Galerie Středočeského kraje
| 30. 10. 2023Výraznou pohledovou dominantou Kutné Hory je spolu s chrámem svaté Barbory areál bývalé jezuitské koleje, jehož velkorysé prostory poskytují jedinečné zázemí pro sbírkové expozice, výstavní provoz i odbornou práci nejvýznamnějšímu muzeu umění v regionu – Galerii Středočeského kraje.1)
Svou činnost započala r. 1964 pod názvem Středočeská galerie jako poslední z krajských institucí galerijní sítě. Pozvolna se uvolňující politická situace umožnila jejímu vedení vytvořit základ mimořádných sbírek, vyhlášených kolekcemi předválečného a válečného umění a tehdy aktuálními uměleckými proudy.2)
Tak jako v jiných institucích, posrpnové události progresivní období zlatých šedesátých ukončily. V případě Středočeské galerie došlo s příchodem nového, prorežimního vedení k radikálnímu obratu v koncepci a zcela bezprecedentnímu uzavření sbírek ideologicky nevhodným autorům až do r. 1989. Přes všechna negativa, která doba přinesla, jsou však nesporným přínosem normalizačních akvizic díla osobností konce a přelomu 19. století – Vojtěcha Hynaise, Jakuba Schikanedera, Luďka Marolda, Jana Preislera, Františka T. Šimona, Vojtěcha Preissiga nebo Ladislava Šalouna, Stanislava Suchardy, Josefa Mařatky. Z žánrového hlediska sbírku obohatily především krajinomalby Julia Mařáka a jeho okruhu.
Po listopadu 1989 navázal na původní vizi Jan Sekera, zakladatel a dlouhodobý ředitel Galerie Benedikta Rejta v Lounech (Vesmír 101, 66, 2022/1). Akviziční záměry rozšířil o chybějící autentické projevy sedmdesátých a osmdesátých let s přesahy do soudobé tvorby a rozvinul intenzivní výstavní program. Spolu s odborným týmem se mu podařilo zakrátko navrátit instituci její někdejší renomé.3)
Přijetí stávajícího názvu a koncepce je spojeno s přesídlením galerie do zrekonstruovaného objektu v Kutné Hoře, otevřeného r. 2010. Během následujících tří let byla dokončena obnova zbývajících interiérů a postupně i přilehlých zahrad.
V jejich areálu najdeme dlouhodobé i proměnné instalace současných autorů, vedle jiných Adély Matasové, Veroniky Šrek Bromové, Dagmar Šubrtové nebo Lukáše Rittsteina. Vznikly v rámci projektu GASK pod širým nebem, na jehož počátku stála snaha zpřístupnit návštěvníkům umění během pandemických omezení.
Rozlehlé interiéry, které zároveň poskytují zázemí odborné knihovně či vizuálním hernám, umožňují paralelní instalace několika proměnných výstav a dlouhodobé sbírkové expozice. Její aktuální pojetí Stavy mysli / Za obrazem získalo v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis cenu Muzejní výstava roku 2014. Jak naznačuje název, na rozdíl od zažitého lineárního modelu pracuje s divákovou identifikací s vybranými tématy, k nimž se vážou okruhy děl různých období i autorských přístupů.
Výběr vystavených prací umožňuje obsáhlý sbírkový fond, jehož výrazným rysem jsou ucelené soubory sociálního umění (Miloslav Holý, Karel Holan, Pravoslav Kotík), imaginativních tendencí třicátých let (Jindřich Štyrský, Toyen, František Janoušek, Josef Šíma), tvorby let čtyřicátých – ať už výrazných solitérů (Zdeněk Sklenář, Václav Sychra, Jan Bauch, František Tichý), nebo členů tří válečných uskupení: Sedmi v říjnu (Václav Hejna, František Jiroudek, Josef Liesler, Arnošt Paderlík), civilistní Skupiny 42 (František Gross, František Hudeček, Karel Souček, Ladislav Zívr) a surrealistické skupiny Ra (Josef Istler, Bohdan Lacina, Václav Tikal, Václav Zykmund); z druhé poloviny 20. století je ve sbírkách široce zastoupen informel (Jiří Balcar, Jan Kotík, Mikuláš Medek, Aleš Veselý), geometrická abstrakce (Hugo Demartini, Radoslav Kratina, Karel Malich, Vladislav Mirvald) nebo nová figurace (Jiří Načeradský, Rudolf Němec, Jiří Sopko, Otakar Slavík). K významným autorským souborům patří grafické listy, představující průřez tvorbou Eduarda Ovčáčka, obrazy, práce na papíru a drobné trojrozměrné modely Jana Kubíčka, pozůstalost zakladatelské osobnosti moderního sochařství Ladislava Šalouna, uznávaného prvorepublikového portrétisty Vratislava Nechleby nebo sester Válových, jejichž kolekci 1730 kreseb, skic a grafik získala galerie před dvěma lety.
S vybranými díly se veřejnost může seznámit zároveň prostřednictvím projektu Sbírky online, přístupného z webových stránek instituce, který umožňuje detailní prohlížení sbírkových předmětů i jejich rozšířené vyhledávání.
Od r. 2009, kdy se galerie intenzivněji zaměřuje na současnost, rozšířila fondy malby, kresby, grafiky a plastiky o podsbírku fotografie a nových médií. Přírůstky z tohoto období se objeví v nové expozici, kterou GASK otevře k šedesátému výročí svého vzniku v polovině příštího roku.
Poznámky
1) Stavba byla zahájená r. 1667 podle plánů Giovanniho Domenica Orsiho a později převzatá architektem pražského Klementina Carlem Luragem. Původním účelům sloužila do zrušení řádu v r. 1773; poté byla na více než dvě staletí zabrána vojskem, které ji silně zdevastovalo. Koncem milénia, kdy objekt získala galerie, začaly přípravy náročné obnovy, probíhající ve spolupráci s Jiřím Krejčíkem (ARN studio). Druhou etapu realizoval Jan Hájek, Jakub Havlas a Pavel Joba (Atelier M1 architekti), jejichž řešení obdrželo Českou cenu za architekturu 2016.
2) Sbírkové předměty získávala už od r. 1960 nákupní komise při Středisku památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, jejímž tajemníkem byl budoucí ředitel galerie Miloš Suchomel. Hned v prvním roce funkčního období byl však z ideologických důvodů odvolán a koncepci potom rozvíjel jeho nástupce Jiří Kohoutek.
3) Mezi lety 1993 a 2009 užívala název České muzeum výtvarných umění. Sídlila v historickém objektu v pražské Husově ulici, upraveném pro výstavní potřeby r. 1971.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [722,17 kB]