Sport a mýtus o sedavé společnosti

„Češi se přestávají hýbat, změnit to chce projekt ‚Česko sportuje‘.“ Tímto titulkem u tiskové zprávy zahájil před šesti lety Český olympijský výbor ofenzivu proti úpadku „fyzické zdatnosti české společnosti“. Jakkoli je snaha rozpohybovat nejširší veřejnost bohulibá, teze o pasivní, sedavé společnosti je spíše mýtem než odrazem skutečnosti.

Podobně jako v jiných evropských zemích¹⁾ empirická data hovoří spíše o nárůstu sportovní aktivity. Oproti dřívějšku se však přesouvá z formálně organizovaného prostředí tradičních sportovních organizací do tržně řešeného prostoru individualizovaných či neformálních aktivit. Rozmach prodejen se sportovními potřebami, popularita outdoorových sportů, jako je cykloturistika či bruslení, nástup běžecké ligy nebo souboje fitness center o zákazníky ukazují, že podobná situace panuje i v české společnosti.²⁾

Proč lidé sportují? Je lákavé to chápat jako formu náhrady za usedlý způsob života a pohybovou pasivitu, tedy téměř jako určitou fyziologicky vynucenou reakci těla, které baží po pohybu. Přes nepochybně negativní dopad, který má nízká pohybová aktivita na lidské tělo, je ale takové vysvětlení problematické.

Zaprvé se ukazuje, že genetickým nastavením je dospělý člověk disponován spíš k pasivitě a konzervování energie. Ostatně pokud by tomu tak nebylo, nemusely by programy sportovní politiky přesvědčovat lidi, aby více sportovali.³⁾ Zadruhé srovnání různých společností či společenských skupin ukazuje, že rozšířenost sportovních a pohybových aktivit je dost různorodá, bez ohledu na to, jaké jiné fyzické zátěži jsou lidé vystaveni. Porovnávat můžeme například skandinávské a jihoevropské země, společnosti v druhé polovině 20. století a dnes či zaměstnance v (nemanuálních) rutinních a odborných profesích. Lze u nich předpokládat relativně shodnou fyzickou zátěž v pracovním čase. Přesto se míra sportovní a pohybové aktivity může výrazně lišit.

Jak tedy sport ve volném čase chápat? V prvé řadě je to sociální činnost, která vychází z kultury dané společnosti. I pro sport platí, že jeho chápání, jeho podoba a významy s ním asociované i motivy účastníků jsou definovány sociálně.

Historické zakotvení představ o sportu

Sport je podmíněný historicky i geograficky. Jeho současné volnočasové pojetí je výsledkem dlouhodobé sedimentace, vývoje i proměn několika výrazných evropských tradic. Na jedné straně je chápán jako zápas o vítězství podle předem definovaných a standardizovaných pravidel. Toto pojetí vychází především ze zápolení anglických elitních škol, které převedly tradiční lidové soutěžní hry mezi vesnicemi v racionalizovanou soutěž.⁴⁾ Neméně významným impulzem bylo založení novodobých olympijských her, které se umně opíralo o dobové zaujetí antickým Řeckem. Olympijské hry přinesly nemenší fascinaci individuálním vítězstvím, tentokrát převážně na úrovni jednotlivých atletů.