Aktuální číslo:

2020/10

Téma měsíce:

Hry

Hra se zodpovědností

 |  5. 10. 2020
 |  Vesmír 99, 543, 2020/10
 |  Téma: Hry

Hrajeme si všichni, jak hlásá titulní strana tohoto čísla. Lidé všech kultur (s. 564 a 568) i zvířata (s. 560). Někdo si hraje s provázky, někdo bojuje s příšerami z nul a jedniček (s. 575). Hra není jen zábava, ale biologický, psychologický, ekonomický a sociální fenomén s důsledky sahajícími daleko za brány stadionu (s. 572). Specifické hry mezi sebou hrají korporace, politici i generálové (s. 578). Modely teorie her lze aplikovat i na chování všech aktérů probíhající pandemie, od samotného viru po politickou reprezentaci. Vědce nevyjímaje.

Ve hře, kterou hrajeme s koronavirem a mezi sebou, je nepříjemně snadné nahrát soupeři a nakopnout spoluhráče. V polovině září se uskutečnila diskuse Učené společnosti ČR o etice vědecké práce (záznam na YouTube), jíž se zúčastnili i tři členové redakční rady Vesmíru (Jaroslav Petr, Petr Slavíček, Marek Vácha). Probíraly se klasické hříchy (plagiátorství, fabrikace a falsifikace výsledků) i další problémy (otázka autorství, konflikt zájmů…). Říkám si, že součástí úvah o etice by mělo být i téma zodpovědnosti vědeckých a lékařských autorit vůči veřejnosti. Akademický titul, u témat týkajících se zdraví především MUDr. (zvláště v kombinaci s prof.), dodává svému nositeli značnou autoritu. A s autoritou je spojena zodpovědnost, jejíž míru je snadné podcenit, nebereme-li dostatečně vážně pravidla hry.

„Nemít zcela jasno je zvláště u takto nového a složitého problému normální.“

Jsem jen pouhý pasáček písmenek a titulem, který by stál za řeč, se chlubit nemůžu. Nebezpečnou sílu slova jsem přesto pocítil hned na začátku kariéry vědeckého novináře. Před dvaceti lety jsem do jednoho časopisu napsal krátkou zprávu o principiálně novém způsobu likvidace nádorových buněk. Na podrobnosti si nevzpomínám, dobře si však pamatuji na e-maily, které mi přišly od pacientů dožadujících se detailnějších informací a kontaktů na příslušné odborníky. Nezdůraznil jsem tehdy dostatečně, že jde o základní výzkum, který se do klinické praxe nejspíš nikdy nedostane – a pokud ano, pak za mnoho let. Co mně přišlo zajímavé z čistě vědeckého pohledu, část čtenářů brala jako praktickou informaci přinášející (planou) naději.

Současná medicína se ráda chlubí tím, že je „evidence based“ (založená na důkazech). Vymezuje se tím vůči alternativám všeho druhu, ale i vůči dříve samozřejmé medicíně „eminence based“ (založené na věhlasu): rozhodující byl názor slovutného odborníka s dlouhou praxí. Názor experta je jistě cenný, ale co když se autorita mýlí, nesleduje nejnovější vývoj nebo prizmatem své úzké specializace nevidí širší souvislosti? Směrem k veřejnosti má eminence nad evidencí konkurenční výhodu – důkazy vycházející z dat laikům těžko srozumitelných sotva obstojí v souboji s jasným slovem známého profesora. A tady přichází ke slovu zmíněná zodpovědnost. Co mohu s čistým svědomím říci? Jak to budou lidé interpretovat? – Mohli bychom si ušetřit mnohá mrzení, kdyby každý, kdo z pozice autority promlouvá k laické veřejnosti (ať už hlásá apokalypsu, nebo „rýmičku“), zřetelně odlišil: „Toto s rozumnou mírou jistoty víme. – Toto je jen hypotéza, na jejíž správnosti se ale většina odborníků shoduje a dostupná data pro ni svědčí. – A toto je můj osobní názor, pro který mám ty a ty důvody, ale zacházejte s ním opatrně, mohu se mýlit.“

Názory stomatologů, kardiochirurgů, onkologů či anesteziologů na epidemiologická (nebo třeba ekonomická) témata mohou být inspirativní, jen je nešťastné, jsou-li prezentovány jako nezpochybnitelná fakta. Někdy je to lehkovážnost autorů, jindy médií, která štěpný výrok vytáhnou do titulku a zbaví kontextu.

