i

Aktuální číslo:

2021/1

Téma měsíce:

Roboti

Velcí býložravci a změny klimatu I.

Vliv megafauny na podobu ekosystémů
 |  3. 3. 2020
 |  Vesmír 99, 154, 2020/3
 |  Seriál: Býložravci a klima, 1. díl (Následující)

Nepozorovaně ze strany stratégů ochrany přírody, zato s velikým pozdvižením na straně akademické probíhají v ochraně přírody dvě revoluce, srovnatelné s otočením Kolumbova vejce na špičatý pól. První revolucí je pochopení lidského podílu na decimaci velkých savců na rozhraní pleistocénu a holocénu, kdy člověk během několika desítek tisíc let osídlil všechny kontinenty a větší ostrovy. Druhou je zjištění, že megafauna zásadně formovala podobu a funkce obývaných ekosystémů. Česká ochrana přírody tentokrát stojí v čele vývoje.

Bývalá vojenská cvičiště ve středočeských Milovicích jsou první lokalitou ve střední Evropě, jejíž biodiverzitu udržuje volná pastva tří velkých savců evropské přírody – koně, zubra a pratura. Jak už to ale chodí, s úspěchem nastávají překážky. V tomto případě souvisejí se zvýšenou citlivostí veřejnosti k antropogenně zaviněné změně klimatu. Nejrůznější návrhy, které se dříve či později přenesou do politického rozhodování, opomíjejí roli velkých býložravců v planetárním ekosystému.

Když Paul S. Martin koncem šedesátých let formuloval „hypotézu o vybití“ (overkill hypothesis) [1], dle níž k vyhynutí mamutů, srstnatých nosorožců, ale i amerických pozemních lenochodů či australských vačnatců velikosti nosorožce napomohl člověk, byl pokládán za šílence. Hypotéza přitom vysvětlila, proč pozdně pleistocenní vymírání – na rozdíl od všech velkých vymírání v minulosti – zasáhlo výhradně velké pozemní obratlovce a zcela ušetřilo drobné obratlovce či mořskou faunu. Hlavní evidencí je časová shoda mezi příchodem člověka na jednotlivé kontinenty a decimací tamní megafauny (termín označující zvířata o hmotnosti ≥ 50 kg). Vysvětluje také, proč byly ztráty fauny poměrně mírné tam, kde člověk žil nejdéle, a drastické tam, kam přišel nejpozději.

V Africe zvířata odpradávna znala bipedního, nástroji vybaveného a oheň ovládajícího primáta. V pozdním pleistocénu tam nevyhynul jediný rod velkých savců. V západní a jižní Eurasii, kde se zvířata setkávala alespoň s našimi předchůdci typu neandertálců, byly ztráty o něco větší, ale přece jen pozvolné. V Evropě přežili pratur a zubr do historické doby, v jižní Asii přežily šťastnější druhy alespoň na zbytcích původně souvislého areálu. Mnohem drastičtější ztráty doznala megafauna severovýchodní Asie, Austrálie (kam člověk pronikl před 40 000 lety) a zejména obou Amerik (člověk nepřišel dříve než před 15 000 lety). O míře vyvražďovacího „blitzkriegu“ snad nejlépe svědčí počty zmizelých taxonů (obr. 1).

Početnější, než se myslelo

Aby megafauna zásadně formovala podobu ekosystémů, musela být velmi početná. Pokud by vymizelá zvířata žila v malých populacích, podobaly by se pleistocenní ekosystémy těm dnešním. První odhady biomasy velkých savců před lidskou expanzí se držely při zemi. Například Anthony D. Barnosky [2] dospěl ke skromným 0,2 miliardy tun vyhubené megafauny. Jeho odhad vycházel ze vztahu mezi velikosti současných savců a jejich průměrnými populačními hustotami. Pochybil v tom, že vyšel z již ochuzené fauny, obývající stanoviště oním ochuzením ovlivněná. Na mnohem vyšší populační hustoty ukazovala třeba tábořiště pravěkých lovců. V jihomoravských Věstonicích a Pavlově nám „lovci mamutů“ zanechali celé skládky mamutích kostí, dále na východ, třeba okolo Donu, si z nich dokonce stavěli obydlí! Nepřímým důkazem je i hojnost vrcholových predátorů, jichž žilo všude kromě Afriky více než dnes (v pozdně pleistocenní střední Evropě by k vlkovi, rysovi a medvědovi přibyli lev jeskynní a hyena skrvnitá).

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Ekologie

O autorech

Alena Sucháčková Bartoňová

Zdeněk Faltýnek Fric

Jana Marešová

Martin Konvička

Doporučujeme

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Eva Bobůrková  |  4. 1. 2021
Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se...
Autonomní zabijáci

Autonomní zabijáci

David Černý  |  4. 1. 2021
O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním...
Kriminalizace amatérské entomologie

Kriminalizace amatérské entomologie

Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné