Komunikace

Z mnoha rovin, ve kterých je možné o komunikaci uvažovat, jsme do tohoto čísla Vesmíru vybrali jen pět námětů – tři se týkají komunikace lidí, jeden bakterií a jeden zvířat. (Ne)emoce v digitální sféře poukazují na význam kontextu v komunikaci, na to, že součástí přímé osobní komunikace byly a jsou emoce. Emotikony jsou dost nedokonalou náhradou. Posílený předsudek nás nabádá, abychom dávali přednost používání podstatných jmen před přídavnými při označování skupinové příslušnosti, chceme-li omezit šíření předsudků. Stranou ovšem zůstává otázka, zda i ta přídavná jména neplní stejnou roli, jsou-li používána např. v souvislosti s přečiny či zločiny. Článek Život je hra pak na případu kubánské krize roku 1962 kromě jiného ukazuje, jak důležitá je role komunikace v konfliktních situacích. V tomto textu nad decentralizovaným řízením autonomních agentů si mnohý čtenář vybaví vzrušující videa, zachycující pohyb velkých hejn ptáků nebo ryb koordinovaně uhýbajících před predátory. Tento článek je jedním z dokladů, jak mnohé aplikace – a nejen v technické sféře – má tak abstraktní disciplína, jakou teorie her byla. Text Řeč bakterií se zabývá chemickou komunikací bakterií. Stojí za podotknutí, že podobné pomalé „chemické vlny“ se šíří také mezi neurony v mozku. K chemické komunikaci rostlin se jistě někdy v budoucnu vrátíme. Článek Tajná služba hlásí na příkladu živočichů projevujících se hlasem ukazuje, jak rafinovaně využívají některé druhy odposlouchávání.

Ještě několik nesouvislých poznámek k mezilidské komunikaci. Stranou jsme zatím nechali kulturně podmíněné aspekty komunikace. Právě tak jako prostředky ke komunikaci používané. Jaký zlom v civilizaci nastal v okamžiku, kdy se lidé přestali spoléhat na vyprávění a začali zaznamenávat na stálejší nosiče (hliněné destičky, papyrus, …). A patrně začali dříve zaznamenávat věci související s obchodem, než příběhy.

V komunikaci vždy dochází k úbytku informace, k nepřesnostem a chybám. Je to způsobeno vnějšími okolnostmi (prostředí, hluk apod.) a vnitřními překážkami (neporozumění, momentální stav, únava, snížená koncentrace apod.). Informaci můžeme vnímat v rovině věcné nebo v rovině vztahové. U některých témat skupinové postoje předem téměř vylučují úspěšnou komunikaci (GMO, jaderná energie, očkování…).

Podobný příběh jako s počítači a internetem jsme přeci již zažili v souvislosti s dopravou: Auto zkrátilo vzdálenosti, nesmírně ovlivnilo dostupnost míst i zboží, ale už nevidíme krajinu. Auto zpravidla jezdí po silnicích. A s letadlem je to ještě drastičtější: z místa na místo se přesouváme skokem.

Ve výčtu negativ bychom neměli ztratit ze zřetele, že digitalizace nám také umožňuje věci dříve nemyslitelné. Úvodník jsem měl raději nazvat „Ztráty a nálezy“.