Země na eliptické dráze

Hned na úvod se přiznám: nemám rád antropický princip, dokonce ani v jeho tzv. slabé variantě. Jsme tady díky absurdní náhodě – kdyby nebylo světa, jak jej známe, zkrátka bychom nebyli. Připustím-li, že všechno je náhoda, musím také připustit, že drobné odchylky v běhu světa v minulosti by měly dalekosáhlé důsledky dnes. Co kdyby se Země ocitla na dráze s výrazně větší excentricitou?

Začnu lehkým opakováním. Excentricita, přesněji řečeno numerická excentricita e je bezrozměrná veličina, která popisuje, jak moc je elipsa elipsovitá. Elipsa je jednou z kuželoseček a hodnotou (numerické) excentricity je možné mj. vyjádřit její druh: kružnice má excentricitu nulovou, elipsa má hodnotu mezi 0 a 1, parabola má hodnotu rovnou právě jedné a hyperbola větší než jedna. Čím větší hodnota e, tím víc se křivka „vzdaluje“ od ideální kružnice.

V astronomii patří excentricita dráhy k šesti základním parametrům, kterými je možné úplně popsat dráhu jakéhokoli tělesa kolem těžiště svého pohybu. Od roku 1609, kdy význam eliptických drah popsal Johannes Kepler, mj. díky změřeným excentricitám drah měříme hmotnosti hvězd, planet i černých děr. Nebeská mechanika za čtyři století významně posunula poznání pohybu těles ve složitých soustavách, jako je ta naše Sluneční, a tak dnes víme, že excentricita dráhy může být za vhodných podmínek značně proměnná. Aktuální dráha Země má excentricitu rovnou 0,01671, ovšem např. před necelým milionem let byla 3,5× větší a naopak za 30 000 let dosáhne své minimální hodnoty 7× menší než dnes (průměrná hodnota e zemské dráhy je 0,02674). Maximální hodnota excentricity zemské dráhy je tedy během milionu roků téměř 25× větší než ta minimální – není to samo dostatečně výrazné?