Environmentální stopa mezinárodního obchodu

Při pohledu do regálů v supermarketech je z původu zboží zřejmé, že spotřebitel ovlivňuje svojí spotřebou životní prostředí daleko za hranicemi svého státu. Vysavač dovezený z Číny, rýže z Pákistánu, čokoláda z Peru. Lze ale nějak kvantifikovat, do jaké míry souvisí negativní zátěž životního prostředí s mezinárodním obchodem, a propojit konečné spotřebitele s konkrétními dopady na životní prostředí v konkrétních státech?

Od konce devadesátých let se o to vědci snaží formou tzv. footprint indikátorů (viz rámeček), které berou v úvahu environmentální dopady z produkčního řetězce mezinárodně obchodovaných produktů a produktů spotřebovaných konečnými spotřebiteli. Boom těchto studií nastal zejména v posledních deseti letech. Důvodem je jednak globální stav životního prostředí, charakterizovaný překročením několika planetárních mezí, a jednak snaha upozornit na skutečnost, že spotřeba v bohatých státech, které si často velmi dobře chrání životní prostředí na svém území, má významné dopady za jejich hranicemi, mimo zraky spotřebitelů (kteří však představují hnací sílu aktivit poškozujících životní prostředí) a za hranicemi vlivu jejich legislativy.

Na začátku je nutné upozornit, že kvantifikace footprint indikátorů není striktní výpočet ani statistické zjišťování. Jedná se o výpočet na základě dostupných dat, metod a normativních předpokladů. Je například nutné rozdělit (alokovat) území využité pro pěstování bavlny mezi bavlnu a bavlníkové semeno. To je možné udělat na základě různých arbitrárně zvolených klíčů podle normativního rozhodnutí zpracovatele. Využít lze například hmotnost využitých produktů, jejich energetický obsah nebo ekonomickou hodnotu (resp. ekonomickou hodnotu přidanou daným procesem). K využití alokace na základě ekonomické hodnoty vede úvaha, že peníze, které jsou za produkty procesů získány, představují hnací sílu pro samotnou existenci tohoto procesu. Přestože může toto rozhodnutí zásadně ovlivnit výsledky, záleží zcela na zpracovateli, jaký princip zvolí, protože není univerzální shoda na tom, který z alokačních klíčů je ten správný, a v odborné literatuře se stále objevují články diskutující tuto problematiku.

Nerovnoměrné rozložení environmentálních stop, v tomto případě produkce skleníkových plynů. Takto by v roce 2007 vypadala mapa světa, kdybychom do ní místo geografické velikosti zakreslili objem skleníkových plynů uvolněných do atmosféry produkcí zboží a služeb zkonzumovaných v jednotlivých zemích.Zdroj Tukker A. et al.: The Global Resource Footprint of Nations, Leiden, Delft, Vienna, Trondheim 2014

Posuzování životního cyklu

Při kvantifikaci dopadů na životní prostředí z produkčního řetězce je možné využít procesní, nebo sektorový přístup. Procesní přístup využívá například klasická forma metody LCA (life cycle assessment, posuzování životního cyklu). Tento přístup je založen na studiu produkčních řetězců po jednotlivých výrobních krocích a umožňuje využití velmi podrobných dat od jednotlivých výrobců. Z datového hlediska se jedná o velmi náročnou metodu, přestože je možné využít specializovaných inventarizačních databází životního cyklu, které byly vyvinuty na její podporu.