Zrcadlové neurony ve zdraví a nemoci

Zrcadlové neurony, jeden z nejvýznamnějších objevů neurověd posledních desetiletí, byly původně nalezeny v mozku makaků. Moderní neurozobrazovací metody dokázaly jejich existenci i u lidí. Jak fungují ve zdravém – ale i nemocném mozku?

Název zrcadlové neurony je odvozen z jejich schopnosti „zrcadlit“ akce ostatních. Výzkum ukázal, že se aktivují nejen tehdy, když opička provádí záměrný pohyb, například úchop, ale i tehdy, když takovou akci jen pozoruje, ví o ní nebo slyší zvuk, který ji doprovází. Existence zrcadlových neuronů u lidí teď otevírají cestu k odpovědi na otázku, jež filozofy a psychology trápila po staletí: jakým způsobem (na základě jakých neuronálních mechanismů) dokážeme porozumět jednání ostatních? Zřejmě tak, že prožíváme, jak bychom se během tohoto jednání sami cítili.

První důkazy u lidí

Při výzkumu lidských zrcadlových neuronů se uplatňují především neinvanzivní techniky, například transkraniální magnetická stimulace, umožňující aktivně stimulovat určité oblasti mozku, a funkční magnetická rezonance, podávající zprávu o chování mozku v čase. Díky prvně jmenované technice byl předložen první důkaz neurofyziologického charakteru: motorické programy (abstraktní reprezentace pohybu obsahující vše, co s provedením pohybu souvisí) jsou ovlivněny pozorováním akcí ostatních lidí. Jeden z nejilustrativnějších experimentů prokázal, že pozorování určité akce zvyšuje motorické evokované potenciály (změny aktivity nervového systému vzbuzené zásahem zvenčí) týchž svalů, které by se při ní zapojily. Pozorování tedy pravděpodobně aktivuje stejné neurony, které by se případně prováděné akce účastnily. Percepce je propojena s akcí podobně jako v opičím mozku.