Jan Konvalinka v rozhovoru pro Český rozhlas Plus prohlásil, že covid-19 je „na hranici mezi banalitou a tragédií“. Z pandemie to činí další z mnoha témat, která společnost polarizují, protože je snadné přiklonit se na jednu či druhou stranu, zalézt do zákopu a ztratit přehled o členitosti bitevního pole. O to důležitější je, aby vědecká a lékařská komunita přiznávala nejistotu a vysvětlovala, že nemít zcela jasno je zvláště u takto nového a složitého problému normální. Opět Jan Konvalinka, tentokrát v přátelské disputaci s Jaroslavem Flegrem o slábnutí viru: „Závidím všem kolegům, kteří říkají velmi přesvědčivá tvrzení, jejich sebejistotu. Já nevím a obávám se, že nikdo neví.“

„Stylizovali jsme se do role kněžstva, které hlásá pravdu, ví všechno a očekává, že zbytek světa bude nábožně naslouchat. […] Vědomí vlastní nevědomosti je součást odbornosti. Pouze experti vědí, jak málo vědí,“ řekl před časem v rozhovoru pro Vesmír americký neurovědec Stuart Firestein (Vesmír 96, 620, 2017/11). Obdobně mluvil letos i Pavel Jungwirth (Vesmír 99, 328, 2020/6). Sice v souvislosti s aktivitami Učené společnosti, ale jeho slova lze vztáhnout na vědce obecně: „Není naším úkolem lidem říkat, jak věci mají být. Ale umíme vést kultivovanou debatu, umíme zorganizovat a moderovat učené hádání, které je srozumitelné veřejnosti a ze kterého třeba něco rozumného vyplyne pro politiku této země, pro orientaci občanů v důležitých otázkách.“

Ke stažení

TÉMA MĚSÍCE: Hry
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Etika
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Další články k tématu

S teorií her od šachů po politikuuzamčeno

Šachista musí brát v úvahu možné tahy protihráče. Manažer připravující novou podnikovou strategii by měl předpokládat, že svým rozhodnutím vyvolá...

Kritičtí fanoušci a boj proti „modernímu“ fotbaluuzamčeno

Fanoušci jsou neodmyslitelnou součástí fotbalu. Jejich význam pro atmosféru při zápasech se vyjevil ještě jasněji v nedávných týdnech a měsících,...

Pospěš si! Tak už hraj!uzamčeno

„Potom prý tento král sestoupil zaživa do míst, kde se Řekové domnívají, že je podsvětí, a hrál prý tam v kostky s bohyní Démétér. Vyhrával i...

Dokolečka dokola okolo her zvířatuzamčeno

Když se po dvaceti letech znovu pokouším ve Vesmíru okomentovat stav našeho poznání hry zvířat, vracím se v kruhu k týmž nejistotám (Vesmír 79,...

Hry a lidé

Hra a hraní je základem každé kultury. Přesněji řečeno, hra kulturu předchází. Jak si hrají lidé neznalí písma, jak si osvojují fotbal či kriket,...

Umělá inteligence a počítačové hryuzamčeno

Podle poslední zprávy ESA jen v USA hraje alespoň hodinu týdně 214 milionů lidí, a to bez velkého rozdílu pohlaví a věku. Průměrný věk hráčů je 35...

Doporučujeme

Ceny Neuron letos netradičně

Ceny Neuron letos netradičně

Ondřej Vrtiška  |  5. 10. 2020
Letošní rok je v mnoha ohledech zvláštní. Nový koronavirus a pandemie covid-19 zasáhla do života každého z nás, ovlivňuje každodenní fungování...
Lekce z pandemie

Lekce z pandemie

Eva Bobůrková  |  5. 10. 2020
Když se objevila zpráva, že pražský taxikář, hospitalizovaný v těžkém stavu s nemocí covid-19, dostal jako první pacient v Česku nový...
Hry a lidé

Hry a lidé

Martin Soukup  |  5. 10. 2020
Hra a hraní je základem každé kultury. Přesněji řečeno, hra kulturu předchází. Jak si hrají lidé neznalí písma, jak si osvojují fotbal či kriket,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné