Čtení pravěké keramiky: výzdoba, vzor, symbol

Výzdoba keramiky je vcelku běžným projevem dávných kultur, který napomáhá archeologům nádoby stylově a chronologicky zařadit. Jde ale jen o výzdobu, nebo mají některé motivy hlubší symbolický význam a znázorňují svět dávných zemědělců? Zdá se, že některé vzory byly pro naše předky univerzálně srozumitelné a nesly v sobě konkrétní sdělení, které bylo možné číst podobně jako později písmo.

Styl výzdobných motivů v mnoha ohledech reprezentuje určitou kulturní identitu. Podle způsobu výzdoby archeologové v některých případech pojmenovali celé pravěké kultury (např. kultura s lineární vypíchanou keramikou nebo kultura se šňůrovou keramikou). Většina analytických a seriačních studií se zaměřovala na chronologické třídění keramiky do kultur, fází, případně regionálních skupin. Ale přestože se výzdoba nádob v průběhu epoch měnila, některé výzdobné motivy se opakovaně uplatňovaly ve většině pravěkých kultur.

Musíme mít na paměti, že ne všechny znaky jsou jen dekorem bez hlubšího obsahu. Některé výzdobné motivy lze interpretovat jako specifické kódy nebo dokonce piktogramy. Jiné symboly v průběhu věků ztratily svůj původní význam a v lidské kultuře nadále přetrvaly pouze jako tradiční dekor. Z konkrétních zobrazení se formálním vývojem stal zcela abstraktní motiv. Jak ale doložil archeolog Venceslas Kruta,¹⁾ může být vývoj symbolů i zcela opačný. Laténský (keltský) výzdobný styl založený na stylizovaném zobrazení reálných zvířat nebo mytických tvorů vznikl až pozdějším vývojem původně zcela abstraktních motivů.

Nádoba kultury nálevkovitých pohárů z polských Bronocic. Ve výzdobě lze nalézt motiv čtyřkolého vozu (nebo snad domu se sedlovou střechou?), stromu, orné půdy (dvoupolní systém) a vody.

Podle Milisauskas S., Kruk J., Hudson K., 2019

Analýza výzdobných vzorů zvoncovitých pohárů (2500–2300 před Kristem) prokázala, že mají nápadné souvislosti se symboly mnohem staršího původu, užívanými již od doby prvních zemědělců. Abstraktní motivy představující slunce, vodu, člověka a ornou půdu se vyskytovaly nejen na keramice, ale i na náhrobních stélách, ve skalním umění, na špercích a pravděpodobně i na oděvech a tělech našich předků. S ohledem na možné alternativní čtení těchto symbolů je musíme vnímat jako součást složitějšího rozsáhlého pravěkého symbolického a komunikačního systému. Pro pravěkou Evropu jsou tyto znaky piktogramy, které předcházely užívání písma. S výjimkou nejasných „hieroglyfů“ kultur Vinča a Cucuteni (6. a 5. tisíciletí před Kristem) a raně středověkých runových nápisů ve Skandinávii bylo do střední a severní Evropy písmo zavedeno z oblasti středomořských civilizací až v historickém období.