Svaly z prášků, svaly v prášku?

Doménou zneužívání anabolik není jen vrcholový sport. Umělé zvýšení výkonnosti, nárůst svalů, ale i sebevědomí, bez ohledu na důsledky, láká mnohé dospívající chlapce, manažery, ba i ženy ve vedoucích pozicích.

Kolem desátého roku chlapce to začne. V hypotalamu se probudí buňky produkující gonadoliberin (GnRH). Je jich jen několik tisíc, ale dokážou velké věci. Nejprve nahodilými krátkými pulzy, obvykle v noci, později už v ustáleném rytmu s periodou přibližně tři hodiny posílají svůj hormon cévní zkratkou (tzv. portální systém) přednímu laloku hypofýzy. Hypofýza odpoví produkcí gonadotropinů – lutropinu (LH) a folitropinu (FSH), jejichž uvolňování do krve kopíruje rytmus udaný hypotalamem. Gonadotropiny stimulují k růstu varlata a v nich pak buňky (zvané Leydigovy) k produkci testosteronu. Ten po dosažení potřebné koncentrace vyvolá zrání spermií v semenných kanálcích. Testosteron roznášený krví po těle působí doslova od hlavy až k patě. Chlapec se mění v mládence a poté v muže. Zvýrazní se primární pohlavní znaky a přibudou sekundární – hrubne hlas i pleť, vyraší vousy i další typické ochlupení. Mění se stavba těla, rostou svaly a fyzická výkonnost. Chování je soutěživější, agresivnější, zaměřené na výkon.

Většina mládenců zvládne úskalí dospívání v přijatelných mezích. Brzy se zkultivují a nově nabyté vlastnosti užívají ku prospěchu svému i společnosti. Přesto je u mladých mužů pravděpodobnost úrazu i spáchání násilného trestného činu vyšší než v jiných skupinách populace.

Zdroj mužnosti

Lidé tušili odedávna, že varlata, vedle své role při rozmnožování, nějak ovlivňují i tělo a mysl. Některé kultury v nich viděly zdroj síly i sídlo duše. Po staletí se zbavení mužnosti užívalo k vyjádření nadřazenosti vítěze nad poraženým nepřítelem i jako pomsta za svádění a cizoložství. Receptury na posilující přípravky z varlat tvorů budících respekt (kanec, býk, opičák) najdeme v literatuře od starověké Indie (Sutruta, kolem 300 př. n. l.) přes antický Řím (Gaius Plinius Secundus, 23–79), raně středověké spisy islámských učenců (Mesue starší, 777–837), rozvinutý středověk evropský (Albertus Magnus, 1193–1280) a stejné období v Číně až téměř do současnosti. Tkáň se požívala čerstvá i sušená, na prášek drcená, ve víně máčená… Charles‑Edouard Brown‑Séquard (1817–1894) uveřejnil roku 1889 v časopise Lancet studii, při níž si injekčně aplikoval směs semene, krve z testikulární žíly a extraktu varlat morčete. Dvacetidenní kúra mu údajně navrátila sílu a vytrvalost, jakými vládl zamlada. Článek vzbudil zájem i rozpaky. Autora připravil u části vědecké komunity o dosavadní reputaci, ovšem přípravky podle Brown‑Séquarda slavily komerční úspěch na obou stranách Atlantiku.

Podle toho, co víme dnes o metabolismu testosteronu, mohly takové postupy působit jen jako placebo. Testosteronu je ve varlatech relativně málo, nehromadí se tam, tvoří se a uvolňuje do krve podle okamžité potřeby. Při orálním podání (tj. ústy do zažívací soustavy) látky vstřebané z tenkého střeva putují vrátnicovou žílou přímo do jater, která mnohé z nich dál nepustí. Enzym dehydrogenáza 17β-hydroxysteroidů testosteron a řadu jiných steroidů oxiduje na neaktivní produkty již při prvním průchodu. Pojídáním varlat v jakékoli úpravě, ať z důvodů rituálních či labužnických, sílu a bujnost ani žádné další vlastnosti původního nositele nezískáme.

