i

Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

I suchozemci Češi zkoumají moře

Před Sto lety vznikla česká mořská biologická stanice ve Villefranche-Sur-Mer
 |  10. 7. 2023
 |  Vesmír 102, 398, 2023/7
 |  Téma: Moře

Mořský výzkum sice nepatří v České republice k běžným oborům, přesto má poměrně dlouhou tradici. První návrh na založení vlastní české výzkumné mořské stanice se zrodil v roce 1909.

V období Rakouska­Uherska se moři věnovali především biologové. Již roku 1875 byla v Terstu zřízena výzkumná stanice (v originále k. k. Zoologische Station Triest), která sloužila především pro potřeby Zoologického ústavu Vídeňské univerzity. Stanice zajišťovala výzkumné pobyty studentům biologie a dodávala do Vídně vzorky a biologické preparáty k dalšímu zkoumání. V letech 1898–1915 zde působil jako ředitel významný zoolog a profesor Vídeňské univerzity Carl Isidor Cori (1868–1965). Tento rodák ze severočeského Mostu se po roce 1918 vrátil do Čech a později byl rektorem Německé univerzity v Praze.

Zájem o zřízení vlastní výzkumné stanice projevili i Češi. Hlavním iniciátorem snah o získání vlastní základny byl především profesor anatomie a fyziologie rostlin Univerzity Karlovy Bohumil Němec (1873–1966). Uvědomoval si velký význam výzkumu mořských organismů pro rozvoj biologického poznání.

První návrh, který Němec předložil roku 1909 České akademii věd a umění, počítal se zřízením stanice na chorvatském ostrově Rab. Po vzniku Československa se také uvažovalo o vybudování biologické stanice na ostrově Lokrum nedaleko Dubrovníku. Významný posun ve snaze získat vlastní výzkumné zázemí přinesly Němcovy osobní kontakty s bývalým rektorem Moskevské univerzity Michailem Michajlovičem Novikovem (1876–1965). Ten se po odchodu z Ruska usadil roku 1923 v Praze, kde založil Ruskou svobodnou univerzitu. Profesor Novikov byl zároveň i místopředsedou správní rady Ruské zoologické stanice ve Villefranche­sur­Mer na francouzském pobřeží poblíž Nice. Tuto stanici založil roku 1886 Alexej A. Korotněv (1854–1915) z Kyjevské univerzity na místě původní ruské námořní základny. V období před první světovou válkou si pracoviště vydobylo slušné mezinárodní renomé. Navštívila ho řada významných vědců, například Ilja Mečnikov nebo Louis Agassiz. Z českých přírodovědců byl na stanici v letech 1898 až 1902 několikrát hostem profesor Antonín J. Frič (1832–1913), který zde navázal přátelský kontakt s profesorem Korotněvem a získal pozvání pro další české badatele. (Pozn. red.: Antonín Frič byl Němcovým předchůdcem ve vydávání Vesmíru, vedl časopis od roku 1872, Bohumil Němec na něj navázal v roce 1923 – viz Vesmír 100, 398, 2021/6.)

Do práce vědecké základny zasáhla první světová válka. V období po bolševické revoluci se pracoviště ocitlo bez prostředků. Z původního osazenstva zde po smrti profesora Korotněva zůstal pouze Michail M. Davidov s jedním asistentem. Stanici hrozil bezprostřední zánik. Díky iniciativě profesora Novikova byly prostory pracoviště ve Villefranche nabídnuty českým výzkumníkům a studentům. Do správní rady stanice byli přizváni Bohumil Němec jako zástupce Karlovy univerzity, Edward Babák (1873–1926), děkan Lékařské fakulty a pozdější rektor Masarykovy univerzity v Brně, a Zdeněk Bažant (1879–1953), tehdejší rektor ČVUT v Praze. Na projektu částečně spolupracoval i profesor Cori z Německé univerzity v Praze. Finanční prostředky na provoz poskytla Česká akademie věd a umění, která v letech 1923 až 1929 hradila 12 pracovních míst pro české vědce. Díky tomu stanici navštívilo ve dvacátých letech 20. století kolem stovky vědců a studentů, kteří se zde věnovali především biologickému výzkumu. Mezi nejaktivnější patřili především algologové. Silvestr Prát (1895–1990) navštívil základnu již roku 1923 a její možnosti pro biologický výzkum popsal v obšírné zprávě (Vesmír 1, 173–177, 1923/8–9). V rámci své odborné práce se zde věnoval buněčnému dělení u různých druhů mořských řas. Brněnští biologové ve Villefranche studovali především zelenou trubicovitou mořskou řasu lazuchu (lat. Caulerpa). Přestože dosahuje délky mnoha centimetrů, jde stále o jednobuněčný organismus. Významný objev zaznamenal Rudolf Dostál (1885–1973), který roku 1929 popsal její rozmnožovací orgány. Později u této řasy studoval pohyb chloroplastů a popsal nový druh Caulerpa ollivieri. Stanici ovšem navštěvovali také zájemci o další obory. Jako student zavítal do Villefranche i budoucí významný parazitolog Otto Jírovec (1907–1972), který se výzkumu mořských organismů věnoval i v pozdějším období.

