mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

U nás v Evropě

 |  5. 9. 2022
 |  Vesmír 101, 511, 2022/9

Sluneční kotouč z tepaného zlata, který zdobí obálku tohoto čísla Vesmíru, byl nalezen roku 1669 v irském Ballyshannonu. Pochází z doby 2500–2150 let před Kristem a je jedním z řady podobných artefaktů, které archeologové nacházejí různě po Evropě. Jak píše Jan Turek na s. 528, jedná se o nejvýznamnější symbol spojující pravěké komunity napříč naším kontinentem. Při pátrání po kořenech moderní evropské identity nám nestačí zastavit se u osvícenství, u počátků židovsko-křesťanské kultury nebo v antice. Výprava do minulosti musí být o tisíce let delší, jakkoli nás pozdější dějinné události formovaly bezesporu stejně významně jako počátky zemědělství, pravěké migrace nebo získání schopnosti trávit mléko i v dospělosti.

V globálně rozkolísané době a s agresivním ruským medvědem za humny není od věci ptát se, co nás Evropany spojuje a kam míříme. Jak psal v úvodníku lednového čísla (Vesmír 101, 3, 2022/1) Michal Anděl: „Ať nám to je či není milé, náš svět už bude jen globální. A naše postavení v něm budou určovat ti, kteří dokážou věřit v naši schopnost rozumět kontextům tohoto světa i jeho budoucím výzvám. Ti budou přinášet prosperitu, bohatství i bezpečnost. Potřebujeme posilovat přesvědčení, že věda a kultura představují jeden z pilířů naší humanity a že k jejich rozvoji je zapotřebí svoboda.“

Bezprostřední záminkou pro „evropské“ téma tohoto čísla je české předsednictví v Radě Evropské unie, ale evropská sounáležitost a spolupráce má i mnoho dalších podob. Česká republika je například členskou zemí organizace CERN, jejíž urychlovač LHC nedávno vstoupil do třetí etapy svého fungování (s. 532). Na rozvoj věd o životě má i u nás významný vliv organizace EMBO (s. 534). Ve výčtu „éčkových“ zkratek souvisejících s vědou bychom mohli pokračovat. ESA, ESO, EUA…

Toto číslo Vesmíru má o šestnáct stránek více než obvykle (jakkoli to nemusí být na první pohled patrné, protože následuje po stostránkovém letním dvojčísle). Jeho součástí je totiž několik materiálů připomínajících sedmdesáté narozeniny Matematicko- fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (s. 548) a VŠCHT Praha (s. 570). Články v příloze Matfyzu mají jedno společné: jejich autory jsou držitelé štědrých a vysoce kompetitivních grantů Evropské výzkumné rady (ERC). Počet těchto grantů je jedním z ukazatelů vědeckého výkonu příslušné instituce či země. Z horního grafu je patrné, že v této metrice za většinou evropských zemí stále zaostáváme. Přestože statistiku ovlivňují rozdílná velikost i novodobá historie porovnávaných zemí, na první pohled patrný nepoměr je pro nás nelichotivý. V České republice máme celkem 55 grantů ERC (z toho 26 startovacích, 17 konsolidačních, 8 pokročilých, dva synergické a dva v kategorii ověření koncepce), velikostí srovnatelné Rakousko jich má 373 a Finsko s pouhými 5,5 milionu obyvatel slušných 230. Situace se lepší, i když pomalu – zatímco do roku 2012 jsme dosáhli nanejvýš na dva granty ročně, od té doby jich vědci působící na našem území získávají každý rok v průměru pět. O lecčem svědčí i množství peněz, které jednotlivé země dávají ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj (viz dolní graf). Přestože český HDP na obyvatele v paritě kupní síly stoupl na 94 % průměru EU (přeskočili jsme už např. Itálii), v investicích do výzkumu se z chvostu ke středu posouváme jen velmi líně.

Výhody a přínosy evropské integrace jsou zjevné, někdy ale společný postoj k problémům moderní doby přináší potíže. Příkladem je až příliš opatrný, nesystémový a nelogický přístup k regulaci GMO, a zvláště k novým metodám editace genů, z nichž nejznámější a nejefektivnější je technika využívající CRISPR (jejímž významným spoluautorem je Martin Jínek, viz rozhovor Vesmír 98, 556, 2019/10). Podrobně se o tom rozepisují Tomáš Moravec a Martin Janda na s. 536. České předsednictví by mohlo a mělo toto téma zvednout a iniciovat změnu evropského postoje. Nebylo by to ani snadné, ani populární, ale rozhodně užitečné.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé, Věda a společnost
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...