Černí pasažéři: přehlížená invaze hub

Před více než 100 tisíci lety se moderní člověk začal šířit z Afriky do všech koutů světa. Migrace a cestování se od té chvíle staly jedněmi z hlavních lidských charakteristik, které významně přispěly k úspěšnosti našeho druhu. Spolu s člověkem cestovala na nová místa i řada rostlin a živočichů, kteří člověku buď sloužili jako hospodářsky významné druhy, nebo je zavlékal zcela nevědomě. Tak započala globalizace světové biosféry, která s rostoucí intenzitou, ruku v ruce s globalizací světového hospodářství a masovým turismem přetrvává dodnes.

Organismy, které se působením člověka dostaly mimo území svého přirozeného výskytu, nazýváme zavlečenými druhy. Některé z nich se mohou v novém prostředí začít invazně šířit na úkor druhů domácích, které mohou vytlačovat z jejich přirozených stanovišť, a negativně tak ovlivňovat fungování místních ekosystémů.

Invaznímu šíření organismů, především rostlin, a jejich vlivu na biodiverzitu a ekosystémy se věnovala řada článků dříve publikovaných ve Vesmíru.¹⁾ Velká část zavlečených rostlin se však v novém prostředí neuchytí, a to například kvůli nevhodnosti místních podmínek či neschopnosti obstát v konkurenci s domácími druhy. Krom těchto vlivů se stále více uvažuje o symbiotických interakcích jako významném faktoru v zavlékaní nepůvodních druhů. Na jednu stranu mohou rostliny zavlečením mimo původní areál výskytu uniknout z negativních interakcí se svými patogeny (např. viry, bakteriemi, hlísticemi), na druhou stranu tím ale mohou přijít o vztahy s prospěšnými (mutualistickými) symbionty (např. bakteriemi fixujícími dusík, mykorhizními houbami, opylovači), kteří významně zvyšují jejich fitness a konkurenceschopnost. Nemožnost navázat prospěšný symbiotický vztah představuje největší problém pro obligátně symbiotické druhy, tedy pro ty, které nejsou schopny bez symbionta dlouhodobě přežít.

Uvnitř i na povrchu

Jeden z nejrozšířenějších symbiotických vztahů na planetě představuje mykorhizní symbióza, kterou najdeme u více než 90 % rostlinných druhů, jež po většinu života hostí ve svých kořenech symbiotické houby. Mykorhizní vztah, stejně jako ostatní mutualistické symbiózy, je prospěšný pro oba zúčastněné partnery. Na jedné straně zelená, fotosyntetizující rostlina zásobuje mykorhizní houbu uhlíkatými látkami v podobě jednoduchých cukrů (glukózy či fruktózy), na straně druhé vláknitá houba kolonizující kořen hostitelské rostliny, ze kterého proniká do okolní půdy, získává vodu a minerální živiny, a ty následně transportuje do rostliny.