Tři mise, půl miliardy eur a jedno rozhodnutí

Evropská kosmická agentura (ESA) v červnu dokončila jeden z důležitých kroků svého vědeckého programu – výběr další střední vědecké mise označované jako M7. O příležitost získat podporu přesahující půl miliardy eur soupeřily tři návrhy: marsovská mise M-MATISSE, konstelace družic Plasma Observatory, zaměřená na výzkum kosmického plazmatu v okolí Země, a rentgenový teleskop THESEUS, určený ke studiu gama záblesků a tajemství raného vesmíru. Z hodnocení nakonec vyšla vítězně mise Plasma Observatory, jejíž finální schválení se očekává na podzim.

Výběr přitom nesl i výraznou českou stopu – hned dva návrhy počítaly s významnou účastí českých vědeckých týmů (viz rámeček). A jelikož se jeden z nich dočkal doporučení k realizaci, výsledek nepředstavuje pouze důležitý milník pro evropskou vědu, ale i povzbudivou zprávu pro českou komunitu zabývající se výzkumem vesmíru.

Evropská mise Plasma Observatory s významnou českou účastí by měla zkoumat chování kosmického plazmatu. Na idealizovaném obrázku je (mimo měřítko) zachycen nápor slunečního větru na magnetosféry Venuše, Země a Marsu. Zatímco u Venuše a Marsu se sluneční vítr střetává především s ionosférou a vytváří kolem planet indukovanou magnetosféru, Zemi před jeho přímým působením chrání i vlastní magnetické pole.

Ilustrace ESA

Každá kosmická mise začíná jako nápad na několika stránkách textu. Jen malá část těchto nápadů se však někdy promění ve skutečnou sondu nebo kosmický teleskop. Cesta od prvotního návrhu ke startu bývá dlouhá a zahrnuje desítky odborných hodnocení, technických studií i politických rozhodnutí. Nejde přitom jen o otázku vědecké prestiže. Ve hře bývají stovky milionů eur i úvahy nad tím, jakým směrem se má vlastně část evropské vědy v následujících desetiletích ubírat.

Trojice finalistů pro misi M7 má za sebou několik let vývoje, během nichž jejich týmy postupně dokazovaly, že návrhy jsou vědecky přínosné, technicky realizovatelné a finančně zvládnutelné. Všem ale bylo jasné, že na konci tohoto procesu může uspět jen jeden z nich.

Na jaře letošního roku jsem (Petr Brož) dostal možnost sledovat závěrečnou fázi tohoto procesu z bezprostřední blízkosti. Jako člen pracovní skupiny SSEWG (Solar System and Exploration Working Group), jednoho z poradních orgánů ESA zaměřených na výzkum těles Sluneční soustavy a kosmický průzkum, jsem se totiž stal členem komise, která měla doporučit jednoho ze tří kandidátů k realizaci.

Kdo vlastně radí ESA?

Při rozhodování o budoucích misích ESA hrají vedle politické reprezentace jednotlivých členských států významnou roli i odborné poradní orgány složené z vědců a vědkyň z jednotlivých členských států.

V oblasti výzkumu Sluneční soustavy tuto úlohu plní právě SSEWG. Skupina skládající se z dvanácti odborníků a odbornic pokrývajících různé oblasti planetárních věd, geologie, geofyziky, atmosfér či kosmického průzkumu. Vedle ní existuje také AWG (Astronomy Working Group), která zastupuje astronomickou a astrofyzikální komunitu. Obě tyto skupiny poskytují svá doporučení vědecké komisi ESA (SSAC, Space Science Advisory Committee). I v ní zasedají odborníci a odbornice pokrývající široké spektrum astronomických a planetologických disciplín.

Za běžných okolností bývá rozdělení poměrně jednoduché. Planetární mise hodnotí především SSEWG, zatímco kosmické observatoře a astronomické projekty posuzuje AWG. Jenže letošní výběr mise M7 byl v tomto směru poněkud neobvyklý.