Nenápadná užitečnost vzorů

Vzor coby ústřední téma tohoto čísla Vesmíru dráždí svou mnohovýznamností sahající od pravidelně uspořádaných struktur po předlohu hodnou nápodoby. Přičemž oním napodobovaným může být právě nějaká pravidelně uspořádaná struktura.

Angličané na tom se slovem pattern nejsou o nic lépe. Zvuková podobnost svého času přivedla Ivana M. Havla k hravému překladu „pattern – patrnost“: „Anglické slovo ‚pattern‘ většinou označuje něco, podle čeho se chováme či máme chovat, co rozpoznáváme, napodobujeme, podle čeho si můžeme něco vybrat, a vůbec něco, co má nějakou pravidelnost či opakování, ať už uskutečněnou či potenciální. Podle toho si můžete zvolit mezi českými slovy vzor, vzorec, vzorek, vzoreček. Vždy to však je něco, co dovedeme rozpoznat – tedy co je patrné.“ (Vesmír 77, 63, 1998/2).

K onomu rozpoznání někdy potřebujeme mikroskop, někdy vzor odhalí spektrální analýza zvukové nahrávky, někdy se nepatrné stane patrným až díky použití statistických metod, někdy opakující se vzor vyvstane až v dlouhé časové řadě zdánlivě nudných pozorování… Patrnost může být skrytá, nenápadná, ale vždy je alespoň v principu odhalitelná. A věda je na odhalování skrytého docela dobře vybavena.

Na patrnosti Ivana M. Havla (množné číslo je na místě) se odkazují i Jindřich Brejcha s Karolínou Korvasovou ve svém příspěvku o mimikry (s. 484). Jejich článek různé významy slova vzor propojuje. Mimikry často stojí na barevných či strukturních vzorech a mimetici napodobují své vzory ve snaze přiživit se na jejich evolučních vynálezech. Autoři navíc upozorňují na dynamický charakter vzorů v živé přírodě. První patrnost (vznik mimikry) probírají v tomto čísle, dalším dvěma, vyjevujícím se v ekologicko-evoluční a v kognitivní rovině, se budou věnovat v říjnovém vydání.

Kresba Ivan Steiger

Petr Knotek na příkladu rozsivek a zlativek představuje ornamentované struktury mikrosvěta (s. 488). I zde mnohdy platí funkcionalistické heslo zdůrazňující, že forma sleduje funkci. Přestože některé ornamenty mohly vzniknout náhodnými procesy a jejich jediným užitkem je potěcha oka hledícího do mikroskopu, důkladnější výzkum zpravidla odhalí jejich adaptivní význam. Struktury, které se nám jeví jako samoúčelně krásné, mohou sloužit jako mechanická ochrana před predací (optimalizovaná s ohledem na spotřebu a hmotnost stavebního materiálu), ovlivňují proudění okolní vody a přísun živin, koncentrují sluneční světlo do fotosyntetického aparátu anebo odstiňují škodlivé ultrafialové záření. Vzory vytvořené přírodou slouží za vzor (sic!) člověku, který je využívá ve svých výrobcích. O tom, jak lze pomocí paralelizace zvýšit rychlost a tím i praktickou využitelnost strukturování povrchu pomocí laseru, píše Petr Hauschwitz (s. 480).

A Jan Turek ukazuje, že zdánlivě abstraktní motivy na pravěké keramice často nesou symbolické významy (s. 491). Kolik jednoduchých motivů, které dodnes používají designéři na nejrůznějších předmětech denní potřeby a které máme za čisté abstrakce, v sobě ukrývá pradávné významy, které se nám během dlouhých tisíciletí vytratily ze zřetele – přestaly být patrné?