Škodlivost a vedlejší účinky anabolických steroidů, jak je zobrazuje plakát Antidopingového výboru ČR z roku 2003.Snímek Antidopingový výbor ČR

Léčebné využití androgenů

Adolf Butenandt roku 1931 izoloval 15 miligramů androsteronu z 15 000 litrů moči mladých policistů. Ernst Laquer o čtyři léta později potřeboval pro získání 10 mg testosteronu, u něhož prokázal podstatně vyšší biologickou aktivitu, extrakt ze 100 kilogramů býčích varlat. Ve stejné době slavila úspěch i chemická syntéza. Testosteron spolu s několika analogy připravili roku 1935 nezávisle Adolf Butenandt s Gunterem Hanischem v Göttingenu a Leopold Ruzicka s Albertem Wettsteinem v Basileji. Záhy poté začal Charles D. Kochakian na univerzitě v Rochesteru studovat možnost využití jeho anabolických vlastností pro urychlení hojení úrazů a popálenin a k rekonvalescenci válečných zajatců po dlouhodobém strádání. V prosinci 1937 popsal George L. Foss v časopisu Lancet náhradu endokrinní funkce varlat u mladého muže vážně zraněného za války šrapnelem.

Ukázalo se, že testosteron není vhodný k orálnímu podání. K prodloužení účinku se osvědčily injekce jeho esterů podávané do podkoží nebo do svalu. Problém s oxidací v játrech měla vyřešit úprava struktury na sedmnáctém uhlíku steroidního jádra. Upravený 17α-metyltestosteron, který připravil Leopold Ruzicka již roku 1935, je skutečně aktivní i v orální formě. Není to ale zadarmo – metyltestosteron je hepatotoxický (delší užívání vyvolává závažné patologické změny na játrech) a medicína jej po čase zavrhla. Postupně chemici připravili a vyzkoušeli mnoho syntetických steroidů s odstupňovaným poměrem mezi anabolickými a androgenními účinky. Ty určené pro orální aplikaci obvykle nesou metyl v poloze 17α a stejně jako první z řady metyltestosteron ve zvýšené míře zatěžují játra. Pro injekční nebo transdermální aplikace (náplasti) se používají volné steroidy nebo estery s mastnými kyselinami různé velikosti. Přes naděje vkládané do nových struktur se u většiny časem projevily problémy, pro něž je medicína zase vyřadila. Současný seznam léčiv tohoto typu registrovaných v České republice zahrnuje prakticky pouze testosteron a jeho estery.¹⁾

Testosteron v dopingu

Nálev z chvojníku Ephedra sinica a E. equisetina (Číňany nazývaného Ma-huang) se v Číně užíval pro povzbuzení už před 5000 lety. Posilující prostředky poznamenaly i olympiády antického Řecka, ačkoli leccos z toho, co popisuje Filostratos (170–247) v často citovaném spisu Gymnastika, bychom dnes považovali spíše za dietní opatření. Není divu, že testosteron a podobné látky vzbudily pozornost sportovců záhy po klinickém ověření jejich anabolické aktivity. První zmínky ze soudobých vrcholových soutěží odkazují na začátek padesátých let. Lékař americké výpravy na mistrovství světa ve vzpírání (Vídeň 1954) John Ziegler se v kuloárech dozvěděl, že sovětští sportovci brali pro zvýšení výkonnosti deriváty testosteronu. Po návratu do Pensylvánie začal i on podávat svým svěřencům obdobné prostředky. Výrazných výsledků dosáhl poté, co se přeorientoval na metandienon, uvedený na trh roku 1958 firmou Ciba.

Šedesátá a sedmdesátá léta zaznamenala rozšíření anabolik do řady sportů i na olympijských hrách. První aféry se vyskytly již v Melbourne (1956) a Římě (1960), přibývalo jich přes Tokio (1964) a Mexico City (1968) až po Mnichov (1972). Na Západě to byly spíše soukromé, byť rozhodně nikoli vzácné iniciativy určitých jedinců či týmů. Některé východní země na to šly systematicky. Vrcholu dosáhl státem organizovaný doping v tehdejší Německé demokratické republice v letech 1965–1989 v programu nazvaném eufemisticky Unterstützende Mittel (Podpůrné prostředky). Propracovaná kombinace steroidů pomohla zvýšit, za cenu řady zdravotních rizik a často i trvalých následků, výkonnost zejména ženské atletiky. Poměr medailových zisků na olympiádách pořádaných v letech 1956–1964 odpovídal zhruba rozdílné velikosti obou německých zemí (NDR : NSR – 45 : 81). Po zavedení UM programu se v další trojici her, jichž se účastnily (1972, 1976, 1988), změnil čtyřnásobně ve prospěch NDR na 258 : 119.

Mezinárodní olympijský výbor zařadil anabolika mezi zakázané látky roku 1975. Od roku 2004 platí ve vrcholovém sportu seznam Světové antidopingové asociace (WADA²⁾), který se aktualizuje každý rok. Výčet přesto není uzavřený, končí dodatkem: „a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo obdobnými biologickými účinky“.

