Zabití ekonomikou

„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox populačního zdraví – ač se to na první pohled zdá jako nesmysl, v období silné ekonomiky úmrtnost zpravidla roste a naopak klesá v období ekonomické recese. Avšak prevalence chronických nemocí je většinou horší v období recese.

Proč tomu tak je, je jednou z nevyřešených otázek populačních studií a sociální demografie a vědeckým problémem, kterým jsem se i já zabývala v několika studiích obyvatel Detroitu ve Spojených státech amerických.

Detroit je průmyslové centrum státu Michigan. Je to čtrnáctá největší americká metropolitní oblast a jedna z mála, jejíž centrum se v průběhu 20. století výrazně zmenšilo. Od poloviny minulého století ztratilo příbližně šedesát procent obyvatel. Stalo se tak hlavně z ekonomických důvodů. Detroit je totiž závislý na benzinu. V polovině minulého století pracovalo 214 tisíc detroitských mužů jako dělníci v některé z velkých automobilek. V roce 1990 už to bylo jen 104 tisíc. Detroit se svým jednostranně orientovaným průmyslem se stal obětí globálního přemísťování automobilové výroby na jih a do Asie a finančního kolapsu amerického automobilového průmyslu.

V poslední americké recesi mezi lety 2007 a 2009 bylo město obzvláště silně zasaženo. Nezaměstnanost se zvýšila ze sedmi na patnáct procent. Ceny nemovitostí se náhle prudce propadly téměř o čtyřicet procent a plátci hypoték najednou zjistili, že dluží za svou nemovitost daleko víc, než by byla její nedávná kupní cena. A 18. července 2013 město formálně vyhlásilo bankrot. Tou dobou jsem psala v nedalekém Ann Arboru doktorskou disertaci na téma sociálních nerovností v populačním zdraví.

Protichůdné vlivy

Malba odrážející proměnu Detroitu: mural art Dieaga Rivery z třicátých let.Snímek Václav Cílek

Zaměřme se ale na roky 2007 a 2009 z pohledu českého zdraví. Vědci rozdělují ekonomické vlivy na populační zdraví na procyklické a proticyklické. Procyklickými vlivy jsou ty, které způsobují nárůst úmrtnosti nebo nemocnosti, když se nám ekonomicky daří dobře. Nejčastěji jsou spojeny s průmyslovou výrobou. Proticyklické se projevují opačně. Obvykle jsou spojené se stresem souvisejícím se ztrátou zaměstnání, s menší finanční stabilitou a sníženými strukturálními investicemi do veřejného zdraví. [2] V ekonomicky úspěšnějším roce 2007 se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo pěti procent. Díky tomu jsme byli nejen blahobytnější, ale i zdravější. Lidé si mohli dovolit vybírat pracovní místa s vyšším platem a atraktivnějšími benefity, kvalitně trávit volný čas a zdravě nakupovat. Ekonomická stabilita s sebou přinesla také stabilitu sociální. Lidé byli méně vystaveni každodennímu stresu, který má negativní dopad na kardiovaskulární zdraví.

Pro většinu obyvatel období ekonomického růstu znamená zlepšení životní úrovně a zdraví. Jsou tu ale i ti, kteří z něj těží méně, anebo dokonce kvůli silné ekonomice strádají. Mezi ně se řadí hlavně starší lidé. Je to proto, že ekonomická aktivita se bohužel často negativně promítá na kvalitě ovzduší, na kterou jsou starší lidé obzvláště citliví. V obdobích vysoké průmyslové aktivity tedy očekáváme zvýšenou úmrtnost ve vyšších věkových skupinách, a to především na zástavu srdce, jak napsal už zmiňovaný Ruhm. V kontextu Spojených států amerických ekonomové také poukázali na to, že pracovní síla v domovech důchodců narůstá proticyklicky, což znamená, že o starší lidi pečuje menší množství lidí v obdobích ekonomického rozkvětu, kdy mají potenciální zaměstnanci širší možnosti na trhu práce. Avšak podobné studie z českého prostředí zatím neexistují.

Dobrá ekonomická situace s sebou nese ještě jedno solidně zdokumentované riziko – zvýšení počtu dopravních nehod. Je to způsobeno tím, že v obdobích recese lidé méně pravidelně používají automobil, a to kvůli tomu, že přišli o zaměstnání, kam museli dojíždět, nebo proto, že se snaží snížit výdaje za pohonné hmoty. V obdobích ekonomického růstu mají hlavně mladší řidiči zvýšené riziko dopravní nehody.

