Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Patrnost a nepatrnost

 |  5. 2. 1998
 |  Vesmír 77, 63, 1998/2

Nedávno na jednom univerzitním semináři referent užil anglické slovo „pattern“ a posteskl si na neexistenci vhodného českého ekvivalentu. I napadlo mě vzít za slovo zvuk a podstrčil jsem svému sousedovi Zdeňku Neubauerovi papírek s návrhem: „pattern – česky patrnost“. Zdeněk zaječel radostí (kdo ho zná, zná i jeho jek), a pokud si na to pamatuje, možná mne dodnes cituje jako objevitele nového učeného pojmu patrnost (anglicky nepřesně pattern).

Ovšemže vím, že pattern je něco jiného než patrnost. Nicméně při druhém třetím zamyšlení (jako ostatně vždy) se něco společného přece najít dá. Anglické slovo „pattern“ většinou označuje něco, podle čeho se chováme či máme chovat, co rozpoznáváme, napodobujeme, podle čeho si můžeme něco vybrat, a vůbec něco, co má nějakou pravidelnost či opakování, ať už uskutečněnou či potenciální. Podle toho si můžete zvolit mezi českými slovy vzor, vzorec, vzorek, vzoreček 1) . Vždy to však je něco, co dovedeme rozpoznat – tedy co je patrné.

Odchováni novověkým přístupem ke světu máme tendenci dávat látce (materiálu, hmotě) přednost před tvarem (formou). Látka se nám zdá být nejen trvalejší, ale i jaksi objektivnější, svébytnější a autentičtější. Naproti tomu tvary jsou pouhé „patrnosti“: jsou tu pro někoho, kdo se dívá, hmatá, naslouchá a kdo dovede rozpoznávat a rozpomínat se. Nemusí to být člověk, mohou to být i jiní tvorové a organizmy (čím jsou nám však vzdálenější, tím méně si dovedeme představit, jak a jaké tvary vůbec mohou vnímat).

Dnešní vědecké poznání se již více odvolává na tvar, a to v nejširším slova smyslu: nejen co do vnějšího projevu jsoucen (obrysy, podoby, vzhledy, výskyty), nýbrž i co do vnitřní skladby a vztahů mezi částmi (kompozice, organizace, sestava), a nejen v prostoru, ale i v čase (proměny, pohyby, rytmy, růsty, vývoje, vzniky a zániky). Mluví se o tvarové psychologii, vzorcích chování, disipativních strukturách, systémovém přístupu, informaci, holizmu, emergenci, organizmech, organizaci a samoorganizaci.

Je pravda, že tvar (v nejširším slova smyslu) potřebuje ke svému uskutečnění nějakou látku (rovněž v nejširším slova smyslu). Na rozdíl od látky má však tvar velkou přednost: je patrný. Jakožto tvar je i pattern patrný a jeho patrnost je navíc tak či onak spojena s opakováním, či aspoň opakovatelností. Vzor-model je určen k napodobení (čili opakování), vzorek-ukázka zastupuje (čili opakuje) to, co nemusí být právě po ruce, vzorek-ornament (na látce, tapetě, koberci) se opakuje přímo před našima očima.

Gregory Bateson 2) povýšil pattern (vzor) na základní organizační princip živé přírody. „Vzor, který spojuje“ (pattern which connects) zpodobňuje nejen orgány u jednotlivce, jednotlivce v rámci druhu, druhy mezi sebou, ale i případy tohoto zpodobňování samotného. Jde o všudypřítomné opakování na mnoha různých úrovních. Ale jakékoliv opakování snižuje entropii (řečeno jazykem kybernetiky) a zvyšuje informaci. Díky patternům je svět in-formován čili do-tvarován.

Vynořuje se opět a nutně věčný problém pozorovatele, „diváka“. Řekli jsme, že tvary (patrnosti) jsou tu pro toho, kdo se dívá (nemusí to být člověk, a proto raději čtěte: „jsou tu pro cokoliv, co reaguje“). Lze to však říci i v opačném směru, totiž že si divák sám vnáší rozličné patrnosti do světa, a to svým jednáním (i vnímání je jednání). Obě tvrzení, brána odděleně, jsou jistě nadsázkou; brána společně dávají smysl. Řekněme tedy, že patrný svět je zjednáván tím, kdo v něm jedná, přičemž zjednávání 3) chápejme jako obousměrnou kooperativní interakci.

Tolik k patrnosti, nyní pár slov o nepatrnosti. Tváří v tvář světu nepatrností jako bychom si byli všichni rovni. V tomto smyslu je to svět jaksi objektivnější, zralý pro vědu.

Redukce chování celku na chování částí, pokud možno co nejmenších, byla a dodnes je považována za hlavní, ne-li jedinou metodu vědeckého vysvětlení. Porozumíme-li částem a částečkám, nemáme problém porozumět celku, soudí se. V mnohých oborech to má smysl: abychom rozuměli parnímu stroji, je třeba porozumět pístu, abychom rozuměli pístu, musíme rozumět tlaku a k porozumění tlaku je nejlépe znát chování molekul.

Nic proti tomu, zejména pokud mluvíme o strojích, které jsme si sami vyrobili. Právě u nich lze totiž mluvit o částech dřív, než je hotov celek. Naproti tomu v přirozeném světě takové schéma, ač svůdné, může zavádět, a to hned dvojím způsobem.

Jednak by se mohla zanedbat obousměrnost vztahu částí k celku a celku k částem. V přírodě, zejména v živé přírodě, části vznikaly zároveň s celky a celky zároveň s částmi ve vzájemném ovlivňování a podporování, v jakési tvůrčí symbióze. Věřím, že lecčemu lépe porozumíme, až se nám tuto obousměrnost či vzájemnost, charakteristickou pro živé organizmy i „živé“ společnosti, podaří lépe rozumově uchopit.

Druhé nebezpečí souvisí s naším dnešním tématem. Protože část je menší než celek (jinak nelze), ubíráme se při redukci na části vždy z velka do mala a velmi brzo se ocitáme ve světě nepatrností. Jenomže tam, hluboko pod hladinou patrnosti, marně hledáme nějaké kuličky, částečky, vlnky, dráhy, nárazy a srážky. Je tam něco zcela jiného, nevídaného, podivného a beztvarého. Nedovedeme o tom mluvit jinak, než buď pomocí matematických konstrukcí s rizikem úplné ztráty názoru, anebo výpůjčkou a přenesením pojmů ze světa patrností s rizikem nedopatření. Ivan M. Havel

Poznámky

1) Ve speciálních případech též obraz, obrazec, figura, konfigurace, model, šablona, struktura atd.
2) G. Bateson: Steps to an Ecology of Mind, Ballantine Books, New York 1972, Mind and Nature: The Necessary Unity, Bantam Books, 1980 (připravuje se český překlad)
3) Angl. „enaction“; viz F. Varela et al.: The Embodied Mind. The MIT Press, Cambridge, Mass., 1991

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné