i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Pravda o parazitech a jejich vymítačích

 |  24. 9. 2015
 |  Téma: Chyby a omyly

Paraziti provázejí lidstvo od jeho počátků. Nicméně mezi lidmi bohatého západního světa jich nikdy nebylo méně než v současnosti. Tak proč se dnes šíří zprávy, že jsme všichni promořeni a že tito cizopasníci způsobují nemoci od cukrovky po rakovinu?

Lidské zdraví je v osobní rovině poměrně choulostivé téma. U parazitů to platí obzvlášť.

Lidem se o podezření na přítomnost cizopasníků ve svém těle nehovoří snadno a často se pak stává, že své domněnky konfrontují nejdříve s informacemi prezentovanými na nejrůznějších internetových serverech a ve veřejných diskusních fórech. V poslední době se všemi médii (zejména internetem) s narůstající intenzitou šíří hrozby, že jsme všichni promořeni parazity, a ti jsou příčinou nepřeberné škály onemocnění, migrénami počínaje a nejrůznějšími typy rakoviny konče.

Řada těchto informací je sice nepravdivá a zavádějící, ale mnozí lidé se nakonec ocitají v rukách „moderních lidových léčitelů“ či dokonce šarlatánů s podivnými diagnostickými přístroji (někdy sami sebe nazývají „detoxikačními poradci“). Tito lidé bez medicínského či parazitologického vzdělání jakoby zázračně diagnostikují výše uvedená a mnohá další onemocnění. Ve svých „ordinacích“ jsou schopni „diagnostikovat“ neexistující patogeny pomocí nových, údajně geniálních a univerzálních diagnostických přístrojů, a „léčit“ opět univerzálními způsoby. Zvláštní je, že tento fenomén a „léčebné“ postupy se v České republice objevily náhle po roce 1989. Jak to, že jsme do té doby neměli s parazity vážné problémy?

Dva bludy o parazitech

Značné popularitě mezi stoupenci alternativních způsobů léčby se těší dvě pozoruhodná tvrzení. Podle jednoho mohou parazité za všechna lidská onemocnění a zbavit se jich lze pomocí „univerzální léčebné frekvence“. Podle druhého lze s parazity úspěšně bojovat pomocí tzv. Mistrovského minerálního roztoku (MMS) a jeho alternativ (CDS, CDH). Podrobnější informace můžete zobrazit kliknutím na následující titulky:

Na počátku bludu, že parazité jsou původci všech nemocí, stojí mimo jiné doktorka Hulda Regehr Clarková (1928–2009), Kanaďanka, která během své praxe naturopatky „objevila“ způsob léčení VŠECH nemocí.

Ve svých knihách (The Cure of All Cancers, The Cure for HIV/AIDS či The Cure For All Diseases) tvrdí, že každý organismus vysílá elektrické signály v přesně daném frekvenčním rozmezí, tzv. biologické záření. Frekvenční rozmezí této bioradiace závisí přímo úměrně na velikosti organismu, přičemž paraziti (myšleno viry, bakterie, plísně a paraziti) vysílají frekvence zhruba od 77 do 900 kHz, a tak je údajně lze i diagnostikovat. Dle její teorie, vysíláme-li stejnou frekvenci opačným směrem, pak parazit začne tzv. rezonovat, a při dostatečně dlouhé a opakované aplikaci nakonec údajně uhyne.

„Geniálním“ objevem dr. Clarkové je pak univerzální léčebná frekvence 30 kHz, která zahubí údajně úplně všechno „zlé“. Parazitů se podle dr. Clarkové lze snadno zbavit také úpravou diety a bylinkami, ale především pak opakovaným vystavením se elektrickým impulsům.

Dr. Clarková získala doktorát ze zoologie a botaniky (1958, University of Minnesota, USA), a tak by se dalo čekat určité povědomí o tom, jak to v přírodě funguje. Veškerá její tvrzení zůstávají neověřenými teoriemi a své „objevy“ ani nikdy netestovala žádnými vědeckými metodami.

