Kde se tlumí, tam se stárne

Jedním z převládajících ekonomických trendů současnosti je přechod od ekonomiky orientované na průmysl směrem ke službám. S pojmem deindustrializace souvisí také ekonomická transformace starých průmyslových center. Mnoho z nich bylo v minulosti spojeno s těžbou nerostných surovin. Podobným příkladem je i Česká republika, která se potýká s útlumem těžby uhlí. Konkrétně jde o dva regiony, a to oblast severních Čech s těžbou hnědého uhlí a oblast Ostravska s těžbou černého uhlí. Útlum těžby uhlí se nejvíce projevil v ostravské aglomeraci.

Typickými příklady starých průmyslových center, ve kterých prošel těžební průmysl transformací, jsou Velká Británie a Belgie. V obou zemích už těžba definitivně ustala. Existují však jiné země, v nichž byla těžba také utlumena, avšak produkce uhlí stále pokračuje. Jde kupříkladu o Německo a Polsko.

Sbohem, angličtí horníci

Ve Velké Británii podobně jako v jiných zemích západní Evropy začal útlum těžby černého uhlí již v 60. letech 20. století. Důležitým milníkem se stal rok 1965, kdy byl vydán dokument regulující množství vládních dotací plynoucích do produkce uhlí. Největší zlom však přišel s nástupem Margaret Thatcherové na místo předsedkyně vlády. Jedním z hlavních cílů její politiky bylo uzavírání nerentabilních dolů. V důsledku toho značně stoupl počet nezaměstnaných a projevů jejich nespokojenosti. Protesty propuštěných horníků vyvrcholily v roce 1984 velkou hornickou stávkou. Uhelný průmysl pak prošel celkovou privatizací, kdy následovalo postupné zavírání černouhelných dolů. Poslední hlubinný důl ukončil činnost v roce 2015. Velkým problémem útlumu těžby byla nedostatečná pozornost věnovaná podpoře ekonomiky těžebních oblastí. Následkem toho nastalo zvyšování ekonomických rozdílů mezi regiony severní a jižní Anglie, v nichž mimo jiné prudce vzrostla nezaměstnanost, nastal nedostatek kvalifikované pracovní síly a klesla podpora vědy a výzkumu.

Stávka britských horníků dolu Silverwood v Rotherhamu v roce 1984. Důl byl uzavřen v roce 1994.Snímek Chris, CC BY 2.0

Belgické sváry

Ve stejné době jako ve Velké Británii odstartoval útlum také v Belgii. Na rozdíl od britské restrukturalizace se však belgická potýkala s řadou jiných problémů. Jedním z nich byl sporu Vlámů a Valonů o zavírání nerentabilních dolů, který vyvrcholil v roce 1966 stávkou horníků. Důsledkem bylo vydání vládní dohody o tvorbě nových pracovních míst jako kompenzaci za uzavřené doly. Vláda se navíc zavázala k dotování ztrátových dolů po dobu 30 let. Dohoda způsobila řadu ekonomických těžkostí. Pozornost vlády se zaměřila na tvorbu podpůrných programů, jejichž cílem bylo zmírnit ekonomické problémy. Bývalí horníci se postupně rekvalifikovali, vznikala nová pracovní místa. Během 80. a 90. let 20. století postupně ustala veškerá těžební činnost, chod podpůrných programů však byl narušen mnohem dříve kvůli politickým bojům mezi Vlámy a Valony.

Ze šachet do center volného času

Zvláštním případem byl útlum těžby uhlí v bývalé Německé demokratické republice. Do roku 1989 byla považována za jednoho z nejvýznamnějších producentů lignitu. Situace se však změnila v 90. letech 20. století, po opětovném sjednocení Německa. Východní část země nebyla schopna konkurovat vyspělé ekonomice části západní, což vedlo k řadě ekonomických obtíží. Ekonomika východních oblastí proto byla za významné finanční pomoci ze strany západu Německa transformována a hornictví masově restrukturalizováno. Využívalo se při tom západoněmeckých zkušeností z předchozích úspěšných metod útlumu těžby. Šlo především o regionální rozvoj oblastí postižených těžbou, výstavbu technologických a inovačních center či volnočasových parků. Tyto aktivity navíc vedly ke vzniku nových pracovních příležitostí pro bývalé horníky.

