Poklady a hroby barbarů
Zlato, šperky, vzácná zbroj a výjimečná řemeslná zručnost. Tím vším se vyznačují archeologické nálezy z období stěhování národů, doby, kterou si obecně kvůli minimu písemných památek představujeme spíše jako dobu temna. Hmotné památky nalezené na pohřebištích a sídlištích té doby však vyprávějí docela jiný příběh.
Jedním z míst, na nichž zakládáme následující řádky, je pohřebiště doby stěhování národů v Praze-Zličíně. Jde o jeden z významných archeologických nálezů, prezentovaný nedávno – spolu s dalšími důležitými a dostupnými exponáty z celé České republiky – na výstavách Hroby barbarů a Poklady barbarů v Praze a Brně. Odkud plynulo neobyčejné bohatství prezentované na výstavách? Co bylo příčinou jeho přísunu a kudy k nám tyto předměty přicházely?
Výplatnice vojáků
Dokladů o kontaktech mezi Římany a obyvateli barbarika, území severně a východně od římských hranic, je poměrně velké množství a jsou rozličné povahy. Exotické druhy zboží, které mezi ně patří, jsou nerostného, živočišného i rostlinného původu. Pro jejich získání bylo nutno využít rozsáhlá území a vynaložit neobyčejně velké úsilí na jejich transport. Touha po neobvyklých věcech a luxusu, jímž by se elity severských národů mohly odlišit od svých poddaných, jsou nepochybně jednou z příčin přílivu exotického zboží. Další příčinou je i větší integrace do té doby v zásadě oddělených ekonomických systémů, stojící u zrodu raně středověké Evropy.
Příkladem nejvýznamnějšího importu je nepochybně zlato. Na základě chemických analýz, kdy ryzost kovu překračuje 90 %, můžeme takřka bezpečně konstatovat, že zdroje naprosté většiny zlata v barbarských rukou se nacházely na území říše římské (těžilo se jak hlubinným způsobem, tak rýžováním v geologicky mladých naplaveninách). Platí to zejména o římském zlatém oběživu v podobě solidů, běžnějších mincí o hmotnosti zhruba 4,5 gramu. Máme o tom i jeden přímý doklad z výzkumu v Praze-Zličíně, kde byl nalezen solidus císaře Honoria z hrobu 61, který je druhotně upraven jako šatní spona. Pozoruhodné je, že v nálezech z té doby (5. století) na území dnešních Čech u zlatých solidů mírně převažují ražby západořímských panovníků nad východořímskými. Drahý i obecný kov se do barbarika mohl dostávat jako žold (jak se předpokládá u pokladu z Gross Bodungenu v Durynsku z časného 5. století), i jako doklad obchodních vztahů.