Zde domov můj

Sté výročí založení Československého státu poskytlo mnoho příležitostí k reflexi, k ohlédnutí, co že se to v našem „středu Evropy“ vlastně za těch sto let událo. V tématu tohoto čísla zaujala Michala Anděla kromě jiného otázka, zda zakladatelé státu dostatečně zvážili geopolitická rizika nového státního útvaru. A v téže souvislosti i rizika spojená s uzavřenou společností. Psycholožky Martina Hřebíčková a Martina Klicperová-Baker rozebírají výsledky výzkumu národních stereotypů pěti zemí střední Evropy. Upozorňují mj. také na paradox, kterého si povšiml v úvodu citovaný světově uznávaný sociální antropolog Ladislav Holý, totiž, že Češi na jedné straně sami sebe hodnotí jako vzdělaný a kulturní národ a na straně druhé si připisují negativní vlastnosti, jakými jsou závist, vychytralost apod. Esej „Archetyp“ pražské kavárny Pavla Janouška poskytl příležitost panoramatickými snímky Pražského hradu připomenout fotografa Tomáše Vitovského. Sociodemograficky porovnává Česko a Slovensko Jitka Rychtaříková. Její zjištění, že České země se z tohoto hlediska posunuly na východ, by mělo vzbudit pozornost a obavy. Článek Ivany Bakešové se zabývá okolnostmi přesunu legionářů přes čínské území a Jan Němeček se věnuje vztahům a hraničním sporům nově vzniklého státu.

Jak byla výročí vzniku Československa připomínána? Zmiňme se pouze o sborníku Co daly naše země Evropě a světu. V říjnu 1939 vyšel jeho první díl. S ohledem na události roku 1939 nemohl Bohumil Mathesius realizovat záměr v původně zamýšleném rozsahu. Příspěvky „nežádoucích“ autorů byly publikovány pod pseudonymy. Druhý díl sborníku vyšel v červnu 1940 pod pozměněným názvem „Obrozený národ a jeho země na foru evropském a světovém“. Publikaci byla původně zamýšlena k 20. výročí založení Československa.

V roce 1998 a 1999 vyšla reedice obou svazků (s předmluvou Josefa Tomeše). Oba díly pak v roce 2000 doplnil svazek třetí, na němž se jako hlavní redaktoři podíleli Ivan M. Havel a Dušan Třeštík.²⁾ Je užitečné sborník prolistovat a uvědomit si posun v atmosféře příspěvků. V předmluvě k třetímu svazku oba redaktoři vyjádřili naději, že se „za deset dvacet let, až si naše země najdou své pevné místo v evropské a světové komunitě, zrodí další díl tohoto sborníku“. Uvažuji, jak by asi vypadal. Zatímco prvé dva díly sborníku vznikaly v době ohrožení, třetí se zrodil v období převážně optimistického očekávání, co přinesou následující roky. Odrážel by čtvrtý díl již plně pluralitní společnost tolerující rozdílné názory a vyzařovala by z něj důvěra v sílu demokratických mechanismů?