Století Československa

První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách, Moravě a Slezsku) můžeme vyčíslit na 300 tisíc padlých, je třeba připočítat rovněž 60 tisíc civilních obyvatel, kteří by v mírové době nezemřeli a 550 tisíc dětí nenarozených v důsledku propadu porodnosti. Pro Slovensko podobný odhad došel k číslům 120 + 20 + 190 tisíc. Nově vzniklé Československo tedy zahájilo svou existenci se ztrátou 1,24 milionu duší.

Podle prvního poválečného sčítání lidu v roce 1921 žilo v Českých zemích 10 005 734 osob, na Slovensku 3 000 870 a v Podkarpatské Rusi 606 568 – celkem tedy 13 613 172 osob. Tyto tři celky se však v několika ohledech velmi lišily. Především národnostní strukturou. V Českých zemích žilo 30,6 % Němců, na Slovensku 21,7 % obyvatel maďarské národnosti a na Podkarpatské Rusi představovala tehdy zjišťovaná ruská národnost (velkoruská, ukrajinská, karpatoruská a rusínská) 63,2 %. [2]

Z obavy před nacionalistickými sjednocovacími tendencemi v Německu a Maďarsku potřebovala politická reprezentace země prokázat, že nevzniká další mnohonárodnostní problémový stát. Rozhodla se proto stvořit jednotný československý národ po vzoru Švýcarska. Světlo světa spatřila idea čechoslovakismu, předpokládající existenci československého národa, který má dvě větve: českou a slovenskou. Tak bylo možno na základě dat ze sčítání v roce 1921 stanovit, že v Českých zemích se k československé národnosti hlásí 67,7 % obyvatel, na Slovensku 67,5 %. Doba rovněž nebyla vhodná pro vyhlášení autonomie Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, neboť podle sčítání z roku 1921 počet obyvatel německé národnosti (3,22 milionu) převyšoval na tehdejším československém území počet osob hlásících se ke slovenské větvi (1,98 milionu).

Spojeni v rozdílnosti

Značně nerovnovážný stav mezi jednotlivými regiony státu panoval v zemědělské produkci. Zatímco v roce 1930 byla v průmyslově vyspělých Českých zemích na zemědělství závislá jedna čtvrtina obyvatel, na Slovensku i v Podkarpatské Rusi to byla mírně nadpoloviční část populace. Přitom produktivita zemědělství byla na východě země poloviční oproti evropskému průměru, zatímco v Českých zemích převyšovala celoevropský průměr 1,5krát. [3]

Trendy naděje dožití při narození v období 1920 až 2017. Jde o údaj o průměrné délce života, který prožije právě narozené dítě v případě, že bude po celý zbytek jeho života úmrtnost stejná jako v roce narození.Graf ČSÚ, VDC, INED

Slovensko a Podkarpatská Rus za Českými zeměmi zaostávaly i sociálně. V roce 1930 to dokládala vysoká úmrtnost kojenců a nízká naděje dožití při narození (obr. 1), vyvážená současně vysokým průměrným počtem živě narozených dětí jedné ženě (obr. 2). Podíváme-li se na situaci uvnitř státu socioekonomicky a demograficky, ukazuje se, že každý ze tří regionů předválečného Československa měl v rámci tehdejší Evropy blíže k jiným zemím (obr. 3).