Tato fyzioložka (jak se v životopisech označovala, snad proto, že se v dizertační práci zabývala iontovou balancí ve svalech krevet) je však autorkou několika úžasných parazitologických „objevů”, kupříkladu:

• Měchovci (Ancylostoma, Necator) jsou původci depresí (vyskytují se téměř výhradně v tropech).

• Škrkavka (Ascaris) působí za přispění antokyanů (přírodní barviva) epilepsii a křeče.

• V kombinaci se znečištěním lidského těla rozpouštědly se člověk stává mezihostitelem motolice střevní (Fasciolopsis buski), která se usadí v jakémkoliv orgánu lidského těla a vyvolá zde ta nejzávažnější onemocnění – působí všechny typy rakoviny, AIDS, diabetes typu II, Alzheimerovu a Crohnovu chorobu, Kaposiho sarkom, lupus, univerzální alergický syndrom a řadu dalších chorob. Z pohledu parazitologa jsou uvedená tvrzení naprostý nesmysl.

Věnujme se podrobněji poslednímu z nich. Za prvé, motolice střevní (F. buski) se vyskytuje pouze v jihovýchodní Asii. Za druhé, životní cyklus této motolice nedovoluje využít jiného mezihostitele než určitého vodního plže. Miracidium (larvální stadium líhnoucí se z vajíčka a napadající měkkýše) nemá v případě člověka žádné prostředky k překonání lidské kůže.

Švýcarská skupina zkoumající možnosti alternativních metod pro léčbu rakoviny, The Swiss Study Group for Complementary and Alternative Methods in Cancer (SCAC), vydala pro pacienty s rakovinou varování, ve kterém zdůrazňují, že se uvedený parazit ve Švýcarsku či jiných západních zemích nevyskytuje. Připouští sice možnost, že F. buskiby mohla být příčinou rakoviny, ale pouze v Asii a pouze u rakoviny jater, a to jako jedna z mnoha příčin tohoto onemocnění.

Žádné specifické frekvence či impulzy patogenních organismů či buněk moderní biofyzika doposud nenašla (krom těch, co vznikají při činnosti svalstva či mozku) a už vůbec není možné vysvětlit, proč by se nějak lišily kmity „zdravých“ a „patologických“ buněk (včetně rakovinných), což tvrdí „moderní lidoví léčitelé“. Slabé elektrické potenciály, které tyto přístroje zachycují, jsou ve skutečnosti šumem či chyby měření získané z těla pacienta, ale i z jeho okolí.

O neúčinnosti této metody svědčí vícero klinických studií, podle nichž mají všechny biorezonanční přístroje pouze placebo efekt.

Ke stejnému závěru došly naše jednoduché experimenty, jak se dočtete níže v podkapitole Jak jsme NEzabili parazita.

V USA nejsou tyto přístroje schváleny a jejich dovoz je zakázán. Značná část lidské populace tíhne k iracionálním bludům a věří jim, naše země v tom není bohužel výjimkou. Našla se řada následovníků, kteří si na těchto teoriích založili výnosný byznys: k původnímu přístroji na měření či vysílání frekvencí přibyly různé modifikace – a ke střevním motolicím, měchovcům a škrkavkám přidali všechny parazity, které lze na internetu vyhledat.

Zajímavé je, že tyto přístroje je možné u nás zakoupit a různá alternativní centra je používají, přestože ministerstvo zdravotnictví před nimi již před lety varovalo a Česká obchodní inspekce jejich prodej jako léčebné prostředky zakázala.

Dalším bludem, který se objevuje ve spojitosti s alternativní léčbou parazitárních nákaz, je všelék MMS vyvinutým Američanem Jamesem Humblem.

Jedná se o tzv. Mistrovský Minerální Roztok (MMS, Miracle Mineral Supplement), což je roztok s oxidem chloričitým, který vzniká reakcí chloritanu sodného a kyseliny. Tento všelék „objevil“ Humble v roce 1996, když svým spolupracovníkům, kteří údajně trpěli malárií, dal vypít vodu ošetřenou přípravkem pro úpravu pitné vody a oni se pak zázračně vyléčili.

Od té doby zasvětil svůj život zkoumání léčebných účinků oxidu chloričitého a od roku 2001 jej začal nabízet jako MMS. Proti výrobku se samozřejmě ihned „spikla farmaceutická lobby“. K nám dokonce Humble přijel osobně preparát propagovat. Mimochodem, již předtím si založil vlastní církev a jmenoval se jejím arcibiskupem.

Vývoj jde v této oblasti nezadržitelně kupředu, a tak se můžete setkat i s pojmy jako MMS2, CDS, CDS2 a nejnověji pak s CDH, kde se místo kyseliny používá hydrogensíran sodný.

Jak to celé podle Jamese Humbla vlastně funguje? Citujme jeho vlastní slova: „Věc vypadá takto: oxidační napětí oxidu chloričitého je +0,95 V. Oxidační napětí většiny lidského těla je přibližně +0,090 V. Vidíte to? Obojí je POZITIVNÍ. To znamená, že se navzájem odpudí a nebudou na sebe vzájemně působit. To je jasné, ne? Oxid chloričitý bude putovat tělem, dokud se nerozloží, ale bude přitom stále odpuzován tělesnými tkáněmi, nikdy se s nimi nedostane do aktivního kontaktu, a proto je také nikdy nemůže poškodit. (…) Jediný efekt je zničení patogenů, sloučenin těžkých kovů a jedů, které mají NEGATIVNÍ náboje.“ Vzdělaný čtenář si závěr udělá sám.

Oxid chloričitý má však skutečně dezinfekční účinky a jako takový se v některých oblastech používá pro úpravu pitné vody. Ale jeho maximální povolené množství je 0,8 ppm. Základní léčebný protokol Jamese Humbla je založen na popíjení oxidu chloričitého mnohonásobně převyšující bezpečnou koncentraci – 3 kapky MMS odpovídají 150 ppm! V Ugandě použili pro „léčbu“ malárie místních lidí dokonce 15 kapek MMS. Většina „moderních lidových léčitelů“ doporučuje aplikovat MMS několikrát denně a dokonce celoživotně. Pacienti se po něm údajně cítí skvěle, ale připouštějí reakce jako nevolnost, závratě, bolesti břicha, hlavy, očí atd. Základem přesvědčení o účincích MMS je víra, že se nejdřív musí pacientovi udělat špatně, což je znamení, že tělo vyplavuje parazity a patogeny… Ve skutečnosti se však jedná o typické příznaky otravy. Proto si tento přípravek vysloužil mezi vědci posměšnou přezdívku „savo “ a jeho konzumenti „IPPB“ (iracionální poživatelé průmyslového bělidla). MMS je dnes zakázán v Itálii, Španělsku, Austrálii a Kanadě. Úřady ČR, Slovenska či USA před jeho použitím varují. Přesto se najdou lidé, kteří MMS s nadšením užívají. Když vezmeme v úvahu strašlivé množství chemoterapeutik, které tito léčitelé lidem doporučují, je úsměvné i upozornění, že paraziti nemají rádi vibrace, a tak je třeba sportovat, pohybovat se – a samozřejmě aplikovat přístroj zapper.

 Věrní průvodci člověka

Paraziti jsou s námi od počátků lidstva a zřejmě se jich nikdy nezbavíme. Což je, jak zmíníme níže, vlastně i dobře. Jen u člověka bylo dosud popsáno asi 400 druhů parazitů či symbiontů. Přičemž nutno zdůraznit, že zdaleka ne všechny nám významně škodí.

Parazitismus je vztah dvou organismů, kdy jeden (parazit) z něj má zisk a druhý (hostitel) na něj doplácí snížením své zdatnosti.

Parazit se buď živí tkáněmi hostitele, nebo se přiživuje na jeho potravě. Parazitismus patří mezi ostatní typy soužití mezi organismy (symbiózy), stejně jako komensalismus (soustolovnictví, kdy jeden organismus má ze soužití prospěch, druhému však neškodí) či mutualismus (žijí spolu, ale neovlivňují se). Neexistuje zde vždy jasná hranice. Často záleží na množství parazitů a na imunitním stavu hostitele: tentýž druh organismu tak může být pro různé příslušníky jednoho hostitelského druhu (včetně člověka) parazitem, komenzálem, mutualistou nebo dokonce i symbiontem.

Parazitismus je velmi úspěšnou životní strategií, kterou využívá ve větší či menší míře vše živé: viry, bakterie i vyšší organismy. Za parazita v užším slova smyslu byl dříve považován „parazitický živočich”, ale poté, co se jednobuněční „živočichové” ocitli ve všech superříších, pod pojmem parazit v užším smyslu slova rozumíme parazitický eukaryotní organismus (bez bakterií a virů).

Některé teorie dokonce naznačují, že druhů žijících parazitickým způsobem života je více než těch neparazitických.

Paraziti ohrožující život člověka nebo vážně poškozující jeho zdraví tvoří menšinu a navíc se mnozí vyskytují pouze v tropických částech světa. (Také naši domácí mazlíčci mají své parazity, většina, včetně tasemnic psů a koček, je však druhově specifická, a proto člověka nakazit nemohou. To platí o většině parazitů zvířat.)

Zejména u západní civilizace je dnes oproti minulým stoletím promořenost velmi nízká. Mimo jiné propto, že lidé v bohatých zemích netrpí nedostatkem potravy (oslabené tělo paraziti snáze napadají) a kladou (až přehnaný) důraz na čistotu.

Za této situace se s parazitem vůbec nepotkáme, nebo se s ním rychle sami vypořádáme, případně ho snadno „uživíme“.

Nezapomeňme ani na zdánlivě paradoxní objev poslední doby – paraziti nám mohou za určitých okolností dokonce i pomáhat. Ukazuje se, že jsou schopni potlačit či dočasně vyléčit některá autoimunitní onemocnění jako například alergie, Crohnovu chorobu nebo ulcerativní kolitidu.

V některých případech bylo experimentálně prokázáno, že přítomnost určitých druhů parazitů (tenkohlavec, měchovec atd.) v těle pacienta s autoimunitním onemocněním může tato onemocnění mírnit, či dočasně zcela potlačit. Tedy nikoli nemoc způsobit, jak tvrdí „detoxikační poradci“, ale léčit. Podobně roupy a škrkavky, tedy paraziti dnes vzácní, ale dříve zejména u dětí hojní, zřejmě také mohou pomáhat ke správnému fungování našeho imunitního systému.

Tento fakt se už odráží v nových medicínských postupech – tzv. terapie helminty (cizopasnými červy) jsou již ve třetí fázi klinických zkoušek a zřejmě budou v budoucnu legální a účinnou léčbou výše zmíněných onemocnění.

Jak je (opravdu) najít a jak se jich zbavit

Studium parazitů (zejména lidských) se začalo rozvíjet zhruba v 16. století. Od té doby vědci rozklíčovali jejich složité životní cykly, popsali celou řadu příznaků parazitóz, způsob nákazy, jejich rozšíření i přesné diagnostické postupy. Současně dnes víme i jak tato onemocnění léčit. Jen u malého počtu parazitárních onemocnění je léčba prozatím problematická (např. trypanozomy, ničivky).

Diagnostické a léčebné metody parazitárních nákaz se tedy mohou opřít o několik století trvající výzkum, na jehož základě jsou specialisté schopni velmi přesně stanovit přítomnost parazita v těle člověka, identifikovat ho a spolehlivě eliminovat.

Současná běžná diagnostika parazitů je založena na přímém mikroskopickém nálezu patogenu či jeho infekčních stadií (cysty, vajíčka, larvy), nebo molekulárně diagnostickém průkazu DNA parazita, např. ve vzorku stolice či krve.

Některé dobře zavedené a spolehlivé diagnostické postupy využívají také nepřímého průkazu, tzn. sledování změny vybraného parametru, který souvisí s přítomností parazita, např. přítomnost specifických protilátek v krvi pacienta proti parazitárnímu agens.

Identifikace parazitů vyžaduje příslušné přístrojové vybavení včetně znalosti metod a pro nestudovaného člověka bez odborné praxe je téměř nemožné dospět k relevantnímu výsledku.

Ačkoli to „moderní lidoví léčitelé“ nabízejí, rozhodně není možné diagnostikovat všechny parazity jedním typem vyšetření – už jen proto, že se vyskytují v různých částech organismu a v různých tkáních.

Patogeny (včetně bakterií a virů) se podobně v žádném případě nedají identifikovat na základě změn elektrického pole (tzv. vysokofrekvenční diagnostika neboli biorezonance), nebo dokonce takto z těla odstranit. I to tvrdí „moderní lidoví léčitelé“.

Také tzv. vyšetření kapky krve v temném poli nemůže prokázat téměř nic, zejména pak určitě ne střevní parazity, kteří se v krvi nevyskytují. Navíc většina původců onemocnění je velmi malých rozměrů či jsou málo početní, takže bez specifického barvení je není možné ani s pomocí mikroskopu rozeznat. Přesto se nás „moderní lidoví léčitelé“ snaží přesvědčit o opaku.

V České republice existuje značné množství renomovaných diagnostických laboratoří, které pravidelně procházejí akreditacemi kontrolujícími kvalitu jejich práce. Z přísných požadavků na kvalitu vyplývá, že pokud odborné pracoviště (laboratoř) opakovaně neprokáže přítomnost parazitů ve vzorku ani při opakovaném odběru, pak je s velkou pravděpodobností pacient negativní, čili bez parazitů.

Národní referenční laboratoř identifikuje všechny hlášené případy závažných parazitů a ostatních infekční onemocnění v České republice a jejich roční statistiky jsou veřejně dostupné.

Na základě jejich údajů je patrné, že jen zlomek obyvatel České republiky trpí nějakým závažným parazitárním onemocněním. Například počet případů napadení neškodnými dospělci tasemnic se pohybuje kolem deseti případů ročně.

Ve všech krajských nemocnicích jsou akreditované parazitologické laboratoře. Kromě toho existuje i síť akreditovaných soukromých diagnostických laboratoří. K zajištění povinného hlášení, evidence a analýzy výskytu infekčních nemocí v České republice slouží program EPIDAT.

Skutečné možnosti parazitů v Čechách

Většina parazitů má složité vývojové cykly. Pokud člověk nenavštívil oblast, kde parazit žije, prostě se jím nakazit nemůže.  Typickým příkladem je malárie; malaričtí komáři se v Čechách vyskytují, ale původce malárie – Plasmodium spp. ­– v nich není schopen dokončit svůj cyklus.

Životní cykly většiny lidských parazitů jsou známy stejně jako skutečnost, že je nemožné je zkrátit či obejít, jak to tvrdí „moderní lidoví léčitelé“. Jak již bylo zmíněno, paraziti také mají své typické lokalizace, takže například střevní paraziti se nemohou vyskytovat v kloubech či v mozku, což léčitelé často popírají a běžně je tam „diagnostikují“.

Nicméně i v Česku se parazity nakazit lze. A spektrum zdrojů nákazy může být velmi široké. Jen výjimečně paraziti v infekčních stadiích aktivně pronikají kůží člověka (např. krevničky nebo měchovci – v ČR nebyl jejich výskyt u člověka zaznamenán, s výjimkou ptačích schistosóm – krevniček způsobující u člověka pouze svědící vyrážku).

V našich podmínkách se můžeme nejčastěji nakazit alimentární cestou, to znamená kontaminovanou vodou či potravou, nebo případně infekcí zprostředkovanou bodavým hmyzem či klíštětem. Infekční stádia některých střevních parazitů se do vnějšího prostředí dostanou  společně se stolicí svého hostitele (člověka, zvířete). Ale aby došlo k šíření, musela by přijít do kontaktu s pitnou vodou.

Lamblie střevní. Způsobuje střevní onemocnění giardiózu, v ČR nejčastější lidské střevní onemocnění způsobené parazitickým prvokem, s incidencí až několika stovek případů. Foto: Public Domain, CDC/ Janice Haney Carr.

Voda je u nás bedlivě kontrolována příslušnými hygienickými stanicemi a jen velmi zřídka dojde ke kontaminaci, která se ve větší míře může týkat spíše soukromých zdrojů (zejména u studní, ale výjimečně i centrálního zásobování – viz nedávna kauza v Dejvicích).

U nás žije jen několik druhů parazitů, kterými se může člověk z pitné vody nakazit, např. lamblie střevní, patogenní améby, kryptosporídie atd. způsobující převážně průjmová onemocnění.

Dalším zdrojem infekce může být kontaminovaná potrava. Tento potenciál má však pouze omezené spektrum potravin. Například syrové maso. Toho si je ministerstvo zdravotnictví vědomo, a tak veškeré maso prodávané u nás prochází parazitologickou kontrolou.

Samozřejmě nikdy nelze zcela vyloučit riziko, ale účinnost záchytu je vysoká. Česká republika patří mezi státy s velice dobrou kontrolou potravin a některé metody byly u nás dokonce vyvinuty. Příkladem může být trichineloskopie, metoda umožňující odhalit larvy svalovců (hlístic rodu Trichinella) v mase.

I kdyby kontrola kontaminaci masa neodhalila, existuje ještě jedna bariéra: všechny parazity (nejen svalovce) spolehlivě zabije dostatečná tepelná úprava potraviny, a to jak vaření, tak mražení.

Riziková je tak nanejvýš nedostatečná hygiena při kontaktu se syrovým masem či nedostatečná tepelná úprava masa a pokrmů z něj připravovaných.

Paraziti, rakovina, placebo

Častou a nebezpečnou dezinformací je, že paraziti jsou mnohdy přímými původci rakoviny či diabetes. Možný vztah parazitických helmintů (červů) k rakovině se (pochopitelně) intenzivně sleduje. Pouze tři zástupci se objevují v seznamech Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny jako prokázané, ale vzácné lidské karcinogeny – převážně africká krevnička močová (Schistosoma haematobium) a asijské jaterní motolice (Clonorchis sinensis a Opisthorchis viverrini). Léčit rakovinu útokem na parazity je tedy zcestné.

Za důkaz úspěšné léčby jsou často vydávány různé artefakty ve stolici. Parazitologové však vědí, že při vyšetření je třeba dát pozor na časté útvary, které mohou nezkušeného pozorovatele zmást: jsou jimi zejména zbytky potravy ve stolici, např. vlákna či semena rostlin nebo odumřelé části sliznice střeva. Ty neodborník včetně „moderních lidových léčitelů“ často považuje (nebo vydává) za parazity.

Z vlastních zkušeností také známe mnoho případů, kdy mnohá podezření na parazitární nákazu vyplývají z psychického stavu pacienta. Je přesvědčován a přesvědčen, že ho trápí právě paraziti, přičemž lékař možnost parazitárního onemocnění opakovaně vyvrací. Mnoho takových lidí v „zoufalství“ vyhledá „moderního lidového léčitele“, který jim bohužel tuto diagnózu (za úplatu) potvrdí. Výstupem návštěvy je pak například doporučení změny životosprávy, nákup knih, bylinných čajů nebo tinktur či použití „virgule“ nebo „elektrod“ (tedy přístrojů jako je Zapper, Salvia, plasmový generátor) za účelem diagnózy a odstranění parazita.

Tyto přístupy nikoho nepoškozují (kromě kapsy pacienta) a často vedou i ke zlepšení zdravotního stavu, které lze připsat na vrub placebo efektu – již na počátku problém neexistoval, a proto byl úspěšně eliminován.

Pokud ovšem léčitel „diagnostikuje“ více či méně dlouhý seznam parazitů, včetně takových, kteří se v člověku dokonce vůbec nemohou vyskytovat nebo mohli, ale zaručeně by svého hostitele usmrtili, a doporučí léčbu chemickými látkami a léčivy (někdy dokonce léčivy určenými pro zvířata), u nichž ještě navíc pozmění předepsané dávkování, potom zde vyvstává zásadní problém a riziko.