Malba odrážející proměnu Detroitu: graffiti z doby po ekonomickém kolapsu.Snímek Václav Cílek

V průběhu roku 2009 se situace změnila. Ve čtvrtém čtvrtletí toho roku Český statistický úřad ohlásil největší meziroční pokles v zaměstnanosti od roku 1999 – 2,9 procentního bodu. V mnoha krajích byl stav ještě daleko znepokojivější. V nejhůře postiženém Ústeckém kraji bylo na Silvestra roku 2009 okolo šestnácti procent žen a dvanácti procent mužů mezi 15 a 64 lety bez zaměstnání. Sociální vědci poukazují na to, že méně zdraví lidé jsou obvykle propouštěni jako první. Ale i zdraví lidé mají zvýšené riziko, že se jim zdraví zhorší nedlouho poté, co přijdou o práci. Ve své studii o zdraví zaměstnaných a nezaměstnaných lidí v americkém Detroitu jsem objevila, že ztráta zaměstnaní a úbytek finančních zdrojů v domácnosti jsou někdy provázeny osvojením nových zdraví škodlivých zvyků, jako je například kouření nebo neúměrná konzumace alkoholu. [3] Výzkum ze Švédska dokonce ukázal, že čím déle byl švédský muž nezaměstnaný v průběhu místní ekonomické krize mezi lety 1992 a 1996, tím větší měl pravděpodobnost úmrtí v nadcházejících šesti letech.

Zhoršení svého fyzického a psychického stavu pociťují ale i ti, kteří práci ještě neztratili, ale obávají se, že by v nejbližší době mohli. Souvislost mezi strachem ze ztráty zaměstnání a zhoršeným zdravotním stavem byla zdokumentována v několika evropských zemích, Austrálii i Spojených státech amerických. Ve svém výzkumu obyvatel Detroitu jsem zjistila, že u lidí, kteří očekávali ztrátu zaměstnání v tomto roce, byla větší pravděpodobnost rozvinutí deprese a úzkostné poruchy. [4]

Ti, kterým se podaří uchovat si zaměstnání i přes ekonomický útlum, často pracují v horších pracovních podmínkách než v období expanze. Přestože zaměstnavatelé propouštějí, mzdy se snižují. Pracovní kolektivy nemají adekvátní množství členů a často je od zbylých zaměstnanců vyžadováno vyšší pracovní nasazení. To vede ke zvýšenému pracovnímu stresu, který může mít dlouhodobé dopady na zdraví. Například studie s více než deseti tisíci zaměstnanci britské státní správy ukázala, že ti, kteří v práci zažívají chronický stres, mají dvakrát větší pravděpodobnost rozvinutí metabolického syndromu.

Detroit, srdce amerického automobilového průmyslu, se stal obětí měnící se doby a v roce 2013 vyhlásil bankrot. Mnoho lidí přišlo o práci a nedokázalo splácet hypotéky a daně z nemovitostí; v řadě domů se zabydleli duchové.Snímek Mike Fritcher, CC BY-NC-ND 2.0

Jak zareagují politici?

Zda nám ekonomika zlomí srdce, či ne, závisí ale i na politické reakci. V okamžiku ekonomické nouze se může zdát vhodné přesměrovat zdroje určené pro investice do veřejného zdraví k výdajům, které se zdají být naléhavější než dlouhodobá zdravotní prevence. Tento krok s sebou může přinést nečekané komplikace mimo jiné v podobě vyššího výskytu infekčních chorob, jak se ukázalo například v řeckých Aténách, kde v období poslední recese prudce vzrostl počet nakažených virem HIV mezi uživateli nitrožilních drog.

Na opačné straně světa, v kalifornském okrese Kern, kde vedla ekonomická krize k vypovězení tisíců hypoték na předlužené nemovitosti, se v průběhu recese k velkému překvapení lékařské i laické komunity začal rapidně šířit západonilský virus. Počet pacientů vzrostl v daném období o 276 procent. Náhlý vzestup nakažených byl záhadou, než si vědci uvědomili, že velké množství nemovitostí, které byly ponechány přírodě a bance napospas, má na zahradě neudržovaný bazén. Ten je ideálním prostředím pro množení komárů. Stav se zlepšil až v momentě, kdy místní pracovníci veřejného zdraví opuštěné bazény vypustili.

Dnes, v roce 2019, má Česká republika za sebou několik let rychlého ekonomického růstu a mnozí analytikové nás varují, že další ekonomická krize je již na obzoru. Co se od ní dá očekávat z pohledu populačního zdraví? Odpověď závisí ve velké míře na jejím charakteru. Pokud se bude jednat o „běžnou“ recesi, která se vyznačuje hlavně zvýšenou mírou nezaměstnanosti, můžeme se připravit na „běžné“ recesní zdravotní problémy a sníženou úmrtnost pro ty nejstarší. Pokud se ale k těmto problémům připojí například kolaps trhu s nemovitostmi, můžeme čekat následky mnohem vážnějšího rázu. Není sice pravděpodobné, že bychom zažili epidemii západonilského viru, jak se stalo to ve slunné Kalifornii, lze ale očekávat, že by se zvýšil počet lidí bez domova nebo adekvátního bydlení, kteří by následně měli dlouhodobě zhoršené zdravotní vyhlídky. Bez ohledu na typ recese, která nás příště potká, jedno je jasné: jak se nám projeví na zdraví, záleží ve velké míře na politické reakci. Doufejme, že bude prozíravá.