Budete se smát, když budeme chtít

Zeptám se na úvod, kdo byl prvním černošským prezidentem Spojených států. Možná vám to přijde jako dotaz zcela banální, ale položte stejnou otázku vyhledávači Google. Najde stránky tvrdící, že předchůdců Baracka Obamy v křesle nejmocnějšího muže USA bylo sedm a že prvním z nich byl v roce 1781 John Hanson. Vítejte ve světě alternativních faktů.

Začátkem letošního roku britská veřejnoprávní BBC oslovila skupinu 50 expertů, aby stanovili nejnaléhavější problémy, kterým v současnosti čelíme. Mnozí se shodli, že jedním z nejzávažnějších je jednoznačně kolaps důvěryhodných zdrojů informací. Na pravdu již nemají patent úřady, přesunula se kamsi na sociální sítě mezi „přátele“. Tam pro každou skutečnost existuje protiváha, a tak v on-line světě vedle sebe vypadají fakta i lži jako rovnocenní soupeři.

Lidé, kteří nedokážou mezi oběma póly rozlišovat, pak dezinformace dále šíří. Vedle nich se do povědomí dostávají rovněž kontroverzní a dříve okrajové názory. Osobní účast na tomto procesu (ať už vědomou nebo nevědomou) přiznává každý pátý dospělý Američan (23 %), který v minulosti sám dále sdílel falešné zprávy. Vyplývá to z průzkumu amerického nadstranického think tanku Pew Research Center,¹⁾podle něhož dva ze tří dospělých Američanů (64 %) mají současně dojem, že takto šířené falešné zprávy způsobují zmatek.

Podepisuje se na tom i ochota lidí podílet se na kritickém hodnocení informací. Paul Resnick, profesor informací na Michiganské univerzitě, vyvíjí program schopný automaticky vyhodnocovat šíření dezinformací na Twitteru. Pracuje se dvěma množinami uživatelů: první fámy šíří, druhá je opravuje.

Když po delší době vyhodnotili historii účtů v těchto dvou skupinách, přišli na to, že „rozsévači“ dezinformací jsou mnohem oblíbenější (sleduje je více lidí) než „opraváři“. Opravy zkrátka nejsou příliš atraktivní. A když se přece jen nějaká oprava stane o něco populárnější, nevidí ji obvykle stejní lidé jako původní zprávu.

Sčítání a odčítání obličejů je už realitou. Umělá inteligence si umí z fotografií různých smějících se žen vybrat specifické parametry, typické pro tuto emoci. Výsledkem je vektor (můžeme si jej představit jako dlouhé číslo) smějící se ženy (který počítač převede do obrazu a vytvoří umělý snímek smějící se ženy), od kterého je možno odečíst vektor, charakterizující typickou tvář ženy tvářící se neutrálně. Zadáme-li příkaz, aby umělá inteligence k tomuto výsledku přičetla vektor typický pro neutrálního muže, dostane cílový vektor, tedy opět číslo, které použije k vygenerování obličeje umělého smějícího se muže.Snímek Radford Alec et al., ICLR 2016, On-line: arXiv:1406.2661.

Bubliny kolem nás

Na řešení pracuje několik vědecko-technologických týmů na světě. Společnost Full Fact ve spolupráci s Googlem vyvíjí algoritmy, které by dezinformace automatizovaně opravovaly, a tak bojovaly proti jejich šíření ještě předtím, než započne. Společnost IBM několik let pracovala na způsobu jak s pomocí umělé inteligence Watson (schopné odpovídat na otázky položené v přirozeném jazyce) usnadnit uživatelům internetu rozlišování skutečnosti od fikce. Aplikace, kterou vytvořili, by měla být součástí prohlížeče a prohlíženým stránkám přidělovat procenty vyjádřenou pravděpodobnost, že je obsah pravdivý.