Jedinečný a křehký svět gruzínského krasového podzemí

Gruzie oplývá nádhernou divokou přírodou od hřebenu Velkého Kavkazu až k jihovýchodnímu cípu země. Předhůří Kavkazu i části jeho pohoří jsou velmi bohaté na krasové oblastí. Čeští experti zde pomáhají s výzkumem jeskyní i s jejich zpřístupněním pro veřejnost.

Mohutný masiv Kavkazu se začal vyzdvihovat od začátku třetihor v procesu alpinského vrásnění, které trvá dodnes. Z mladých, několik kilometrů mocných vápencových druhohorních usazenin ustoupilo moře. Horotvorné procesy je masivně deformovaly a vrásnily. A přitom probíhaly i krasové procesy. Atmosférické vody a říční toky postupně utvářely jeskyně, propasti a další povrchové i podzemní krasové jevy. Vznikly tak rozsáhlé a pozoruhodné krasové oblasti, sahající od subtropických pahorkatin až do vysokohorských poloh. Ve vysokohorském krasu Abcházie se např. nachází nejhlubší současná jeskyně na světě Vorovkina s hloubkou 2212 metrů.

V letech 2012–2019 působil v krasových oblastech Gruzie v rámci projektů České rozvojové agentury tým expertů ze Správy jeskyní ČR. Radili, jak lépe využít a nově zpřístupnit vybrané jeskyně, a při té příležitosti měli možnost řadu významných jeskyní podrobně studovat a dokumentovat. Několikaletá práce v krasovém podzemí Gruzie snad zaslouží v letošním Mezinárodním roce jeskyní a krasu připomenout.

Krasová oblast regionu Imereti

Erozně modelovaná chodba v jeskyni Rača 2001.Snímek Petr Zajíček

Podstatná část prací probíhala v Imeretské oblasti. Nacházejí se zde dvě významné, veřejnosti přístupné jeskyně Prometheus a Sataplia. Druhá jmenovaná je součástí přírodního parku, kde byly v šedesátých letech 20. století na vápencové plotně objeveny stopy několika druhů dinosaurů. Vlastní krasové území – Sataplijsko-Tskhaltubská krasová oblast – se rozkládá severně od města Kutaisi na ploše přibližně 100 km² a v nadmořské výšce 200 až 500 metrů. Odborníci zde zkoumají rozsáhlé podzemní hydrografické systémy. Největší z nich tvoří několik krasových toků, propadajících se v severovýchodní části. V podzemí se toky spojují v řeku, jedno z jejích ramen protéká jeskyní Prometheus a poté vyvěrá. V jeskyni Prometheus byla proto při zpřístupnění okruhu pro návštěvníky zprovozněna také vodní plavba na motorových člunech – podobně jako v našich Punkevních jeskyních. Víceúrovňový podzemní systém Promethea je dlouhý přes pět kilometrů a vyniká obrovskými dómy a chodbami s mimořádně bohatou a mnohotvárnou krápníkovou výzdobou. Je zde možné spatřit drobné excentrické krápníky, lesy brček, tisíce stalaktitů, stalagmitů a záclon nebo mnohametrové sintrové kupy a kaskády. Jeskynní prostředí je biotopem pestré skladby řady skupin troglobiontních (v podzemí trvale žijících) a troglofilních bezobratlých živočichů. V podzemí Imereti žijí populace jeskynního slepého brouka rodu Duvalius či řada druhů slepých stonožek, mnohonožek, stejnonožců, štírků.