Kdo chce glyfosát bít, nějakou studii si najde

Pesticid glyfosát spatřil světlo světa v roce 1970 v St. Louis v Missouri. Jeho duchovní otec, organický chemik John E. Franz, získal za jeho objev řadu ocenění. V současnosti je glyfosát obsažen ve více než 750 přípravcích používaných v zemědělství, lesnictví či zahradnictví a zcela jistě patří k nejčastěji používaným aktivním složkám herbicidů vůbec. (Nejznámějším z nich je i u nás hojně používaný Roundup).

Zkrátka – glyfosát je velmi úspěšný produkt a jako takový logicky budí závist i nenávist. Navíc jde o pesticid, a co hůře, pesticid vyvinutý zaměstnancem „ďábelské“ firmy Monsanto – a to jsou v kruzích vyhraněných environmentálních aktivistů hned dva smrtelné hříchy najednou.

A nejen zde. Pro ilustraci uvádím úryvek z veřejně přístupného facebookového statusu mediálně známé specialistky na zdravotní prevenci a výživu PharmDr. Margit Slimákové z 18. 11. 2016: „Glyfosát je bezesporu karcinogen. Debata na toto téma je už jen posledním vzepětím lobbistických aktivit před tím, než bude průmysl nucen to připustit. Mezinárodní agentura na výzkum rakoviny IARC v tomto směru udělala skutečně nezávislé studie, o jejichž výsledku není sporu. Podle dalších vědeckých studií poškozuje glyfosát chromozomy a DNA v lidských buňkách. Při pokusech na zvířatech pak působí jako endokrinní disruptor. Konkrétně to znamená, že např. zpomaluje produkci ženského hormonu estrogenu či blokuje působení mužského hormonu testosteronu…“

Po přečtení takto nekompromisního odsudku glyfosátu jsem paní doktorce začal závidět její způsob vidění světa. Ve světě, který obývám já, se totiž výraz bezesporu a studie, o jejichž výsledku není sporu, prakticky nevyskytují. Je to svět znepokojivých otázek a málo uspokojivých odpovědí, v němž je těžké najít klid a mír rozprostírající se nad každým, kdo utrpí nezpochybnitelné jistoty.

Pochybnosti o karcinogenních účincích

Považuje-li Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) karcinogenní účinky nějaké látky za prokazatelné, zařadí ji do třídy 1 – lidský karcinogen. To učiní, jen pokud existují dostatečné důkazy o kauzální souvislosti mezi expozicí dané látce a vznikem rakoviny u lidí.

Tento kauzální vztah musí být potvrzen výsledky epidemiologických studií, kde jsou s dostatečnou jistotou vyloučeny náhodné chyby (chance), systematické chyby (bias) a ostatní vlivné faktory (confounding factors). Uvedeným nárokům vyhovují prospektivní kohortové studie, v rámci nichž je měřena expozice toxické látce, nikoli však retrospektivní studie případů a kontrol, kde je expozice jen odhadována. Dále je nutno jednoznačně definovat orgány či tkáně, kde hrozí vznik nádoru, popsat biochemický mechanismus účinku a matematicky vyjádřit vztah mezi dávkou a účinkem.

Glyfosát byl ovšem zařazen do třídy 2A – pravděpodobně karcinogenní pro člověka. Zde stačí, aby byl kauzální vztah mezi expozicí a účinkem prokázán na zvířatech, přičemž výsledky lidských studií mohou být málo průkazné či nejednoznačné. Těžko lze tedy hovořit o nějaké bezespornosti, když právě spornost dat z epidemiologických studií zařadila látku do kategorie 2A.

Předběžná (pře)opatrnost

Ani studie na buňkách a zvířatech ale nevyznívají jednoznačně. EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) ve svém dokumentu z 12. listopadu 2015 podrobně vysvětluje, proč má odlišný postoj ke genotoxickým a karcinogenním účinkům glyfosátu než IARC. Experti EFSA totiž považovali za relevantní pouze studie, v jejichž rámci byly hodnoceny účinky samotného glyfosátu, a nikoli směsí s obsahem glyfosátu.

Do hodnocení EFSA byly zahrnuty pouze testy prováděné podle validovaných metodik OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a v systému GLP (Good laboratory practice, Správná laboratorní praxe). Toto omezení je trnem v oku mnohým kritikům, jelikož v tomto režimu pracuje většina komerčních laboratoří, kam si zadávají své studie průmyslové podniky. Daný systém naopak není zaveden na mnoha univerzitách a v akademických výzkumných ústavech, tedy v institucích, které by teoreticky měly být schopny produkovat data nezávislá na korporátních financích. Otázkou však je, jaká je skutečná vypovídací hodnota studií prováděných mimo systém GLP a jak se do jejich výsledků promítají různé typy chyb, zkreslení a odchylek od zavedených metodik.

EFSA ve své zprávě konstatuje, že testy mutagenity glyfosátu na bakteriích (Amesův test) a savčích buňkách vycházejí pravidelně negativně. Rovněž in-vitro testy chromozomových aberací prováděné v systému GLP na savčích buňkách vycházejí negativně až do koncentrace 1,25 mg/l. (Průměrná koncentrace glyfosátu v krvi lidí vykazujících symptomy akutní otravy se pohybuje kolem 60 mg/l, maximální koncentrace kolem 1 mg/l může být dosaženo v krvi laboratorních potkanů po jednorázové perorální aplikaci dávky 100 mg/kg, teoretický maximální denní příjem pro obyvatele zemí EU (TMDI) spojený s konzumací potravin obsahujících rezidua pesticidu je asi 0,05 mg/kg/den.) Ze šestnácti in-vivo studií genotoxicity poskytly pouze dvě pozitivní výsledek. Obě se uskutečnily mimo systém GLP a laboratorní myši při nich byly vystaveny dávkám způsobujícím projevy akutní toxicity, což je při daném typu testu nepřípustné.

Hodnocení karcinogenity glyfosátu provedené EFSA se opírá o výsledky čtyř dlouhodobých studií na myších a devíti studií na potkanech prováděných v systému GLP. Pro závažná metodická pochybení byla z hodnocení vyřazena jedna studie na myších a jedna na potkanech. V rámci žádné z těchto devíti studií na potkanech nebyla ve skupinách vystavených glyfosátu zjištěna statisticky významně vyšší frekvence výskytu tumorů než v kontrolních skupinách.

IARC dvě z těchto studií hodnotí odlišně – v jedné konstatuje zvýšený výskyt adenomů (nádorů ze žlázového epitelu) Langerhansových ostrůvků slinivky břišní (pouze samci při nejnižší použité dávce) a ve druhé zvýšený výskyt adenomů slinivky (dvě koncentrační úrovně – nezjištěn trend) a hepatocelulárního adenomu bez maligní konverze (zjištěn trend).

Rozdíly v závěrech IARC a EFSA lze vysvětlit použitím rozdílných způsobů statistické analýzy dat – EFSA respektovala použití metod uvedených v plánech experimentů (ve shodě s GLP) a IARC aplikovala vlastní postupy. Odlišný přístup ke statistickému hodnocení dat se podobně projevil i v interpretaci výsledků testů prováděných na myších.

V září roku 2016 vyšel v časopise Public Health and Emergency přehledový článek profesora Francisca Paumgarttena z National School of Public Health v Riu de Janeiru, který podrobně shrnuje výsledky epidemiologických studií karcinogenity glyfosátu. Zmíněna je zde metaanalýza studií případů a kontrol z roku 2014, v rámci níž bylo vypočteno relativní riziko vzniku Non-Hodgkinova lymfomu (zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin) u lidí pracujících s glyfosátem na 1,5. Tento výsledek znamená, že osoby, které jsou v rámci své profese dlouhodobě a opakovaně vystaveny působení vysokých dávek glyfosátu, mají 1,5krát větší pravděpodobnost vzniku tohoto lymfomu než osoby neexponované. K podobné hodnotě (1,3) u osob vystavených glyfosátu došli i autoři metaanalýzy z roku 2016, přičemž relativní riziko vypočtené pro skupinu všech lymfatohematopoetických nádorů (Non-Hodgkinův, mnohočetný myelom, leukemie) se statisticky významně nelišilo od hodnoty 1 (tedy stejné riziko vzniku nemoci u exponovaných a neexponovaných osob). Pokud jsou zjištěné hodnoty menší než 2, je vliv systematických chyb a vlivných faktorů možné zamítnout pouze v případě studií s dostatečným počtem respondentů. Studie, na jejichž základě byly obě metaanalýzy vypracovány, tuto podmínku nesplňovaly. Kauzální vztah mezi expozicí dané látce a toxickým účinkem je navíc prakticky nemožné prokázat na základě retrospektivních studií, kde jsou informace o dávce odhadovány z odpovědí na dichotomické (expozice ANO/NE) či škálové (expozice žádná, slabá, střední, silná) otázky.

Pochybnosti o škodlivém vlivu na hormony

Baterie in-vitro testů, jejichž provedení americká EPA (Agentura pro ochranu životního prostředí) vyžadovala v rámci programu EDSP (Program screeningu látek poškozujících hormonální systém), neprokázala estrogenní, antiestrogenní, androgenní či antiandrogenní účinek glyfosátu a ani jeho vliv na biosyntézu steroidů. Hershbergerův a uterotrofický in-vivo test neprokázaly žádnou hormonální aktivitu glyfosátu ani při limitní dávce 1000 mg/kg/den. Stejná dávka byla použita i v rámci multigenerační in-vivo studie a ani zde nebyl zjištěn žádný negativní vliv glyfosátu.

Samozřejmě byla publikována i opačně vyznívající data. Obvykle jde o studie, kde byly testovány tak vysoké dávky glyfosátu, že vyvolávaly cytotoxický účinek, či o krátkodobé studie, kde byl průběh křivky dávka–účinek nemonotónní (toxicita zjištěna například jen při prostřední testované dávce). Pokud by byla potvrzena biologická opodstatněnost nemonotónních závislostí mezi dávkou a toxickým účinkem, znamenalo by to praktickou nemožnost určení bezpečné dávky. Zatímco někteří autoři na základě uvedených dat předpovídají změnu paradigmatu celého oboru, jiní připisují daný jev závažným metodickým chybám. Tento spor je nyní velice živý.

Riziko versus nebezpečí

Mnoho chemických látek má nějakou nebezpečnou vlastnost (hořlavost, výbušnost, toxicita). Ta představuje zdravotní riziko pouze za určitých okolností (například pokud absorbované množství toxické látky v organismu přesáhlo práh účinku). Regulace používání chemických látek musí vycházet ze skutečné analýzy rizik (včetně analýzy rizik spojených s nepoužíváním dané látky), nikoli jen z konstatování existence nebezpečné vlastnosti. Bohužel celá řada studií (například retrospektivní studie případů a kontrol) je vhodná právě jen k určení nebezpečné vlastnosti látky, analýza rizik se však musí opírat o sofistikovanější přístupy. Kdo si plete nebezpečí s rizikem a volá pozor vlk vprostřed zoologické zahrady, přičemž ignoruje pevné kovové mříže okolo vlčího výběhu, jednoduše šíří poplašnou zprávu. A to je přinejmenším neprofesionální.