 


Pacient, který na takovou „léčbu“ přistoupí a začne předepsané látky užívat bez konzultace s lékařem (někdy jde i o léky v ČR neschválené), se ocitá až v přímém ohrožení života a léčitel, který terapii doporučil, balancuje na hraně zákona.

Lidé by měli vždy pečlivě zvážit, jaké přípravky a za jakým účelem užívají. Ať už chemoterapeutika, antihelmetika, nebo mistrovský minerální roztok (MMS) a jeho alternativy.

Existuje ostatně více experimentálních studií o účincích biorezonance či MMS. Žádná z nich účinek na parazitické organismy neprokázala.

Ke stejnému závěru došly i naše jednoduché experimenty.

Jak jsme NEzabili parazita

Pustili jsme se do ověření mistrovských minerálních roztoků – MMS.

V českém internetovém obchodě, který autorizoval sám James Humble, jsme zakoupili chemikálie na bělení textilu, obsahující chloritan sodný a kyselinu chlorovodíkovou – což jsou právě ingredience pro přípravu MMS. Nakazili jsme myši plasmodiem (parazit způsobující malárii). Když se parazit objevil v jejich krvi, podali jsme myším kapky MMS. Druhý den dostaly ještě druhou dávku MMS, tentokrát s dvojnásobnou koncentrací. Jak to celé dopadlo? MMS nemělo ani částečný terapeutický efekt. Všechny myši „léčené“ MMS uhynuly do 19. dne po infekci.

Ověřovali jsme i (ne)fungování biorezonance.

Oslovil nás pán, který se zajímal o metodu frekvenční léčby parazitů, s tím, že by si ji rád experimentálně ověřil. Poslal nám odkaz na video , kde se trepky vystavené elektrickým impulsům přestávají postupně pohybovat a během chvíle hynou. Právě takový generátor frekvencí jsme se rozhodli otestovat. K tomuto účelu jsme si vybrali tři jednobuněčné organismy. Trepku jsme po ruce neměli, tak jsme to zkusili na leptomonádách, leishmaniích a tetrahymenách. Buňky jsme nanesli na speciálně upravené podložní sklíčko, elektrodami jsme vše propojili s generátorem frekvencí a pod mikroskopem pozorovali, co se bude dít. A nedělo se vůbec nic, buňky vesele plavaly v roztoku na sklíčku a ne a ne zahynout.

Při zdravotních problémech a podezření na parazita by tedy měla první cesta člověka vždy vést k lékaři. Nenajde-li parazity on při speciálním vyšetření, pak je nutné hledat  příčinu potíží jinde.

RNDr. Iva Kolářová, Ph.D., (*1978) vystudovala parazitologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře parazitologie přednáší imunologii parazitárních nákaz. Zabývá se výzkumem slin flebotomů – krevsajícího hmyzu, který přenáší původce parazitárního onemocnění zvaného leishmanióza.

RNDr. Martin Kašný, Ph.D. (*1977). Je absolventem magisterského studia na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, obor ochrana životního prostředí – ekotoxikologie a doktorského studia na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, obor parazitologie. Zabývá se výzkumem parazitických červů –helmintů, zejména způsobem interakce parazitárních a hostitelských molekul.

RNDr. Oleg Ditrich, CSc., (*1953) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích se věnuje parazitózám člověka.

Prof. RNDr. Petr Horák (*1965) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze v roce 1988, kde založil helmintologický tým, orientující se na výzkum motolic zvířat a člověka, a to zejména schistosom (krevniček). Věnuje se funkční morfologii, systematice a životním cyklům helmintů. Podílel se na objevení nové evropské neuropatogenní schistosomy, která je nyní intenzivně studována jako modelový organismus. Kromě odborných publikací v zahraničí je spoluautorem nové české učebnice „Paraziti a jejich biologie“ (TRITON, 2007).

Josef Chalupský: „KÝHO VÝRA: Invaze parazitů v ČR“. Zprávy České parazitologické společnosti č. 3, ročník 19, 2011.

