Genový doping blízký i vzdálený

Slovo doping¹⁾ se dostalo do slovníku spisovné angličtiny v roce 1933. Historie podvodů ve sportu je ale mnohem delší. Sahá až do antiky ke starověkým olympiádám, jejichž účastníci se snažili dosáhnout vítězství podplácením soupeřů a dalšími špinavými triky. Ani v budoucnosti švindly ze sportu nevymizí a doping bude založen na cílených úpravách dědičné informace sportovců.

K tomu, aby člověk uběhl sto metrů za 9,58 sekundy nebo aby skočil do výšky 245 centimetrů,²⁾ nestačí jen tvrdý trénink. Je třeba i vydatná porce toho, čemu zjednodušeně říkáme „talent“. Ten je z významné části uložen v dědičné informaci. Dnes už znají genetici dlouhou řadu genetických vloh, které promlouvají do schopností zvládat enormní tréninkové dávky a podávat špičkové sportovní výkony.

Například v pozadí předpokladů pro vytrvalostní sporty se spolu s mnoha dalšími vlohami skrývá jedna z variant genu pro angiotensinkonvertázu. V některých sportech se už proto staly genetické testy nedílnou součástí „lovu na talenty“.

Nevhodný dědičný základ sportovci cestu na vrchol komplikuje, nebo mu ji dokonce zcela uzavírá. Co s tím? Nemohli bychom pozměnit dědičnou informaci adeptů vrcholového sportu tak, aby jim už potřebné vlohy nechyběly?

Saháme do lidských genů

Člověk začal cíleně měnit svou vlastní dědičnou informaci v roce 1990. Američtí lékaři pod vedením Williama Frenche Andersona tehdy vnesli do některých tělních buněk pětileté Ashathi DeSilva funkční gen pro adenosindeaminázu. Děvče se narodilo s poškozenými geny pro tvorbu tohoto enzymu a mělo zcela nefunkční imunitní systém. Zákrok týmu Frenche Andersona zachránil děvčeti život.

Tento postup, označovaný jako genová terapie, prošel následně poměrně komplikovaným vývojem. Dosáhl mnoha úžasných úspěchů. V některých klinických testech však pacienti na následky nezdařené terapie zemřeli. Jinde nebyl efekt tak razantní, jak lékaři doufali.

Konference, kde lékaři R. Michael Blaese, W. French Anderson a Kenneth Culver (zleva doprava) oznámili světu uskutečnění první genové terapie. 13. září 1990.Snímek NCI

Co se nabízí?

I když metody genové terapie stále ještě neodrostly dětským nemocím, pro sportovce představují silné pokušení. Je zřejmé, že je lze využít i ke zvýšení sportovních výkonů. Genů, které by sportovcům pomohly, se vedle již zmíněného genu pro angiotensinkonvertázu nabízí dlouhá řada.

K prvním genům použitým k dopingu by zřejmě patřil gen pro hormon erytropoetin vyvolávající množení červených krvinek. Čím víc koluje sportovci v žilách červených krvinek, tím víc kyslíku může přenést k tkáním a orgánům a tím lépe pak tělo funguje při déle trvající námaze. Lidské tělo si vyrábí erytropoetin v ledvinách. Lidem s nemocnými ledvinami produkce erytropoetinu klesá a hrozí jim chorobný nedostatek červených krvinek čili chudokrevnost. K povzbuzení jejich krvetvorby byla vyvinuta léková forma erytropoetinu.