Západočeská galerie v Plzni

Podobně jako v jižních Čechách, také na Plzeňsku působil jeden z nejvýznamnějších regionálních uměleckých spolků meziválečného Československa – Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni, založené r. 1925, které svými výstavními a přednáškovými aktivitami udržovalo úzké kontakty s veřejností.¹⁾ Dlouholetou tradici tu měla zároveň sběratelská činnost díky několika institucím, vznikajícím od poslední třetiny 19. století. Jejich fondy pak položily základ Západočeské galerii, která zahájila činnost právě před sedmdesáti lety, v lednu 1954.²⁾ Dění se účastnil tehdy ještě jako zaměstnanec Ministerstva školství a osvěty Oldřich Kuba, který potom stál v čele galerie tři desetiletí, a podobu zdejších sbírek tak formoval doslova od samých počátků. Převzaté fondy tvořil jednak nevelký soubor středověké a barokní malby a plastiky, jednak české umění 19. století, nevyjímaje práce regionalistů, především Augustina Němejce. Druhý ze sběrných okruhů začal Oldřich Kuba začátkem šedesátých let rozšiřovat o vybraná díla přelomu století a české moderny s důrazem na období kubismu, který se stal jedním z klíčových celků v galerijních sbírkách.³⁾ Po sbírkách Národní galerie je druhým nejvýznamnějším souborem kubismu v Čechách, jehož kvality spočívají nejen v rozsahu, ale zároveň ve vyváženosti autorských a stylových kolekcí a v hodnotě jednotlivých děl. Dokládá to i fakt, že Západočeská galerie je ze svých fondů schopna připravit výjimečné tematické výstavy české moderní malby, a naopak monografické výstavy čelných představitelů českého výtvarného umění pořádané jinými institucemi se neobejdou bez zdejších zápůjček.

Západočeská galerie v Plzni, budova bývalých masných krámů.

Snímek Andrea Sloupová

Petr Veselý (1953), Nic, 2007, email, olej, sololit, 88,5 × 133,2 cm.

Snímek Petr Veselý a ZČG

Sběrné okruhy, postupem času doplňované o akvizice z dalších období, dnes tvoří staré umění (mezi středověkou a barokní malbou a plastikou vyniká Dýšinská madona, Epitaf Kašpara Kašpárka a jeho ženy Uršuly od mistra I. W., nejvýznamnějšího žáka Lucase Cranacha st., či řezba Zvěstování od Matyáše Bernarda Brauna), ucelené, reprezentativní kolekce umění 19. století, jeho přelomu a meziválečné české moderny (rodina Mánesů, Karel Purkyně, Antonín Chittussi, Mikoláš Aleš, Jan Preisler, Antonín Slavíček, Jan Štursa, Bohumil Kubišta, Emil Filla, Otto Gutfreund, Jan Zrzavý, Václav Špála, Rudolf Kremlička, František Tichý, Jindřich Štyrský, Toyen a další), české umění čtyřicátých a padesátých let, v posledních letech doplněné neoficiální tvorbou (Ivan Sobotka, Věra Nováková), české umění šedesátých let a současné české umění, rovněž zásadně rozšiřované akvizicemi v posledních letech (Zbyněk Sekal, Adriena Šimotová, Viktor Karlík, Vladimír Skrepl, Petr Veselý aj.). Jejich podstatnou složkou je tvorba regionálních autorů 19. a 20. století, zaujímajících významné místo nejen v lokálním, ale i celorepublikovém kontextu (vedle Augustina Němejce např. Josef Mandl, bratři Špillarové, členové Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni Josef Hodek, Bohumil Krs, František Pořický nebo Josef Tetínek, z poválečných autorů Vladimír V. Modrý, Jiří Patera, Miroslav Tázler nebo žijící autoři Václav Malina a Milan Maur).

Karel Purkyně (1834–1868), Zátiší s pávem (Cikánova lovecká kořist), 1861, olej, plátno, 94 × 79 cm.

Snímek ZČG

Matyáš Bernard Braun (1684–1738), Zvěstování Panně Marii, 1720–1725, lipové dřevo, 96 × 35 cm, 59,5 × 25 cm.

Snímek ZČG

Podsbírky malby, kresby, grafiky a plastiky byly roku 2009 rozšířeny o dokumentaci architektury, jejíž profil je zaměřen na regionální projevy od 19. století po současnost s těžištěm v moderně, především funkcionalismu. Součástí jsou jedinečné soubory architektonické dokumentace z první poloviny 20. století, mezi jinými i část archivu Loosova spolupracovníka Karla Lhoty s jedinečnými autorskými fotografiemi Loosových realizací i samotného Adolfa Loose. V těchto souvislostech je třeba připomenout unikátní prostory plzeňské Semlerovy rezidence, vybudované na základě Loosova konceptu z roku 1932, kterou Západočeská galerie po převzetí do své správy podrobila náročné obnově a loni zpřístupnila veřejnosti.⁴⁾

Bohumil Kubišta (1884–1918), Vzkříšení Lazara, 1911–1912, olej, plátno, 163,5 × 126,5 cm.

Snímek ZČG

Péči věnuje galerie i samotným výstavním prostorám. Roku 2009 proběhla rekonstrukce jejích dvou objektů – goticko-renesančního domu v Pražské ulici 13 a neogoticky přestavěných masných krámů, za niž architekti Roman Koucký a Šárka Malá obdrželi čestné uznání Grand Prix architektů 2010 v kategorii Interiér a Zvláštní ocenění za tvůrčí řešení a invenci interiéru Galerie 13 v rámci soutěže Stavba roku Plzeňského kraje 2009. Politováníhodná je však skutečnost, že navzdory mnohaletému úsilí se galerii dosud nepodařilo získat vlastní budovu s odpovídajícím zázemím pro odbornou činnost a prezentaci cenných sbírkových fondů. Od roku 1985, kdy byla zrušena stálá expozice v přidělených sálech Západočeského muzea, zůstávají umělecká díla skryta v depozitářích. O jejich kvalitách si tak lze udělat představu jen prostřednictvím příležitostných výstav. Po definitivním zamítnutí projektu novostavby galerijní budovy na pozemku U Zvonu v centru Plzně je nová naděje, že spolu s dalšími institucemi najde v budoucnu i Západočeská galerie sídlo v objektu bývalých městských lázní na Denisově nábřeží, který má projít konverzí na multikulturní centrum. 

Adriena Šimotová (1926–2014), Odcházení, 1973, kombinovaná technika (tapety, plátno, voskové plátno), sololit, 153,5 × 102 cm.

Snímek Nadační fond Adrieny Šimotové a Jiřího Johna a ZČG