Gordický uzel

Když jsem byl malý kluk, před naším domem kvetl a voněl akát. Že jde o invazní druh, asi nevěděli ani mí rodiče. Nevěděl jsem také, že brambory, které jím, jsou potravinou, která byla do Evropy přivezena z Ameriky již v 16. století a u nás se významně rozšířila po roce 1770. Netušil jsem, že obilí člověk pěstuje jen asi deset tisíc let. Ani pšenice nebyla na našem území původní rostlinou. Měl jsem rád rajčata, která pěstoval pan Kysilka ve skleníku na Harasově, kam jsme v létě jezdili.

Takhle bychom mohli jmenovat téměř všechny potraviny, které konzumujeme a které většinou pocházejí z rostlin, jež se u nás původně nevyskytovaly. Naše příroda, z níž získáváme potraviny i nerostné suroviny, se postupně měnila. Naše krajina i naše města se významně liší od toho, jak vypadaly začátkem 19. století, nemluvě o době před pěti sty nebo tisíci roky.

Lidé svět měnili vždy. Nejdřív snad poměrně nenápadně, když se vydali z Afriky do ostatních kontinentů. Zhruba před deseti tisíci roky se začali usazovat a pěstovat obilí a chovat zvířata. Netušili, že tím zahájili neolitickou zemědělskou revoluci. Díky ní a také díky poměrně nedávné průmyslové revoluci netrpíme zimou, bydlíme v dobře vytápěných domech, posloucháme hudbu, čteme knihy.

Moderní svět se stal propojenější. Průměrný Evropan či Severoameričan, ale také již i mnohý obyvatel Afriky, Indie a Číny si může dovolit mnoho radostí, podobně jako jen ti nejbohatší před sto padesáti roky. Typickým příkladem je cestování. Důsledkem narůstajícího blahobytu je však i řada jevů, které nás současně ohrožují. Produkcí skleníkových plynů, snížením biodiverzity či odsunem tradiční výroby daleko ze střední Evropy. Kvůli globalizaci z ní často zmizel průmysl, který tu vznikl. Typický příklad představuje výroba léků nebo optických přístrojů včetně fotoaparátů. Myslím si, že není dobré orientovat se jen na to, kde je výroba či zboží nejlevnější.

Již to není jen stoupání hladiny moře ohrožující obyvatele některých tichomořských ostrovů, ale také větší množství klimatických katastrof na našem kontinentě. Ty se vyskytly v novém tisíciletí několikrát i u nás. Půda má horší kvalitu a mnohé stromy v lesích uschly. A důsledky globálního hospodářství mají i nepříjemné dopady sociální. Nedostatek čipů či léků jsou jen vrcholem ledovce.

Některé ze zajímavých aspektů těchto jevů popisují články v tomto čísle Vesmíru. Všímají si některých jevů, které s globálním obchodem souvisejí, jako je například nedostatek léků, environmentální stopy mezinárodního obchodu, mezinárodněprávní aspekty klimatických změn. A také to, že různě po světě roste spousta rostlin jako důsledek koloniálních dějin některých evropských států.

Je jistě otázkou, kdy propojování světa začalo. Obchod na našem území, zahrnující také vzdálené obchodování s Afrikou či Asií, existoval i v období pozdní antiky (Jaroslav Jiřík et al., Vesmír 96, 692, 2017/12). Dálkový obchod a stejně mnoho dalších činností při překročení určité kvantity ohrožují klima, biodiverzitu a křehkou rovnováhu přírody. Nesouvisí to však jen s kvantitou, ale také s rychlostí, s níž změny v dopravě, těžbě či výrobě probíhají. Rychlost těchto změn v posledních staletích a zejména desetiletích nedovoluje, abychom se na ně adaptovali na žádné úrovni ekosystému včetně úrovně sociální. Tak se z jevů, které vedly k fascinujícímu rozmachu vědy, technologií i kultury, staly současně také hrozby. Je velkým úkolem přírodních, technických i sociálních věd hledat cesty, jak se z toho dostat. Hledání takových cest je asi největší výzvou současné doby. Nejen pro vědce a konstruktéry, ale také pro ty, kteří s tím seznamují ostatní, a zejména pro politiky. Tedy pro ty, kteří hledí nejen na výsledek příštích voleb, ale třeba i na dvacet let dopředu. Nebo radši padesát.

Kresba Ivan Steiger

Když jsem to takto napsal, vypadá to na první pohled logicky. Jenže rychlost vědeckého a technologického rozvoje má také jednoznačně pozitivní důsledky. Určitě si každý přeje, aby se rychle objevily i vyráběly další léky pro léčbu nádorových onemocnění či aby se stavěly ještě úspornější domy nebo vyráběly ještě bezpečnější automobily. Provázanost velmi pozitivních a skutečně či potenciálně negativních důsledků vědeckého či technologického vývoje je z těch moderních provázaností asi ta nejzauzlenější. Jak to ale provést, aby rozvoj, který pomáhá příjemně žít, lépe léčit, bydlet či komunikovat, měl co možná nejméně odvrácených stran?