Pečovat i osvobodit

Přírodovědci provádějící výzkum v národních parcích přinášejí často velmi přesné odpovědi na otázku, jak o chráněné území pečovat. Doporučení vzešlá z výzkumů na odlišná témata si však občas protiřečí. Jak takové poznatky aplikovat v praxi? Odpověď musí najít odborní pracovníci správ národních parků, kteří pak za takové rozhodnutí přebírají zodpovědnost. Složitost problematiky lze ilustrovat na příkladu tvorby nové zonace Národního parku Podyjí.

Dosavadní, od devadesátých let platná zonace našich národních parků vznikla kombinací naprosto nesouměřitelných hledisek – na jedné straně stavu (zachovalosti) biotopů, na straně druhé potřeby regulace vstupů veřejnosti. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2017 zcela změnila pravidla pro tvorbu zonace, která tato dvě hlediska striktně oddělila: vstup veřejnosti bude regulován vymezením tzv. klidového území, zonace bude tvořit rámec pro péči o území a bude zpracována pouze na základě zachovalosti biotopů a intenzity péče, již je jim nutno věnovat.

V území tak dynamického setkávání a mísení prvků panonských a hercynských, prvků chladno- a teplomilných, prvků nesnášejících i vyžadujících disturbance různých typů a intenzit, jako je Podyjí, nacházíme téměř v libovolném bodě fenomény s naprosto protichůdnými požadavky na prostředí i způsob a intenzitu případné péče. Je zde velká rozloha lesů s velmi dlouhým (cca 70–120 let podle porostního typu) kontinuem samovolného vývoje, zároveň je však Podyjí významným refugiem rozvolněných lesů s výskytem mnoha vzácných druhů vázaných na střídavě osluněné biotopy (jasoň dymnivkový, tesařík obrovský, pakudlanka jižní, lýkovec vonný, třemdava bílá).

Je zřejmé, že nelze na celé ploše vytvářet podmínky univerzálně vhodné pro všechny rozmanité prvky. V dané situaci se tak nabízela dvě základní východiska přístupu k tvorbě konceptu zonace:

1. Vybrat cílové fenomény a vymezit pro ně lokality, na nichž budou preferovány. Výhodou je možnost nastavení relativně přesného způsobu údržby ploch v zájmu konkrétního druhu, společenstva apod. Nevýhodou je vznik rozdrobené mozaiky plošek, v nichž nelze zabránit ovlivnění sousedních prvků. Mnohem zásadnější je ale potřeba naprosto dokonalé znalosti výskytu jednotlivých fenoménů a jejich nároků na péči. Takové vyčerpávající poznání území ovšem nelze získat. Už jen floristický či faunistický soupis nebude nikdy úplný – a co pak s druhy, které budou objeveny po dokončení zonace?