Mezi láskou, životem a hrozbou

Vnímání barev a jejich rozlišování je objektem kulturního konstruování. Většina lidí (s výjimkou těch, kteří trpí některou z forem poruchy barvocitu) sice vnímá stejnou část spektra elektromagnetického záření, avšak konkrétní jazyky barevné spektrum člení odlišně a s konkrétními barvami si lidé spojují kulturně specifické významy. Ty jsou u červené velmi rozmanité.

Významy připisované barvám se navíc liší nejen mezi kulturami, ale proměňují se i v průběhu historie. V druhé polovině 19. stoletísi lidé v západních společnostech růžovou barvu spojovali s údajně mužskými vlastnostmi, tedy s dominancí a energií, modrou naopak s jemností přisuzovanou dívkám a ženám. A například republikánské státy v USA jsou dnes označovány jako červené, demokratické jako modré. Ale až do prezidentských voleb v roce 2000 nebylo barevné označování stran jednotné a často se měnilo.

Papuánský štít předků (gope) kombinuje černou, bílou a červenou barvu.

Dnes již klasickou práci věnovanou základním pojmům pro barvy publikovali v roce 1969 antropolog Brent Berlin a lingvista Paul Kay.¹⁾ Zabývali se v ní základními pojmy pro barvy a jejich výskytem v přirozených jazycích. Na základě svých zjištění tvrdili, že lze předpovědět, jaké barvy se v jazyce objeví, podle toho, kolik základních slov pro barvy daný jazyk má. Jejich práce byla nesmírně vlivná, byť se jí později dostalo kritiky a revizí. Stručně řečeno: nezpochybňovali, že lidé zpravidla vidí celé barevné spektrum, ale upozornili, že prostřednictvím jazyka jej lexikálně uchopují rozdílně, aniž by se zabývali významy, které jednotlivé kultury barvám připisují. Zjistili, že nejjednodušší slovní rozlišení pracuje pouze se dvěma pojmy – pro světlou (bílou) a tmavou (černou) barvu. Pokud však jazyk rozlišuje tři barvy, vždy se přidává červená.

Například britský antropolog Victor Turner, jeden z představitelů symbolické antropologie, tvrdil, že u skupiny Ndembu, kterou zkoumal, je symbolismus barev založen právě na triádě bílá – černá – červená. Neplatí to ale zdaleka pouze o této konžské kulturní skupině.

V návaznosti na práci Berlina a Kaye se pod záštitou Kalifornské univerzity uskutečnil světový výzkum barev napříč kulturami. Výsledky potvrdily, že se jazyky počtem pojmů pro základní barvy významně liší. Nejnižším počtem disponuje například jazyk novoguinejské skupiny Dani, která žije v části ostrova, jež dnes patří Indonésii. Daniové jazykově rozlišují právě jen světlou a tmavou. Potvrdila se i skutečnost, že pokud jazyk rozlišuje tři barvy, bývá to červená.