Na stopě padělatele

Roku 1912 vyšla na svou dobu velmi nezvyklá kniha s názvem Padělané egyptské starožitnosti [5]. Autor T. G. Wakeling jejím prostřednictvím nabízel pomoc příležitostným soukromým sběratelům egyptských starožitností, aby dokázali odhalit podvrhy, které se v té době hojně vyskytovaly na trzích v Egyptě i v Evropě. Movití návštěvníci země na Nilu, kteří se nemohli opřít o posouzení odborníky, jak tomu bylo v případě muzejních a akademických institucí, do svých sbírek nakupovali podvrhy, za které zaplatili nemalé finanční obnosy. Mnoho z těchto předmětů se různými cestami dostalo do muzejních sbírek. V Evropě tak nenajdeme jedinou větší sbírku egyptských starožitností, která by falza (připadně suvenýry imitující starožitnosti) neobsahovala. Jejich identifikace závisí jak na zručnosti padělatele daného předmětu, tak na metodách ověření pravosti, které mají dnešní kurátoři sbírek k dispozici.

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, které je součástí Národního muzea, má ve svých sbírkách předmět s inventárním číslem P 1638 (obr. 1). Jde o malou, avšak robustní stélu, vyrobenou z vápence, vysokou 14,5 cm. Horní hrana stély je zaoblená a její přední stranu zdobí rytý reliéf. Rýhy a zahloubené plochy vyplňuje modrá barva, která stéle dává elegantní podobu. Inventární záznamy muzea prozrazují, že předmět se do jeho sbírek dostal darem spolu s dalšími starožitnostmi roku 1959.

Zjistit, zda je tato stélka staroegyptský originál, nebo padělek, je práce hodná detektiva. Úspěch závisí nejen na zručnosti autora (umělce anebo padělatele) daného předmětu, ale také na dostupných metodách, které mají kurátoři egyptských sbírek k ověření pravosti k dispozici. Díky pokroku vědy a poznání všeobecně se ve sbírkách na celém světě daří odhalovat nové a nové falzifikáty. Jak je to se zobrazeným předmětem, najdete v tomto článku.

Snímek Jiří Vaněk, Národní muzeum, Náprstkovo muzeum, inv. č. P 1638

Proč tento předmět poutá naši pozornost? Řada jeho detailů – prvků výzdoby nebo užitých materiálů – budí pochybnosti o jeho pravosti. Například ryté části vyplňuje světle modrá barva s charakteristikami, jaké by staroegyptská barviva mít neměla. Stélka je také příliš tlustá; staroegyptský řemeslník by spíše šetřil kvalitním a drahým materiálem. Pochybnosti vzbuzují i nezahlazené stopy po pilách, jimiž byla stéla z bloku kamene vyřezaná.

Bez problémů není ani výzdoba přední strany stélky, která je rozdělena na tři části. První z nich je horní luneta, jejíž výzdoba je soustředná a obsahuje standardní prvky: centrálně umístěný kroužek šen (symbol slunečního cyklu) obklopuje pár tzv. Horových očí (v tomto kontextu ochranné symboly) a dvojice psovitých šelem s důtkami za zády, představujících ochránce zemřelých, boha pohřebišť a mumifikace Anupa (případně jemu podobné božstvo Vepuaueta).