EMBO, evropská královna věd o životě
| 5. 9. 2022V září 1963 se v italském Ravellu sešli přední evropští biologové, aby si vyslechli návrh svých dvou britských kolegů. Jonh Kendrew (nositel Nobelovy ceny za určení atomové struktury myoglobinu pomocí rentgenové krystalografie) a vývojový biolog Conrad Waddington přišli s nápadem založit organizaci, která by usnadnila spolupráci (nejen molekulárních) biologů napříč Evropou. Zrodila se EMBO.
Evropská organizace pro molekulární biologii (EMBO) získala oficiální právní status o necelý rok později, 12. července 1964. Prvním předsedou se stal Max Perutz, s nímž se Kendrew v roce 1962 dělil o Nobelovu cenu za chemii.
„Tito vědci přinášejí do výzkumu v ČR ze zahraničních nebo privátních zdrojů řádově více, než do nich investuje ČR formou financování instalačních grantů EMBO.“
Organizace si vytyčila za cíl podporovat excelenci v biologických vědách v Evropě i mimo ni. Zastřešuje obory, pro které má angličtina společné pojmenování life sciences (vědy o životě) – molekulární biologii a genetiku, buněčnou biologii, mikrobiologii a virologii, vývojovou biologii, imunologii, evoluční biologii, experimentální biologii rostlin, molekulární medicínu, neurovědy, biochemii, strukturní a systémovou biologii, biofyziku a bioinformatiku. EMBO podporuje talentované výzkumníky ve všech fázích jejich kariéry, stimuluje výměnu vědeckých informací a pomáhá budovat excelentní výzkumné prostředí, v němž vědci mohou dosahovat nejlepších výsledků. Biologové na ní oceňují mimo jiné velmi dobrou znalost toho, co vědci skutečně potřebují – systém podpor je proto přesně cílený, jednoduchý a oproštěný od zbytečné byrokracie, která jinak vědecké prostředí zatěžuje.
Nadace Volkswagen poskytla organizaci počáteční financování a EMBO zahájila své první aktivity – zvolila 140 biologů prvními členy, začala udělovat stipendia, pořádala praktické kurzy a založila Evropskou laboratoř molekulární biologie (EMBL) se sídlem v německém Heidelbergu.
Členové EMBO s českou stopou
Z České republiky bylo členy EMBO zvoleno pouze dvanáct vědců. Nejvíce jich aktivně působí na Masarykově univerzitě: Jiří Fajkus (2021), Mary Anne O’Connell (2017), Šárka Pospíšilová (2022), Karel Říha (2020) a Štěpánka Vaňáčová (2019). S Ústavem molekulární genetiky AV ČR jsou spojeni Jiří Forejt (1999), Václav Pačes (1997), Petr Svoboda (2018) a dnes už emeritní výzkumník Jan Závada (1996). Ivan Raška (2011) pracuje na Univerzitě Karlově, Peter Šebo (2013) v Mikrobiologickém ústavu AV ČR a Eva Bártová (2020) v Biofyzikálním ústavu AV ČR.
Členy EMBO jsou také Češi dlouhodobě žijící a pracující v zahraničí: Jiří Bartek (2000, Dánská onkologická společnost, Kodaň), Petr Cejka (2021, Ústav pro biomedicínský výzkum, Bellinzona, Švýcarsko), Jiří Friml (2010, IST v Klosterneuburgu u Vídně), Petra Hájková (2018, Imperial College, Londýn), Josef Jiřičný (1996, ETH Curych), Jan Klein (1982, USA), Jiří Lukáš (2002, Kodaňská univerzita) a Pavel Tomančák (2016, Ústav Maxe Plancka pro molekulární buněčnou biologii a genetiku, Drážďany, viz Vesmír 100, 84, 2021/2), který je od února 2021 ředitelem brněnského Středoevropského technologického institutu (CEITEC).
V roce 1969 založilo čtrnáct evropských vlád Evropskou konferenci molekulární biologie (EMBC) jako stálý mezivládní orgán zajišťující stabilní financování a vědeckou nezávislost EMBO. EMBC dnes tvoří třicet členských států, mezi nimi i Česká republika. V čele EMBC stojí prezident, v současnosti je jím Leszek Kaczmarek z Polska.
Nyní vidíte 31 % článku. Co dál:
O autorovi
Vítězslav Bryja
Další články k tématu
Pravěké kořeny evropské identity
Třetí život urychlovače LHC
Evropské potýkání s editací genů
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost
