Evropa: velké dědictví. A budoucnost?
| 31. 8. 2026Pro někoho představuje projekt spojené Evropy možnost cestovat bez víz, pro jiného studovat či pracovat v zahraničí, pro dalšího podporu z evropských dotací. Ti intelektuálnější myslí na evropské kořeny a hodnoty, které se odvíjejí od řecké abecedy, divadla, sportu a filozofie, od římského práva a organizace společnosti či od židovsko-křesťanských základů naší civilizace. Patří k tomu jistě dědictví novější: renesance a osvícenství s postupně narůstajícími právy jednotlivých občanů, s povinnou školní docházkou, se systémem soudů i nemocnic, silnic i katastrů. A mnoho lidí vnímá jako pozitivum tohle vše dohromady.
Jenže řada občanů nejen naší vlasti, ale i mnoha jiných evropských zemí, v konceptu spojené Evropy vidí byrokratické diktáty a omezení svobod včetně svobody slova, otevřené dveře pro narůstající počet migrantů a problémy s tím spojené, hospodářský úpadek zaviněný klimatickou politikou a morální rozklad.
Nějaký díl pravdy mají obě mnou samozřejmě zjednodušeně popsané skupiny. Většina z nás se shodne na potřebě evropského úřadu dohlížejícího na registraci a bezpečnost léků a potravin, na nutnosti koordinovat opatření týkající se bezpečnosti počítačových sítí a osobních dat či obrany před vnějším napadením a terorismem. Chápeme nezbytnost regulovat migraci či smysluplnost spolupráce ve zdravotnictví, ve vědě či v péči o životní prostředí. Ale řešení každého takto komplexního problému má jak pozitivní, tak negativní aspekty. Ty vnímá každý z nás různě a často zcela opačně. Ale při jen trochu malém odstupu se zdá, že podobné spory by mohly být řešitelné dobrým konsensem.
Evropská byrokracie, jako každá jiná, žije ve svém od reality v mnohém odtrženém světě. To je pochopitelné, ale škodlivé. Teď aspoň přemýšlí, jak učinit evropskou myšlenku přitažlivější skrze emoce a identifikaci. Například bankovkami s významnými Evropany. Moc mě potěšilo, že na jednu z nich je navržena žena narozená na pražském Staroměstském náměstí do šlechtické rodiny Kinských. Bertha, provdaná von Suttner, byla první ženou, která dostala Nobelovu cenu míru. Tato zakladatelka ženského mírového hnutí patří spolu s Boženou Němcovou a Gertou Theresou Cori mezi ženy, které naši zem proslavily v době, kdy to ženy měly ve veřejném životě o mnoho těžší než dnes. Důležitou roli má i evropská vlajka a další symboly. Evropská komise by mohla udělovat vyznamenání – třeba hasičům, kteří pomáhali bojovat s rozsáhlými požáry v jiných evropských zemích, spisovatelům, vědcům… Abychom Evropskou unii vnímali jako součást naší širší identity, když ta naše užší, česká, je spojena s našimi předky a naší zemí. Ostatně na cestovním pasu to tak již máme.
O tom, jak věci vidíme a cítíme, musíme mezi sebou komunikovat. Nejen v rámci vlastní sociální bubliny. O řadě otázek se však napříč společností vůbec nebavíme. A pokud ano, místo klidného dialogu na sebe křičíme, nechodíme daleko pro silná slova a máme pocit, že jsme ve všem a ze všech nejchytřejší. V některých jiných evropských státech dovede být rozprava mnohem klidnější.
Přátelské prostředí jistě leckde vládne i u nás. Ve výzkumných ústavech, na fakultách, ve školách, nemocnicích, sportovních či zájmových klubech… Jde o to, abychom ho byli schopni rozvíjet i v hovorech s těmi, kteří mají na důležité věci týkající se naší země a Evropy odlišný názor. Abychom se snažili vytvářet atmosféru, která se bude podobat té, která vládne v Dánsku, Finsku či Nizozemsku. V malých zemích, které se naučily řešit své problémy klidně, věcně, nikoliv s přílišným ohlížením se dozadu, ale s hledáním perspektiv v budoucnosti. To je důležité pro celou společnost, pro průmysl i energetiku, pro obchod, pro zemědělství i pro péči o krajinu. Stejně, možná i o trochu víc pro kulturu, vědu a školství.
Právě pohled dopředu je to, co je pro naši malou českou i naši velkou evropskou zem nejdůležitější. Musíme mít schopnost vytvářet struktury, které podpoří bezpečnost, právo i hospodářský a společenský rozvoj všude na našem kontinentu. Které nenechají Evropu zbytečně vyschnout či utopit se v odpadcích a nebezpečných chemikáliích. Které budou pamatovat i na ty méně úspěšné a sociálně slabší. A které by mohly být zdrojem radosti i navrátivší se hrdosti. Aby Evropa i v budoucnu byla místem, kde budou lidé rádi žít a mít děti.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [433,45 kB]