U nás na sportovce dohlíží Antidopingový výbor České republiky.³⁾ Obě autority zveřejňují na svých stránkách statistiky kontrol. Anabolika v nich figurují na předním místě – za rok 2017 to bylo 44 procent z celkového počtu 4076 pozitivně testovaných vzorků v laboratořích WADA, v ČR 8 ze 13 záchytů dopingu.

Osa hypotalamus–hypofýza–gonády a její regulace. Část mozku zvaná hypotalamus překládá signály z nervové soustavy do řeči hormonů, kterými ovládá hypofýzu (podvěsek mozkový) a jejím prostřednictvím další, podřízené žlázy (nadledviny, pohlavní žlázy). Osu hypotalamus–hypofýza–gonády (tj. u mužů varlata) reguluje systém zpětných vazeb.
Hormony se rychle inaktivují. Peptidy GnRH, LH a FSH hydrolýzou, testosteron oxidací hydroxylové skupiny 17β na keton. Doba, za kterou by se koncentrace hormonu snížila na polovinu, pokud by nebyl doplňován (poločas), je v pořadí GhRH, LH, FSH a testosteron zhruba 15, 30, 180 a 15 minut.
A. Koncentrace testosteronu v krvi dospělého muže se normálně udržuje v rozmezí 11–30 nmol/l. Když androgenové receptory nadřízených žláz – hypotalamu a hypofýzy – vyhodnotí koncentraci testosteronu jako dostačující, upraví se (sníží nebo dokonce zastaví) uvolňování jejich hormonů. Koncentrace LH a FSH v krvi klesá s příslušným poločasem, se zpožděním následuje i pokles testosteronu. Podle toho se v hypotalamu nastaví velikost dalšího pulzu GnRH.
B. Anabolické steroidy dodávané v nadbytku zvenčí zablokují uvolňování GnRH, LH a FSH. Varlata bez stimulace netvoří testosteron ani spermie a časem atrofují.

Špička ledovce

Dopingová kontrola se zabývá vrcholovým sportem. Anabolika ale vyhledávají v nemalé míře i sportovci rekreační, zdaleka nejen v oblastech fitness a bodybuilding, ale také lidé zcela mimo sport. Dospívající chlapci, manažeři, ba i ženy ve vedoucích pozicích a mnozí další hledají v dopingu anaboliky posilu pro uplatnění ve své sociální skupině, zlepšený fyzický vzhled a sebevědomější chování. Odhady počtů uživatelů anabolických steroidů se pohybují v řádu milionů. Ty nejstřízlivější uvádějí čtyři miliony celosvětově, jiné tři miliony jenom pro USA.

Užívají-li se steroidy léčebně a dávkování odpovídá potřebám pacienta v souladu se zkušenostmi medicíny, nebývají příčinou vážnějších zdravotních komplikací. Pokud by se tohoto přístupu držel doping, pak by anabolika ve sportu pořád byla otázkou morální, nikoli však zdravotní. Jenže účinky steroidů za takových podmínek nejsou nijak dramatické.

Ti, kteří chtějí „svaly v prášku“ rychle, nikdy neváhali „přitlačit na pilu“. Zdravý dospělý muž vystačí denně s 5–10 miligramy vlastního testosteronu (zhruba 95 % vyrobí varlata, zbytek nadledviny). Při zneužívání anabolik se toto množství mnohonásobně překračuje (v extrémních případech až o dva řády). Užívají se často kombinace více steroidů včetně takových, které medicína pro nežádoucí účinky dávno opustila, nebo dokonce nikdy neprošly klinickým testováním.

Autoři tohoto článku se zabývají steroidy – na straně fyziologie a medicíny – celý svůj profesní život. Vedeni snahou získat představu o lákadlech, která číhají na některé pacienty, věnovali určitý čas studiu bezbřehé nabídky anabolik na internetu. Smíšené pocity nad programy typu „Velké svaly za 15 týdnů se slevou 10 %“ (no neberte to!) a youtubovými rozklady drsných machrů z druhého břehu gradovaly od údivu až po silné mrazení v zádech.

Následkem nevyváženého růstu svalů, pojivové tkáně a cév se zvyšuje riziko natržení svalů, šlachových úponů a zlomenin kostí. (Konstruktér automobilu také při každém zesílení motoru musí myslet i na parametry převodovky, podvozku, brzd, pneumatik…). Některá náhlá úmrtí sportovců vzbuzují odůvodněné podezření, že pravou příčinou srdečního selhání byly změny tkáně vyvolané anaboliky. Toxické účinky porušují jaterní funkce, v závažných případech byly zaznamenány i karcinomy nebo nekrózy (například pelióza). Anabolika tlumí sekreci gonadoliberinu v hypotalamu a gonadotropinů v hypofýze. Tělo zaplavené hormony zvenčí nemá potřebu vlastní produkce. Varlata bez stimulace přestanou tvořit spermie (promyšlené dávkování testosteronu se ostatně používá i jako mužská antikoncepce). Někdy se rozvine erektilní dysfunkce (impotence), jindy naopak epizody dlouhotrvající nepotlačitelné erekce (priapismus). A může toho být víc.

