Město odkojené vodíkem: Ústí nad Labem

„Vodíkovým údolím“ by se chtělo stát několik českých regionů, které se v posledních dvou letech přetahují o pozici lídra v zavádění nových vodíkových technologií. Evropská platforma Hydrogen Valleys sdružuje a podporuje oblasti, jež se soustředí na klimaticky neutrální zdroj energie v podobě vodíkového plynu. Jeho spalováním vzniká prakticky jen pára, proto bývá označován za nejpříhodnější náhradu fosilních paliv zejména v dopravě.

Ústecký kraj mezi sebe přijala vodíková komunita jako prvního žadatele z České republiky. Konkuruje mu zejména kraj Moravskoslezský, který zprovoznil první veřejnou vodíkovou čerpací stanici. Sever Čech má ale v rukávu eso v podobě dlouhé vodíkové tradice. Tento plyn se tu totiž produkuje nepřetržitě už 122 let a za tu dobu se Ústecko několikrát stalo průkopníkem specifických forem využití vodíku.

Nejstarší dohledané projekty vodíkovodu skrze město jsou datovány rokem 1912.Snímek Jiří Přeclík, Muzeum města Ústí nad Labem

Původně odpad

Počátky hromadné výroby vodíku v habsburské monarchii neměly s dnešními ekologickými hodnotami nic společného. Vlastně šlo o odpad při chemické výrobě. Prvního a na dlouhou dobu jediného hromadného producenta tohoto plynu představoval Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem (Der Österreichische Verein für Chemische und Metallurgische Produktion). Nešlo o náhodu, ústecká chemička byla nejstarší a největší podnik svého druhu v Rakousko-Uhersku a jeden z nejvýznamnějších hráčů v oblasti chemického průmyslu v Evropě. Snaha udržet se na špici přivedla podnik na konci osmdesátých let 19. století k intenzivnímu výzkumu v oblasti elektrochemie. Konkurenční podnik Chemische Fabrik Griesheim-Elektron získal ale náskok a v roce 1892 zahájil výrobu chloru novou výkonnou metodou elektrolýzy. Princip tkví v rozkládání chemických látek elektrickým proudem. Z kuchyňské soli bylo možné jedinou provozní operací získat sodný louh, chlorid a vodík. Ústečtí stáli na křižovatce: buď koupí licenci, anebo dotáhnou do konce vlastní rozpracovaný výzkum vedený Ernstem Arminem Kunzem. Roku 1897 si patentovali „Ústeckou zvonovou elektrolýzu“, která předčila ve většině parametrů griesheimskou metodu a stala se celosvětově žádanou licencí. První výrobní jednotka elektrolýzy spustila v Ústí výrobu chloru a hydroxidu draselného v květnu 1899. Kvůli ní chemička urychlila elektrifikaci podniku i města a zbudovala výkonnou elektrocentrálu.