Zrcadlo společnosti

Sport odráží vlastnosti a změny současných společností. Tedy společností globálních, medializovaných, digitalizovaných i společností spotřeby. Ale sport naopak také představuje jednu z „arén“, která společenské změny vyvolává.

Už je to tři roky, co si hráči amerického fotbalu začali klekat při hymně před zápasy Národní fotbalové ligy. Činili tak na protest proti vlně policejního násilí proti afroamerické komunitě ve Spojených státech. Chtěli tak využít mediální pozornosti, jež je populární lize věnována, a upozornit na problém rasismu a diskriminace.

K tématu se vyjádřil i americký prezident Donald Trump – proti gestu hráčů amerického fotbalu, které podpořila řada dalších nejen sportovních celebrit, se vulgárně postavil. Ze sportovní iniciativy se stalo téma společenské a politické.

Kontroverze klečících hráčů amerického fotbalu věrně ilustruje pozici sportu v současných společnostech. Vypovídá o tom, že na sport nelze nahlížet jen jako na volnočasovou aktivitu, koníček a zábavu, ale také jako na společensky potenciálně vážnou a závažnou aktivitu. Sport nevypovídá jen o výsledcích, výkonech, rekordech, sportovních celebritách, jejich osobních životech a skandálech, ale je potenciálně spjatý s politickým, sociálním, ekonomickým a kulturním děním.

Porozumění současnému sportu může tedy přispět k porozumění současným společnostem. Proto není divu, že sport představuje důležitý předmět studia sociálních věd. Jak naznačuje gesto klečících hráčů, je-li otázka rasismu otevřená v americké veřejné debatě, proniká i do sportu. S jistou mírou zjednodušení můžeme říci, že sport je zrcadlem společnosti. Do sportu se promítají společenská témata nerovnosti, rasismu a diskriminace, ale i jiné charakteristiky současných společností.

Sport globální

Současný sport, podobně jako současné společnosti, je globální. Má globální dosah, je světem, v němž se zkracují vzdálenosti a v němž se zrychluje čas. Ať už je praktikován kdekoli, velmi pravděpodobně bude přímo či nepřímo propojovat různá místa planety. Optikou teorie globalizace antropologa Arjuna Appaduraie můžeme i ve sportu pozorovat její migrační, technologické, ekonomické, ideologické a mediální dimenze.

Globální povaha sportu tkví v globálním pohybu sportovců, trenérů, diváků a funkcionářů. Národní hranice evidentně přestávají hrát zásadní roli. Migraci v globálním světě věrně ilustruje příklad původem srbského trenéra Bory Milutinoviće, který za svoji kariéru vedl devět různých národních týmů. Čeští hokejisté zase nastupují v utkáních severoamerické NHL nebo ruské KHL, brazilští fotbalisté hrají za druholigové české týmy. Jihoameričtí fotbalisté mohou v českých týmech krátkodobě hostovat díky snahám globálně působících hráčských agentů, kteří doufají, že se hráči prosadí, že jejich tržní cena stoupne a že budou moci zhodnotit investice prodejem hráče do fotbalově atraktivnějších zemí.