i

Aktuální číslo:

2024/6

Téma měsíce:

Éčka

Obálka čísla

Alšova jihočeská galerie

 |  4. 9. 2023
 |  Vesmír 102, 536, 2023/9
 |  Seriál: Galerie, 11. díl (PředchozíNásledující)

Jižní Čechy náležely podobně jako východočeské podhůří k oblíbeným oblastem několika generací krajinářů. Inspiraci tu nacházel Antonín Chittussi, později Otakar Lebeda, Václav Špála, Vincenc Beneš, Miloslav Holý, Vlastimil Rada, Jan Zrzavý. Silná byla i místní umělecká tradice sahající do doby první republiky, kdy tu vznikla dvě dominantní uskupení – Sdružení jihočeských výtvarníků, navazující na krajinářský program Umělecké besedy, a Linie, jejíž členové ve své tvorbě aplikovali moderní směry. Přesto se v Jihočeském kraji nachází jen jediné muzeum umění, které však rozsahem i hodnotou svých sbírkových fondů patří k nejvýznamnějším v republice. Kromě zámeckého areálu v Hluboké nad Vltavou, kde má své hlavní sídlo, lze navštívit jeho pobočky v Českých Budějovicích a v Bechyni.1)

Na rozdíl od jiných regionálních institucí má galerie, založená roku 1951 jako krajská a pojmenovaná po jihočeském rodákovi Mikoláši Alšovi, podstatně širší záběr časový i obsahový. Vedle hodnotné sbírky českého moderního a současného umění charakterizují její profil dva unikátní fondy – gotické umění jižních a jihozápadních Čech a mezinárodní sbírka keramiky a porcelánu.

Cenná díla jihočeské gotiky získala galerie spolu s dalšími uměleckými předměty na počátku své činnosti v roce 1953 z fondů Městského muzea v Českých Budějovicích.2) Soubor, kterému během následujících desetiletí věnovala soustavnou vědeckou a restaurátorskou péči, se významně rozrostl – dnes je po sbírkách Národní galerie naší druhou největší kolekcí středověkého umění. Obsahuje na dvě stě deskových obrazů, soch a reliéfů od 14. do 16. století, mezi nimi díla z okruhu Mistrů vyšebrodského a třeboňského, z období tzv. krásného slohu, pozdně gotické skulptury Mistrů žebráckého a zvíkovského Oplakávání a jejich okruhu nebo práce Podunajské školy. Po sedmdesáti letech působení připravuje galerie jejich novou instalaci, kterou plánuje přenést z Hluboké do Wortnerova domu v Českých Budějovicích. Zpřístupněna by měla být na jaře 2024.

Na kolekci navazuje české a evropské umění 16.–18. století obrazy vlámské a holandské provenience či jiných evropských škol a jihočeským barokním sochařstvím.

Další akviziční linie měla být původně orientována na tvorbu osobností 19. a 20. století, které trvale či krátkodobě působily v kraji. Začátkem šedesátých let však začala Věra Linhartová spolu s dalšími odbornými pracovníky a ředitelem Bohumilem Houdkem obracet pozornost k meziválečné i soudobé moderně. Jejich akvizice a výstavní činnost byly průlomem do praxe diktované dobovou ideologií až do poloviny dekády. O rizicích spojených především s dlouho tabuizovaným surrealismem a abstrakcí vypovídá úřední zrušení výstavy, kterou chtěli její autoři rehabilitovat české imaginativní projevy a poukázat na ně jako na stále aktuální tvůrčí východisko.3) Posrpnovým důsledkem těchto aktivit bylo odvolání ředitele. Normalizátoři mu nezapomněli, že ponechával volné pole působení některých liberalistických tendencí.4)

Navzdory tomu se sbírka založená na mimořádných akvizicích děl Josefa Šímy, Františka Muziky, Jindřicha Štyrského a Toyen, skupiny Ra a Skupiny 42, okruhu Konfrontací, Šmidrů a dalších autorů příznivě rozvíjela i během tzv. normalizace, kdy Ivan Neumann a později Vlastimil Tetiva přesunuli odborný zájem k uměleckým problémům následujících generací. Zejména k novému pojetí figury a k reflexím pop-artu a nového realismu v díle Rudolfa Němce, Jiřího Sopka, Aleše Lamra, Vladimíra Nováka, Václava Bláhy, Michaela Rittsteina, Olbrama Zoubka, Jiřího Sozanského, Michala Gabriela nebo Karla Pauzra, Theodora Pištěka, Jaroslava Vožniaka, Bedřicha Dlouhého, Pavla Nešlehy, Jiřího Načeradského, Petry a Petera Orieškových či Josefa Mžyka. Aktuální tendence sleduje galerie i nadále.

