Chyby a omyly: brzda i motor poznání

Náchylnost k dělání chyb všeho druhu je nedílnou součástí lidské přirozenosti. Věda si vypracovala účinné mechanismy k jejich odhalování a díky tomu se dokázala vymanit z osidel předsudků, omylů, nemístných zjednodušení i výslovných podvodů. Přesto ani ve vědě není o chyby a omyly nouze. A někdy dokonce mohou sehrát pozitivní roli.

„Naše výpočty jsou správné, to skutečnost se mýlí,“ tvrdili kdysi Pythagorejci. František Houdek na řadě historických příkladů od flogistonu po studenou fúzi demonstruje různé typy omylů, jichž se vědci dopouštěli a dopouštějí. Připomíná také bonmot Arthura C. Clarka: „Když význačný, avšak postarší vědec konstatuje, že je něco možné, má skoro jistě pravdu. Když konstatuje, že něco je nemožné, velmi pravděpodobně se mýlí.“
Věda plná omylů: Největší voloviny

Elegantní posloupnost čísel, objevená v roce 1766, předpovídala existenci planety mezi Marsem a Jupiterem. Když se podařilo najít pás asteroidů, hypotéza získala na pádnosti. Zamával s ní však objev Jupiteru a astronomové začali mluvit o náhodě. Ale kdo ví, jak do příběhu, který vypráví Marek Janáč, zasáhnou přibývající objevy exoplanet:
Přebývá nám jedna planeta

Lidmi vyvolané invaze nepůvodních druhů svým rozsahem a intenzitou bezpochyby představují jednu ze zásadních globálních změn, které má lidstvo na svědomí, tvrdí Kateřina Štajerová s kolegy:
Pozdě bycha honit aneb Chyby a omyly v introdukcích rostlin a živočichů

Jedno z populárních mouder šířených příznivci alternativní medicíny tvrdí, že paraziti mohou za všechny lidské nemoci od cukrovky po rakovinu. Lze je prý zlikvidovat buď pomocí „léčivé frekvence“ produkované přístrojem Zapper, nebo dnes stále populárnějším roztokem MMS. Jak je to doopravdy? Parazitolog Roman Kuchta s kolegy se účinnost MMS pokusili ověřit:
Pravda o parazitech a jejich vymítačích

„Náš mozek nebyl evolucí prostřednictvím přírodního výběru vytvořen k tomu, aby ´nacházel pravdu´ o tomto světě, nýbrž pouze k tomu, aby svému nositeli umožnil přežití,“ říká rakouský biolog Franz Wuketits. František Houdek se věnuje smyslovým klamům a jejich fyziologickým a evolučním příčinám:
Zrozeni pro klam: Úvod do teoretické erratologie

Zjednodušené laboratorní modely nemusí příliš odpovídat realitě lidského organismu. Boris Cvek to demonstruje na příběhu vývoje prvního klinicky používaného inhibitoru degradace proteinů v buňkách. Původně měl léčit nemoci projevující se ztrátou svalové hmoty, nakonec pomáhá v boji s myelomem, přestože tak činí na první pohled nelogickým způsobem:
Zrádná logika laboratorních modelů

Vybíráme z archivu

Kromě aktuálního webového speciálu k tématu nabízíme i řadu článků z našeho on-line i tištěného archivu:

„Očkování způsobuje autismus, evoluce je dávno vyvrácený nesmysl a pozřete-li GM kukuřici, do roka a do dne bídně zhynete prorostlí nádory.“ – Proč je tak těžké vyvracet nesmyslné představy? Bojovníci s mýty všeho druhu zapomínají, že mít pravdu nestačí. A že náchylnost k odmítání nepohodlných skutečností je vlastní každému z nás, píše Ondřej Vrtiška v letním dvojčísle:
Mýlím se, tedy jsem

Následující dva články z letního dvojčísla jsou dostupné pouze předplatitelům. Radkin Honzák píše o umělé výrobě nejrůznějších „nemocí“ a „poruch“. Farmaceutické firmy vždy hbitě přispěchají se zázračnou pilulkou, která nás potíží zbaví. Příklad? „Smilstvo zmizelo. Stala se z něj strašlivá choroba: závislost na sexu.“
Medicína neví, kde má hranice (dostupné pouze pro předplatitele)

Když kontinuální dynamické procesy studujeme pomocí experimentu, který systém zachytí jen v jednom konkrétním okamžiku, z něhož se pak pokoušíme o zobecnění, zaděláváme si na problém, píší Vojtěch Hudzieczek a Eduard Kejnovský:
Život jako film, experiment jako momentka (dostupné pouze pro předplatitele)

Skutečnosti, že mnohé publikované výzkumy se nedaří zopakovat, se věnuje Boris Cvek:
Kostlivec nezopakovatelnosti ve skříni vědeckého publikování

O problému spojeném s predátorskými vydavateli pokoušejícími se parazitovat na novém trendu open access, psal v jednom z loňských editorialů Petr Slavíček:
Nesnesitelná lehkost publikování

Mýlit se mohou i učebnice – a dovedou v tom být podivuhodně vytrvalé. Přitom by se zdálo, že přepočítat žirafě obratle by nemělo být tak těžké. Více v článku Jana Robovského:
Učebnicový omyl o žirafím krku

„Prakticky každý skutečný děj je složitý a ve škole musí být zjednodušen. (…) Studenty tím jistě uvádíme v omyl, ale urychlíme tím pochopení – a tím vzápětí i překonání právě učiněného omylu,“ píše Jan Obdržálek:
Úloha omylu ve výuce fyziky

Nejistota jako důležitá součást modelované části světa byla tématem úvahy Milana Mareše:
Jistota nejistoty

Půvabná vzpomínka Dalibora Povolného na dozvuky Lysenkismu coby gigantického omylu s tragickými důsledky pro genetiku celého tehdejšího východního bloku:
Masírujme kravám vemena!

Více o Lysenkovi v článku Antona Markoše:
Lysenko, prorok a ideolog

Omylům spojeným s forenzním využitím genetiky se věnoval seriál Daniela Vaňka:
Zákony a DNA

Některé jeho díly jsou přístupné pouze předplatitelům, v kontextu tématu o chybách a omylech upozorňujeme zejména na tyto volně přístupné příspěvky:
„Projekt nevina“ a neomylnost vědců
Statistika v identifikační genetice
Naděje pro 10 000 odsouzenců
Vědci za katrem