Dejte mi dvě uhlí

Staří Slované jistě netěžili uhlí v dolech jako my, ale už v jejich jazyce, který dnes nazýváme praslovanština, existovalo slovo ϙglь (s výslovností přibližně [oŋglj], „ŋ“ je nosové „n“), jímž (pravděpodobně) označovali kus částečně spáleného, dnes bychom řekli zuhelnatělého dřeva – tedy kus dřevěného uhlí. Z praslovanského ϙglь se beze změny významu vyvinulo staročeské uhel: to slovo máme v češtině ostatně i dnes, jen je v současné češtině používáme k označení kusu zuhelnatělého dřeva vytvarovaného tak, aby s ním bylo možné kreslit, a přeneseně jím pak označujeme i kresbu takovým uhlem provedenou.