Martin Podhorský: „Pseudoparaziti – část I. aneb neexistuje člověk, který by nějakého parazita neměl“. Zprávy České parazitologické společnosti č. 1, ročník 19, 2011. Oleg Ditrich: „Alternativní diagnostika parazitů“. Zprávy České parazitologické společnosti č.3, ročník 21, 2013

Oleg Ditrich: „O hajném Robátkovi a Přátelích Přírody“. Zprávy České parazitologické společnosti č.3, ročník 21, 2013

Julius Lukeš: „Léčitelé s přístroji aneb JAK PARAZITOVAT NA PACIENTECH A JEJICH PENĚŽENKÁCH“. Reflex č. 42, 2012.

Josef Chalupský: „Zprávy o knihách a nejen o nich.“ Zprávy České parazitologické společnosti č. 2, ročník 21, 2013.

Marek Kerles: „Paraziti místo léků – Jak jsem snědl tasemnici.“ Lidové noviny 4.10.2013, příloha Pátek. Ke stažení na http://www.paru.cas.cz/docs/documents/125-Lidovky-Patek-Lukes.pdf

Iva Kolářová a kol.: „Biorezonance aneb Experimentální ověření léčebných frekvencí dle Dr. Clarkové“. Zprávy České parazitologické společnosti č. 2, ročník 23, 2015. Ke stažení na http://www.parazitologie.cz/doc/Biorezonance.pdf

Další odkazy: http://www.zdravotnickydenik.cz/2014/12/alternativni-medicinu-ovladl-boj-proti-parazitum-a-piti-bazenove-dezinfekce/

https://www.natur.cuni.cz/biologie/parazitologie/aktuality/stanovisko-katedry-parazitologie-prf-uk-k-diagnostickym-a-terapeutickym-metodam-pouzivanym-v-alternativni-medicine-u-parazitarnich-infekci

TÉMA MĚSÍCE: Chyby a omyly
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína, Parazitologie

O autorovi

Roman Kuchta

RNDr. Roman Kuchta (*1979) vystudoval Biologickou fakultu JU v Českých Budějovicích. V Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích se zabývá zejména tasemnicemi a jinými parazity ryb.
Kuchta Roman

Další články k tématu

Přebývá nám jedna planeta

Lidé milují krásná čísla. A když s jejich pomocí dokážou předpovídat existenci dosud nepoznaného, vzniká cosi magického. Pokud se to stane ve...

Chyby a omyly: brzda i motor poznání

Náchylnost k dělání chyb všeho druhu je nedílnou součástí lidské přirozenosti. Věda si vypracovala účinné mechanismy k jejich odhalování a díky...

Medicína neví, kde má hraniceuzamčeno

Podle mých zkušeností s marnou osvětou je zbytečné plakat nad mlékem, které platonsky rozlil Descartes, když moderní medicíně položil dualistický...

Mýlím se, tedy jsemuzamčeno

Očkování způsobuje autismus, evoluce je dávno vyvrácený nesmysl a pozřete-li GM kukuřici, do roka a do dne bídně zhynete prorostlí nádory. – Proč...

Život jako film, experiment jako momentkauzamčeno

Živá buňka je složitou informační a strukturní sítí, tvořenou množstvím nejrůznějších molekul, jejichž souhrou se formuje určitý viditelný...

Zrádná logika laboratorních modelů

Jeden z hlavních problémů současného biomedicínského výzkumu jsou omyly a chyby vyplývající z našich vlastních modelů skutečnosti, jak by měla...

Pozdě bycha honit aneb Chyby a omyly v introdukcích rostlin a živočichů

Říká se, že „chybovat je lidské“, a o biologických invazích to platí stoprocentně. Invaze nepůvodních druhů svým rozsahem a intenzitou bezpochyby...

Věda plná omylů: Největší voloviny

Zatímco evolučně limitované „fyzické“ smysly jsme si šikovně prodloužili pomocí přístrojů v čele s dalekohledem, mikroskopem, teploměrem, náš...

Zrozeni pro klam: Úvod do teoretické erratologie

Chybovat (mýlit se) je lidské, Errare humanum est, věděl už starý Říman Cicero. Těžko nesouhlasit, přestože bychom tak rádi nechybovali. Proč jsou...

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné