Meze ekonomického růstu na planetě Zemi

V této rubrice obvykle zveřejňujeme zajímavé úryvky z dávné i méně dávné produkce Vesmíru a sledujeme vize autorů a proměny jejich tématu mezi vydáním a současností. Dnes výjimečně dáváme prostor samotnému autorovi, aby okomentoval vlastní recenzi, která ve Vesmíru vyšla před půlstoletím, v době, kdy samizdatově šířil vlastní překlad knihy, která tehdy nesměla v češtině oficiálně vyjít. 

-jmč-

1973: […] Zhruba před rokem [začátkem března 1972, pozn. red.] vyšla ve Spojených státech kniha kolektivu autorů pod vedením Dennise L. Meadowse z Massachusettského technologického institutu [správně Massachusettské techniky, pozn. red.], nazvaná „Meze růstu“, která je pravděpodobně ve světovém měřítku jednou z nejvýznamnějších publikací, jež dnešní situaci přesně a obsažně charakterizuje. Kniha se stala bestsellerem.¹⁾ […] Je dokladem neobyčejně rychlého a významného vývoje, který problematika životního prostředí v posledních letech zaznamenala. Dokumentuje přesun a rozšíření zájmu, který byl před několika lety zaměřen především na znečištění jedovatými látkami a ochranu prostředí před nimi. Tato otázka sice neztratila nic ze své důležitosti – ve srovnání s ostatními oblastmi je navíc nejméně prozkoumána; dnes se však sledují souvislosti širší: vztah lidské existence k celkové ekonomické aktivitě lidstva, k růstu počtu lidí a průmyslového potenciálu, k možnostem zemědělství, k čerpání neobnovitelných zdrojů, zejména nerostných surovin. […]

Autoři formulují své závěry takto: „Jestliže se nezmění současný růstový trend světové populace, industrializace, znečištění, produkce potravin a čerpání zdrojů, bude mezí růstu na této planetě dosaženo někdy během příštího sta let. Nejpravděpodobnějším výsledkem bude značně náhlý a nekontrolovatelný pokles jak populace, tak průmyslové kapacity. […]“

Výsledkem všech zjištění tedy je, že kombinace exponenciálního růstu počtu lidí ve světě spolu s průmyslovou výrobou a ostatními lidskými aktivitami nemůže na omezeném prostoru trvat nejen věčně, ale už ani ne do dohledné budoucnosti, protože čerpání zdrojů nerostných surovin, zamořování prostředí jedovatými odpady a omezené plochy orné půdy prostě tento růst nedovolí. […] Toto však platí ve světovém průměru; připočteme-li k tomu krajově nerovnoměrné rozdělení obyvatelstva, průmyslu atd. — a tato nerovnoměrnost se spíše prohlubuje než vyrovnává — je výhled do budoucnosti za předpokladu nezměněného dosavadního vývoje krajně kritický. […]

Bedřich Moldan

(Vesmír 52, 40, 1973/2)

2023: Kniha se mimo nesporný pozitivní ohlas dočkala mnoha kritických komentářů, které se týkaly zejména předpovědi brzkého vyčerpání nerostných zdrojů. Jde však o záležitost vcelku marginální. Mnozí kritikové také soudí, že autoři předkládají předpovědi dalšího světového vývoje. To je však omyl. Kniha prezentuje několik scénářů, z nichž ovšem žádný nenaznačuje příznivý vývoj. Základní poselství Mezí růstu bylo v uvedené recenzi vystiženo jasně: exponenciální růst ekonomických a dalších aktivit má do té míry negativní ekologické důsledky, že není trvale udržitelný. Autoři se ke svým výsledkům sami opakovaně vraceli, konfrontovali své scénáře s reálným vývojem po dvaceti a třiceti letech²⁾ a zjistili, že trendy, které identifikovali, pokračují.

Nedávno publikovaná studie³⁾ pak po 50 letech od publikování Mezí růstu dochází k stejným závěrům. Stále trvá vážné nebezpečí, že ani v budoucnosti, pokud budou zjištěné trendy pokračovat, nedosáhneme environmentální udržitelnosti. Ohrožuje nás především zvyšující se rychlost pokračující globální změny klimatu, spojená s oteplením a mnoha dalšími negativními, až katastrofickými důsledky. Situace není lepší ani v oblasti ochrany přírody a biodiverzity. Ubývání biologických druhů a zmenšování stávajících populací přes veškeré úsilí rychle pokračuje. Rovněž se nepodařilo zastavit znečišťování; i když v tomto případě se povedlo některá nebezpečí odstranit nebo zásadně zmírnit, objevují se nová. Nehrozí sice akutní ani dlouhodobý nedostatek potravin nebo některých nerostných či jiných surovin, avšak objemy spotřebovaných materiálů neúnosně stoupají a křivky vývoje nenaznačují změnu trendů. Menší obavy vzbuzuje snad jen demografický vývoj, který před padesáti lety vypadal hrozivě, ale regionální problémy v této oblasti jsou stále vážné.

Ekonomický růst měřený nejobvyklejším indikátorem hrubého domácího produktu (HDP) je znakem rozvoje, o který usilují snad všechny státy na světě. Proti tomu se dnes staví koncepce „nerůstu“ („degrowth“), zdůrazňující potřebnost environmentálně udržitelného rozvoje, zejména v sociální oblasti (například v oblasti chudoby či nerovností mezi lidmi), v protikladu k pouhému ekonomickému růstu a jeho indikátoru HDP. Stále totiž platí námitky uvedené už před padesáti lety v Mezích růstu, jež poukazují na důsledky růstu s jeho destruktivními trendy neustále stoupající ekologické zátěže. K dosažení environmentálně udržitelného způsobu života jednotlivců, domácností i celé společnosti je zapotřebí nových technologií, ale zejména zásadní změny společenských norem. V úplně poslední době se setkáváme s náznaky začátku těchto nových tendencí.

Bedřich Moldan