Zapomenutá posvátná místa v české krajině

Eneolitické dlouhé mohyly představují nejstarší pohřební monumenty v Evropě. Jsou o 1000 a více let starší než egyptské pyramidy a představují první památníky zemřelých předků, které byly na našem území budovány. Do dnešních dnů se ale nezachovaly. Na povrchu dnes po nich nezůstaly viditelné stopy, a tak byly v posledních stoletích zapomenuty. Moderní archeologický výzkum je ale znovu vpisuje do mapy krajiny.

Mohyla jako památka předků měla být viditelná, její úlohou bylo strukturovat krajinu, legitimizovat vlastnická práva a vyjadřovat sounáležitost obyvatel se svým krajem. Pohřební areály tak byly v krajině nejen velmi dobře patrné, ale i dlouhodobě respektované. V některých částech Evropy jsou tyto monumenty v krajině stále viditelné, ať již jde o megalitické hroby na Britských ostrovech či ve Skandinávii nebo o hlinité dlouhé mohyly v Polsku a severním Německu.

V našich zemích až donedávna doklady podobných staveb chyběly. Bylo tomu tak především proto, že se jejich nadzemní náspy v reliéfu krajiny nedochovaly. Tisícileté mohyly z naší krajiny v převážné většině vymizely až v posledních dvou stoletích intenzivního zemědělství. Úrodná zemina jejich náspů byla rozvezena po okolních polích a jejich zbytky rozorány. Tímto z naší krajiny zdánlivě nenávratně zmizela významná součást dávné spirituální tradice. Vždyť ještě v období křesťanského středověku i novověku stavěli lidé na pravěkých mohylách kapličky nebo alespoň vztyčovali kříže.

Rekonstrukce dlouhé mohyly v Račiněvsi. Mohyla je zajímavá nejen svou délkou přes 122 metrů, ale i konstrukcí. Ve východní části byly objeveny základy stavby, jakési dřevěné svatyně, která byla původně překryta mohylovým náspem. Svatyně i celá mohyla byly podle radiokarbonových dat vybudovány v 39. století př. Kr. Mohyla kryla kostrový pohřeb lukostřelce, provázeného dvanácti křemencovými hroty šípů. O tisíc let později, v době kultury se šňůrovou keramikou (2800–2500 př. Kr.), v téže mohyle pohřbili mladou ženu. Mohyla byla sice již opuštěná, ale i po tisíci letech na povrchu stále dobře patrná.

Rekonstrukce D. Slabý, 2023, z dokumentu ČT

Po dlouhou dobu archeologové o existenci dlouhých eneolitických mohyl v Čechách pochybovali. Až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století objevila Ivana Pleinerová (1929–2022) první dva půdorysy podobných dlouhých staveb v Březně u Loun. Z obou staveb se dochovaly jen do podloží zahloubené základové žlaby palisád, které tvořily opěrnou konstrukci někdejších mohylových náspů. Díky tomu víme, že kratší stavba byla dlouhá 24 metrů a delší dokonce přes 143 metrů.

Dalším významným přínosem pro poznání dlouhých mohyl v Čechách byla systematická letecká prospekce Martina Gojdy (viz Vesmír 85, 614, 2006/10; 92, 18, 2013/1) v devadesátých letech 20. století. Ve středních a severozápadních Čechách byla objevena řada uzavřených liniových útvarů, které byly interpretovány jako stavby podobné březenským mohylám. Na základě porostových příznaků byly v nově objevených lokalitách identifikovány obvodové příkopy mohyl a v některých případech i půdorysy hrobových jam. Více se z mohyl zpravidla nedochovalo.