Osiřelá těžní věž v německém Porúří.Snímek volné dílo, volné dílo, CC0 1.0

Polský útlum uhlí neutlumil

Zemí s podobnou strategií útlumu těžby uhlí, jakou má Česká republika, je Polsko. Jako bývalé zemi Východního bloku byl tamní útlum těžby uhlí spojen s pádem socialistického režimu a přechodem od centrálně plánovaného hospodářství k tržní ekonomice. Od počátku 90. let 20. století postupně končily doly a uhelné společnosti se slučovaly. Na rozdíl od dříve zmíněných zemí byl útlum postupný, podporovaný velkým množstvím vládních programů zaměřujících se na budování pracovních míst v regionech zasažených těžbou nebo sociální podporou bývalých horníků. Navzdory útlumu však v Polsku nadále funguje velké množství dolů, které dodnes produkují černé uhlí, což vedlo ke značným hospodářským problémům v oblastech zasažených těžbou. Výjimku tvořil region v okolí Katovic, kde vznikla speciální ekonomická zóna, která přilákala významné zahraniční investory a pomohla k vytvoření velkého množství pracovních míst.

Utlumené Česko

Vzhledem k tomu, že Česká republika byla stejně jako Polsko součástí Východního bloku, útlum těžby uhlí začal oproti Západu s třicetiletým zpožděním. S útlumem těžebního průmyslu souvisel také útlum přidružených odvětví, například hutnictví. Jedním z klíčových dokumentů se stalo usnesení vlády o programu restrukturalizace uhelného průmyslu.

Srovnání vývoje počtu zaměstnanců uhelného průmyslu.Graf sestaven podle (ČSÚ (2016), Diercke (2016), Gov.uk (2015), Jonek Kowalska (2015)

Samotný proces útlumu proběhl postupně ve třech různých etapách. První etapa restrukturalizace se zaměřila na celkový rozsah útlumu a jeho financování. V druhé etapě byla věnovaná pozornost likvidaci pozůstatků hornické činnosti. V roce 2002 se vláda začala zabývat otázkou finanční podpory regionů postižených těžbou, jednalo se především o Moravskoslezský a Ústecký kraj. Kromě vlády se do procesu restrukturalizace hornictví zapojil také Český báňský úřad. Navíc v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie byla snaha sladit aktivity kolem hornictví s politikou Evropské unie. Poslední etapa útlumu byla spojena s procesem privatizace, během které byly transformovány velké těžební společnosti (například společnost OKD).

V regionu Ostravska začal útlumu těžby v roce 1994. Skončily doly nacházející se na území okresu Ostrava-město. Správu uzavřených dolů dostal na starost státní podnik DIAMO, jehož úkolem bylo privatizovat bývalé těžební budovy a pozemky. Významnou roli v procesu restrukturalizace hrála společnost Ostravsko-karvinské doly (OKD). V průběhu let OKD výrazně omezily počet zaměstnanců hlavně díky odchodu horníků do předčasného důchodu. OKD se snažily zajistit rekvalifikaci bývalých horníků nebo je podpořit v rozvoji vlastního podnikání. Aktivity OKD byly navíc rozloženy do několika dceřiných společností. V současné době jsou na Ostravsku v provozu pouze čtyři hlubinné doly – ČSA, ČSM, Darkov a Lazy – které se nacházejí ve dvou důlních závodech. Letos ukončil svou činnost hlubinný důl Paskov.

Vyřazené korečkové rypadlo připomíná zašlou slávu hnědouhelného dolu.Snímek volné dílo, CC0 1.0

Bez uhlí jsme starší

Přes některé významné rozdíly v tom, jak jednotlivé regiony Evropy přistoupily k útlum těžby uhlí, měly tyto snahy v regionech zasažených těžbou několik obdobných negativních znaků. Nejvýraznějším dopadem byl prudký nárůst nezaměstnanosti, zejména pro horníky či zaměstnance přidružených odvětví jako například hutnictví. Útlum rovněž proměnil strukturu obyvatelstva. Bývalé hornické oblasti se vylidnily a tamní populace jako celek zestárla. Zmíněný trend pokračuje do současnosti i přes množství podpůrných programů ze strany vlády.