V pubertě nás před mnoha nepříjemnostmi ochrání nedostatek síly a dohled autorit (rodiče, učitelé, trenér), vybavených pro telecí léta svých svěřenců jistou shovívavostí. Duševní nerovnováha s vlnami agresivního chování u dospělého muže, jehož fyzickou sílu doplňuje řidičské oprávnění a silný stroj, vystavuje jeho okolí řadě rizik. Zatím se to nedělá, ale možná by nebylo od věci u násilných činů a dopravních nehod způsobených agresivním způsobem jízdy brát v potaz vedle alkoholu a jiných návykových látek i anabolika.

Vzpírání bývá nazýváno kvůli množství dopingových afér „nejhříšnějším olympijským sportem“.Snímek Volné dílo, CC0 1.0

Tam, kde není kontrola

Anabolika se legálně koupit nedají. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) na ně pamatuje příslušným paragrafem (§ 289 odst. 4), výčet uvedený v prováděcí normě (nařízení vlády č. 454/2009 Sb.) je, obdobně jako seznam WADA, otevřený pro další látky s podobnou strukturou nebo biologickými účinky. Internetové obchody přesto fungují čile. Nabízejí stovky položek pro různé typy aplikace, udávaný původ preparátů zahrnuje řadu zemí z Evropy, Asie, Ameriky… Při tak delikátní záležitosti kupující těžko může znát prodávajícího a jeho adresu. Platí se převodem na zahraniční bankovní účty, předem, bez možnosti reklamace, vrácení zboží nebo jeho výměny. V případě pochybností o kvalitě není autorita, na kterou by se zákazník mohl obrátit.

Celníci a policie někdy zachytí zásilku nebo odhalí sklad. Laboratoře mají co analyzovat a často zjistí, že kvalita ani kvantita neodpovídají deklaraci a původ je také neurčitý. Záměna dražšího anabolika za levnější s vyšším rizikem vedlejších účinků není vzácností. Někdy účinná látka chybí. Kolegyně z laboratoře hmotové spektrometrie před časem nalezla v souboru sedmi vzorků jediný, kde zjištěné složení souhlasilo s udávaným. Opravdu to byl metandienon. Ve dvou dalších preparátech stejný steroid figuroval jako nortestosteron a podstatně dražší oxandrolon. Padělek byl v blistru se jménem zahraničního výrobce, jehož oficiální portfolio neobsahuje jediné léčivo, natož steroid.

Policie České republiky ve dvou případech z let 2011 a 2013 zadržela více než dvě stě anabolik různé kvality a původu, včetně řady padělků. Stojí za zmínku, že spolu s nimi i deset obdobně problematických prostředků proti erektilní dysfunkci, obsahujících sildenafil a medicínou již opuštěný yohimbin. Nedávno byla uveřejněna statistika analýz dopingových přípravků zadržených na švýcarské hranici za roky 2013–2014. Téměř tři čtvrtiny z celkového počtu (889 z 1190) činila anabolika. Pouze u 41 procent z nich souhlasila látka a její obsah s údaji na obalu. U dalších 23 procent doprovázely udávaný steroid jiné, neuvedené, v 31 % bylo zcela jiné anabolikum, 6 % přípravků neobsahovalo žádné aktivní látky.

Zázračné proteiny a vitaminy

Zřídka se vyskytujícím,⁴⁾ ale nesmírně záludným protipólem vědomého užívání je nedeklarovaný výskyt anabolik v potravinových doplňcích. Urychlení růstu a regenerace svalů má zajistit „speciální“ kombinace proteinů, esenciálních aminokyselin a vitaminů. Někteří výrobci si patrně nevěří, a proto přisypou něco navíc. Anabolika zatěžují organismus, i když jsou přijímána nevědomky. Mnohem obtížnější je však odhalení příčiny případných zdravotních dopadů. Vedlejším efektem může být narušení důvěry mezi pacientem a lékařem. Vrcholový sportovec se pak po dopingové kontrole dostává do prekérní situace, včetně obvyklých postihů, ač opravdu netuší, čím se zasloužil o pozitivní nález.

Jídlo z prášku někdy může být užitečné, poctivé kuchyni se ale nevyrovná. Pokud je nekvalitní nebo se s ním zachází nepatřičně, je nejen nechutné, ale také při něm jde o zdraví.

Svaly z prášků… snad už víte.