Na panáka vodky do vesmíru

Alkohol je obvykle spojován s kvašením ječmenného sladu, vinných moštů a jiných cukerných roztoků, s palírnami lihu, s vinaři, s pivovary, případně si chemici připomenou synteticky vyráběný líh, obvykle hydratací etylenu. V České republice se ročně spotřebuje přes 100 tisíc tun potravinářského alkoholu (přepočteno na 100% etanol), v celém světě pak neuvěřitelných 30 milionů tun za rok. Z pohledu tématu tohoto článku – etanol v mezihvězdném prostoru – jsou však tato množství zcela nicotná.

Mezihvězdným prostorem se míní prostor zaplněný obvykle velmi zředěným plynem (10⁶–10¹⁰ částic na krychlový metr), tedy plynem tak zředěným, že vakuum, které je vytvořeno v pozemských laboratořích, je obvykle o několik řádů hustší (ultravysoké vakuum tvoří řádově 10¹² částic na krychlový metr). Zemská atmosféra u hladiny moře má pro srovnání hustotu v řádech 10²⁵ částic na krychlový metr. Kromě plynu nalezneme v mezihvězdném prostoru i prachové částice. Jedná se o zrnka protáhlého tvaru o velikosti přibližně do 1 μm, která jsou složena z křemíku a uhlíku.

Mezihvězdný prostor

Ačkoliv je mezihvězdný prostor lidským okem většinou zcela neviditelný, má současná věda k dispozici velké množství vysoce přesných spektroskopických experimentů, které poskytují nezpochybnitelné důkazy o relativním pohybu jednotlivých oblaků mezihvězdného plynu vzhledem k Zemi, a dokonce řadu informací o jeho chemickém a izotopickém složení včetně jeho teplotních profilů.

Historie experimentálního poznávání chemického složení mezihvězdného prostoru začíná již v roce 1937, kdy byla pozorována absorpční čára při vlnové délce 430 nm na pozadí jasných hvězd, kterou P. Swings a D. L. Rosenfeld identifikovali jako spektrální přechod radikálu CH. Jejich identifikace byla potvrzena pozorováním dalších přechodů tohoto radikálu, pozorováním CH⁺ kationtu a CN molekuly o několik let později.

Druhá světová válka přináší rozvoj radarové techniky, na niž navazuje vznik mikrovlnné spektroskopie, která pracuje s vlnovými délkami okolo 1 cm (název odvozen od mikromíle = 1,6 cm), tedy hluboko pod ultrafialovou, viditelnou a infračervenou oblastí. Mikrovlnná spektroskopie je schopna měřit spektrální přechody mezi rotačními kvantovými stavy volných molekul. Protože dlouhovlnné mikrovlnné elektromagnetické záření, na rozdíl od ultrafialového, viditelného a infračerveného, skoro není rozptylováno všudypřítomným vesmírným prachem, lze pomocí mikrovln studovat mezihvězdný prostor téměř bez omezení. Avšak výstavba citlivých radioteleskopů pro výzkum vesmíru, tedy zařízení, která jsou schopna fokusovat přicházející mikrovlnné záření z vesmíru a frekvenčně ho analyzovat, trvala víc než patnáct let.