Dejte mi dvě uhlí
| 4. 6. 2017Když chce Angličan naznačit, jak málo mu přijde daná činnost smysluplná, řekne, že je to jako vozit uhlí do Newcastlu. Snad nebudeme nosit dříví do lesa (pro Němce nosit vodu do Rýna, pro Řeky nosit sovy do Athén, pro Bulhary prodávat okurkáři okurky), když tu budeme sledovat také uhelné sloje jazyka.
Staří Slované jistě netěžili uhlí v dolech jako my, ale už v jejich jazyce, který dnes nazýváme praslovanština, existovalo slovo ϙglь (s výslovností přibližně [oŋglj], „ŋ“ je nosové „n“), jímž (pravděpodobně) označovali kus částečně spáleného, dnes bychom řekli zuhelnatělého dřeva – tedy kus dřevěného uhlí. Z praslovanského ϙglь se beze změny významu vyvinulo staročeské uhel: to slovo máme v češtině ostatně i dnes, jen je v současné češtině používáme k označení kusu zuhelnatělého dřeva vytvarovaného tak, aby s ním bylo možné kreslit, a přeneseně jím pak označujeme i kresbu takovým uhlem provedenou.
Nyní vidíte 19 % článku. Co dál:
O autorovi
Karel Oliva
Další články k tématu
Uhlí na rozcestí
Krajinu mění těžba, devastuje rekultivace
Kde se tlumí, tam se stárne
Katastrofa zrodila unikát
Vážení ďáblovi pacholci
Není uhlí jako uhlí
Dřevem místo uhlím
Past úspěšných technologií
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost
