Co kdyby... Fikce inspirovaná fakty

„Poté, co Kim Čong-un za záhadných okolností zemřel, zjevně otráven radioaktivní krevetou, kterou pozřel během návštěvy továrny na výrobu mražené tempury pro japonský trh, dostali se na výsluní jeho dva bratři.“

Nic takového se nestalo – a už se nestane, vzhledem k tomu, že jednoho ze svých bratrů nechal několik měsíců po napsání těchto vět (a možná po jejich přečtení) Kim Čong-un zavraždit na letišti v malajském Kuala Lumpur nervovou látkou VX. Je to jen expozice článku Kdyby severokorejský režim zkolaboval, součásti série The World If původně britského a dnes spíše světového časopisu The Economist.¹⁾

Jak by vypadal svět, kdyby…? Kdyby osmanská říše nepadla, kdyby byl Donald Trump zvolen i do druhého funkčního období, kdyby se klonování lidí stalo skutečností, kdyby vesmír nebyl „přesně vyladěn“…? Spekulativní články Economistu nám byly jednou z inspirací pro ústřední téma letošního letního dvojčísla. Co kdyby…? Za otazníkem se skrývá neprobádaná krajina možností.

Zabývat se alternativní historií, důsledky neexistujících příčin a paralelními světy, které nemůžeme změřit, strčit do hmotnostního spektrometru, statisticky vyhodnotit ani konfrontovat s dokumenty v archivech – nic z toho by vědci neměli dělat, pokud si nejsou vědomi rizik a limitů takového přístupu. Proto jsme po našich autorech nechtěli žádné tvrdé předpovědi a autoritativní popis toho, co by bylo, kdyby…

Od začátku jsme to brali jako hru. Jako trochu odlehčené letní čtení, v němž popustíme uzdu fantazii, vědomě překročíme hranice obvyklé vědecké popularizace a zkusíme se touto cestou dobrat k netušeným souvislostem a k nápadům, které mohou inspirovat i po návratu z divokého výletu do neznáma. Vždyť co by byla věda bez fantazie a imaginace, bez schopnosti a touhy nahlížet i tam, kam dostupná fakta sice otevírají dvířka, ale za nimi je zatím tma?

Nechali jsme na autorech, jak k tématu přistoupí. Někteří se striktně drží známých faktů a pouze rozvíjejí možnosti, které z nich plynou. Píšou o věcech, které se skutečně dějí, nebo by se za několik let udát mohly. John Smellie předjímá možný vývoj antarktické ledové pokrývky a globálního klimatu v souvislosti s dřímajícími subglaciálními sopkami (Vesmír 97, 414, 2018/7), Roman Barták se zamýšlí nad záludnostmi komunikace mezi lidmi a stále inteligentnějšími stroji (Vesmír 97, 416, 2018/7).

Trochu jiný přístup spočívá v definování počátečních podmínek, které se něčím liší od skutečnosti, a v rozboru toho, kam by nás taková výchozí situace zavedla. David Ondřich poslal Zemi na výrazně eliptickou dráhu (Vesmír 97, 408, 2018/7), Michal Stehlík nechal generála Pattona v roce 1945 dojít až k řece Moravě (Vesmír 97, 411, 2018/7). Naši čtenáři na Slovensku možná zalitují, že ho nepustil ještě o pár set kilometrů dále na východ.

A pak tu máme speciální kategorii čistého sci-fi (nebo ve druhém případě možná spíše fantasy). Josef Lhotský zvolil pro Vesmír méně obvyklý žánr povídky. V příběhu, který se zdánlivě točí kolem jedné tuctové konference a jednoho netuctového potápníka, se proplétají osudy tří zásadních postav moderní biologie, Charlese Darwina, Francise Cricka a Craiga Ventera. Zvláště třetí z nich, považovaný za enfant terrible moderní genetiky a genomiky, se do tak „zlobivého“ tématu skvěle hodí. Kromě osudů tří velikánů se v povídce proplétají také fakta s fikcí. Onen ztracený potápník skutečně existoval. Stejně jako článek, který… Nechte se překvapit (Vesmír 97, 420, 2018/7).

Jan Albert Šturma se čtenářem hraje hru poněkud rafinovanější a záludnější. Jeho text, který inspiroval i titulní stranu, nenabízí jednoznačný interpretační klíč vymezující hřiště, v jehož mantinelech si se čtenářem pohrává. Můžete ho číst jako rozvernou pohádku pro dospělé nebo jako cynickou alegorii, jistě v něm odhalíte i autorovo zázemí geobotanika zajímajícího se o historický kontext dnešní vegetace, o etnobotaniku Sudet, o „novou divočinu“, o požáry v krajině… Buďte ve střehu. A pokud patříte k nemnoha šťastlivcům, kteří dosud neslyšeli o chemtrails, buďte rádi, že se o nich dozvíte právě z tohoto textu (Vesmír 97, 418, 2018/7).