Ve sbírce jsou široce zastoupeni zároveň umělci spjatí s jižními Čechami – výběrem Jan Kojan, Adolf Träger, bratři Boháčovi, Emil Pitter, Karel Valter, Miloslav Cicvárek, Eva Prokopcová.

O sbírku keramiky a porcelánu rozšířila galerie své fondy roku 1967 v souvislosti s Mezinárodním sympoziem keramiky v Bechyni, u jehož vzniku stál o rok dříve spolu s dalšími kolegy Pravoslav Rada. Objekty vytvořené během sympozií a další akvizice prezentuje na výstavách a v pravidelně obměňované expozici tamější Mezinárodní muzeum keramiky.

V atraktivním prostředí zámeckého areálu se Alšova jihočeská galerie vedle odborné i popularizační výstavní činnosti, kterou prezentuje vlastní fondy a projekty ve spolupráci s externími kurátory či subjekty, podílí také na realizaci sezonního Hudebního festivalu Hluboká. Její ředitel Aleš Seifert však pevně věří, že se v rámci titulu České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028 podaří přesunout působiště do vlastní budovy v centru krajského města. 

Poznámky

1) Zámeckou jízdárnu nechali vybudovat Schwarzenbergové před polovinou 19. století v romantickém stylu nové gotiky vídeňským architektem Franzem Beerem. K úpravám pro galerijní účely došlo v letech 1953–1955 podle plánů Břetislava Štorma a Jaroslava Fidry. První expozice zde byla otevřena na jaře následujícího roku.

2) Soubor má původ v iniciativě českobudějovického kanovníka Adolfa Rodlera, který koncem 19. století shromáždil památky jihočeského církevního umění pro budoucí Diecézní muzeum. Už ve dvacátých letech 20. století, kdy pak sbírku převzalo Městské muzeum, patřila k nejrozsáhlejším v republice. Více: Jihočeská pozdní gotika 1450–1530 (katalog výstavy). AJG, 1965. Hynek Rulíšek: Gotické umění jižních Čech (průvodce sbírkou Alšovy jihočeské galerie). AJG, 1989.

3) Věra Linhartová, František Šmejkal, ed.: Imaginativní malířství 1930–1950 (katalog výstavy). AJG, 1964. Úředně byla zastavena i distribuce tohoto katalogu a zbytek jeho nákladu zlikvidován.

4) Státní oblastní archiv v Třeboni, fond JKNV České Budějovice, in. č. 260, kart. 137.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Andrea Sloupová

PhDr. Andrea Sloupová, Ph.D., vystudovala dějiny umění v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK v Praze. Ve své disertační práci, kterou zde završila postgraduální studia, se zabývala akvizičními strategiemi českých galerií v době normalizace. Působí na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity.

Doporučujeme

Genová terapie ALS: jsme na začátku naděje

Genová terapie ALS: jsme na začátku naděje

Je to krutá a zatím nevyléčitelná nemoc. Amyotrofická laterální skleróza. Americká léková agentura FDA však nedávno schválila pro medicínskou...
(Ne)umělá sladidla

(Ne)umělá sladidla uzamčeno

Adam Obr  |  3. 6. 2024
Když loni v létě zařadilo WHO aspartam na seznam látek, které mají potenciál způsobovat rakovinu, dosáhla diskuse o škodlivosti nekalorických...
Příběhy řasových éček

Příběhy řasových éček

Richard Lhotský  |  3. 6. 2024
Přídatné látky v potravinách, familiárně přezdívané pro svůj kód éčka, vzbuzují u řady lidí obavy a strach. Přesto se mezi nimi najdou i látky...