S příchodem hospodářské krize se financování biologické stanice začalo komplikovat. Roku 1931 pak pracoviště převzala Pařížská univerzita, která ji pod názvem Oceánologická observatoř ve Villefranche­sur­Mer provozuje dodnes. Přestože „česká“ mořská biologická stanice fungovala poměrně krátce, ve Villefranche­sur­Mer na toto období dodnes vzpomínají. Pomoc z Československa totiž umožnila překonat svízelné období po první světové válce. Možná i díky tomu se našim odborníkům daří ztracené kontakty obnovovat. Dlouhodobou spolupráci s Villefranche navázal v devadesátých letech 20. století náš přední hydrobiolog Karel Šimek z Biologického centra v Českých Budějovicích. Společný projekt s mořskými optiky získali také pracovníci z Mikrobiologického ústavu z Třeboně. Ondřej Prášil a jeho studenti se na palubě francouzských výzkumných lodí zúčastnili i několika plaveb, při nichž studovali fotosyntézu mořských sinic a řas. Na pracovišti ve Villefranche byl také testován nový optický přístroj pro detekci fotosyntetických bakterií a řas, navržený autorem tohoto příspěvku.

Ke stažení

TÉMA MĚSÍCE: Moře
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Oceánografie, Historie vědy

O autorovi

Michal Koblížek

Doc. Michal Koblížek, Ph.D., (*1972) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Mikrobiologickém ústavu AV ČR v Třeboni se zabývá studiem fotosyntézy bakterií a řas. Přednáší oceánografii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.
Koblížek Michal

Další články k tématu

(Ne)těžit suroviny z mořského dnauzamčeno

V červenci se koná zasedání Mezinárodního úřadu pro mořské dno. Na programu bude i jednání o přijetí pravidel těžby strategických nerostných...

Budoucnost v záři živých světeluzamčeno

Je klidná teplá noc. Jižní Pacifik. Vánek stěží fouká a vlnka se líně přelévá přes vlnku. Zato dole v hlubinách, kde je voda mrazivá a kam ani...

Vznášení s trilobityuzamčeno

S více než 21 tisíci popsanými druhy byli trilobiti významnou složkou prvohorních mořských ekosystémů. krunýř těchto členovců byl zpevněn...

Námořní dějiny Čech a Moravyuzamčeno

Nepočítáme-li několik let, během nichž král Přemysl Otakar II. rozšířil svou moc až k Jaderskému moři, mohli obyvatelé českých zemí sotvakdy...

Měřítko, rozsah, zrno a ryby jako lesní rostliny

Člověk se pomocí vědeckých pozorování snaží co nejlépe popsat svůj mnoharozměrný svět. výsledky však ovlivňuje měřítko, úhel pohledu. na volbě...

Navigace a mapy z druhého konce světauzamčeno

Evropský charakter navigace a orientace v mapách jsou už dnes nedílnou součástí globálního paradigmatu v kartografii. Na druhém konci světa však...

Potíže s oceánským THCuzamčeno

Zkratka THC, v oceánografických kruzích stejně známá jako její ekvivalent mezi příznivci konopných rozkoší, označuje termohalinní výměník –...

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...