyni náhodně objevili čtyři dospívající chlapci, Jacques Marsal, Marcel Ravidat, Georges Agnel a Simon Coencas. O tom, jak jeskyni objevili, existuje několik verzí. Podle jedné z nich Marcel Ravidat požádal kamarády o pomoc s vyproštěním svého psa Robota, který při toulkách v okolí vesnice propadl do skalní pukliny. Další verze objevu popisuje, že pes Marcela Ravidata našel v lese otvor v zemi a Marcel Ravidat se k nalezenému otvoru vrátil s kamarády z vesnice. Jisté je, že se jako první spustil rozšířeným otvorem dolů a vzápětí všichni čtyři zdolali sestup šachtou s nadějí, že se jim podařilo objevit legendární tajnou chodbu vedoucí pod řekou Vézère do montignackého zámku.

Při zkoumání objeveného prostoru chlapci jako první uviděli malby na stěnách jeskyně. Malby a kresby zdobí celkem asi 150 m chodeb, pocházejí z mladšího paleolitu (magdalénská kultura) a jsou datované do doby okolo 17 000 let př. n. l. Celkem bylo v jeskyni objeveno kolem 600 maleb a kreseb a více než 15 tisíc skalních rytin, které představují realistická vyobrazení především býložravých zvířat (jeleni, koně, býci a bizoni), různé symboly a méně často se objevují primitivní nebo silně stylizovaná vyobrazení člověka.

Dnes si návštěvníci údolí řeky Vézère mohou na vlastní oči prohlédnout pouze repliky paleolitických maleb.

Snímek thipjang, Shutterstock.com

Jeskynní malby byly v té době známy už z několika francouzských jeskyní objevených v údolí řeky Vézère počátkem 20. století (např. Bernifal, Font-de-Gaume, Combarelles) nebo známých „od nepaměti“ (Rouffignac nedaleko údolí řeky Vézère, Niaux na úpatí Pyrenejí), ale také z několika španělských jeskyní včetně světoznámé jeskyně Altamira.