Starověké andské civilizace

Jedny z nejpozoruhodnějších kultur staré Ameriky se rozvinuly na svazích And. Postupně vznikaly a zanikaly po několik tisíciletí až do příchodu Evropanů. V několika článcích se pokusíme, byť jen zlomkovitě, představit některé z nich, osvětlit některé aspekty jejich vývoje a nastínit jejich fungování.

Andská oblast, která zahrnuje celé dnešní území Peru a Bolívie, část Ekvádoru, Chile a Argentiny, patří k jedné ze dvou jádrových oblastí kulturního vývoje Nového světa. Před příchodem Evropanů se zde po dobu několika tisíciletí rozvíjely komplexní, vzájemně provázané kulturní systémy. Jejich ekonomiky byly založeny na intenzivním zemědělství, zároveň ale v celém andském prostoru vyrůstala městská centra s monumentální veřejnou architekturou. Vznikaly hierarchické, expanzivní politické celky, jejichž vůdci se opírali o kontrolu pracovní síly a komplexní náboženskou ideologii. Druhou takovou oblastí se strukturálně podobným, byť v konkrétních projevech odlišným kulturním vývojem byl střed a jih Mexika a severozápadní část Střední Ameriky. Mimochodem jedním z důkazů pro existenci vzájemných kontaktů obou oblastí jsou nálezy mušlí ostnovek (rodu Spondylus; bude jim věnován jeden z následujících dílů seriálu) například na mexickém poloostrově Yucatán, v lokalitách mayské kultury.

Andská oblast se vyznačuje velkou ekologickou rozmanitostí.¹⁾ Velmi schematicky ji můžeme rozdělit na tři vzájemně propojené oblasti, které se ovšem vyznačují značnými klimatickými i topografickými rozdíly. Je to pobřeží (costa), horská oblast (sierra) a východní úbočí And, svažující se do pralesní oblasti, tzv. selva nebo montaña. Pobřeží dnešního Peru pokrývají písečné pouště. V předkolumbovské době patrně ale bylo mnohem úrodnější než dnes, kdy je poznamenaly následky klimatických změn a eroze. Ještě v 16. století španělští kronikáři barvitě líčili úrodnost, bohatství a zalidněnost pobřežních oblastí. Dařilo se zde kukuřici a bavlně.