Život jako film, experiment jako momentka

Živá buňka je složitou informační a strukturní sítí, tvořenou množstvím nejrůznějších molekul, jejichž souhrou se formuje určitý viditelný (měřitelný) fenotypový znak – tělní struktura, metabolický proces či určité chování. Jako je tělo jedince fyzicky vnitřně provázáno a jeho buňky komunikují často na značnou vzdálenost, jsou i jedinci propojeni vazbami chování a mnohdy i hmotně/látkově včleněním do potravních řetězců, kdy se molekuly jednoho těla stávají součástí těla jiného. Přitom může dokonce dojít i k zabudování DNA jednoho druhu do genomu druhu jiného – tedy nejen k přenosu hmoty, ale také informace.

Provázanost sítě života má však nejen prostorovou, ale i časovou dimenzi. Od počátků života až do dnešní doby totiž existuje kontinuita buněčného života. V dlouhodobém horizontu se vznik a vylaďování struktur a procesů v živých systémech mísí s jejich degenerací a zánikem. Neustálé přenastavování sítě života, citlivě reagující na změny vnějšího prostředí, představuje jakési tápavé evoluční bloudění v biologické krajině, kde i náhodné jevy hrají svoji roli. Vše je kontinuální, vzájemně provázané, jednotlivé děje probublávají a pulzují v tanci života, přičemž forma se stále mění.