i

Aktuální číslo:

2021/7

Téma měsíce:

Požáry

Posvátné hory Inků

 |  12. 7. 2021
 |  Vesmír 100, 486, 2021/7
 |  Seriál: Andské civilizace, 2. díl (Předchozí)

Andy se zdvihají do nadmořské výšky téměř 7000 metrů. Té se už nelze fyziologicky přizpůsobit a při delším pobytu lidský organismus chátrá. Na vrcholech několika desítek andských hor převyšujících 5000 metrů byly ale nalezeny důkazy o návštěvách Inků a na některých z nich mrazem uchovaná těla dětí, které byly na vrcholu obětovány před více než pěti sty lety. Výkony Inků jsou úctyhodné. S ohledem na tehdejší možnosti a vybavení si zaslouží obdiv nejen schopnost naplánovat dlouhou pouť k horám a vylézt na vrchol, ale také orientační dovednosti a výběr výstupové trasy.

Relativně nedávno, před pouhými 20 lety, se podařilo najít těla dětí mumifikovaných mrazem pod vrcholem odlehlé sopky Llullaillaco ve výšce 6715 m n. m. Nálezy inspirují k mnoha otázkám: Co takové náročné výpravě předcházelo? Jak procesí a výstup probíhaly? Co se odehrávalo v mysli těch, kteří výpravy navrhli, a těch, kteří se jich účastnili a strávili měsíce na náročné pouti, se už nedozvíme. Avšak díky objevům na vrcholcích hor pozvolna skládáme kamínky do mozaiky a odhalujeme zajímavý příběh. Moderní metody potvrdily, odkud obětované děti pocházely a jaký byl jejich život před smrtí.

Inkové a posvátná krajina

Říše Inků se v době svého vrcholu v 15. století rozpínala na ohromném území, které by dnes zahrnovalo velkou část Ekvádoru, Peru, západní Bolívie, sever Chile a Argentiny. Krajina je tu neuvěřitelně rozmanitá, od tropických lesů po vyprahlou poušť, od moře přes náhorní plošinu, zvanou altiplano až po šestitisícové vrcholy And. Klima je vlivem Humboldtova proudu a fenoménu El Niño extrémně proměnlivé; nouze není ani o katastrofické události.

Území ovládané Inky se významně rozrostlo v průběhu relativně krátkého období před příchodem Španělů r. 1532. A právě mezi lety 1470–1532 vytvořili Inkové na rozmanitých místech své říše, kterou ve svém jazyce (kečuánštině) nazývali Tahuantinsuyo, víc než sto svatyní ve výškách nad 5200 metrů (viz mapu).

Incké náboženství bylo svázáno s přírodními fenomény, které měly zásadní vliv na lidský život (Vesmír 77, 157, 1998/3). Archeolog Richard Burger ve své knize o archeologické lokalitě Chavín de Huántar zmiňuje kosmologický model pohybu vody, který Inkové převzali od starších kultur. Podle něj byl zdrojem veškeré vody oceán. Cirkulující voda se dostala do hor a pomocí duhy nebo mraků zpět do nebe. V podobě sněhu se na hory vracela a řeky ji dovedly do údolí, kde byla tolik žádaná v zemědělství. Vysoké hory pokrýval sníh a některé sopky ve vyprahlé poušti Atacama dokonce skrývaly na vrcholu jezero (obr. 3). Inkové řešili nedostatek vody neustále. Proto vznikly obřady, během nichž prosili bohy a přinášeli jim obětní dary. A protože hory byly jedním ze zdrojů vody, uctívání hor bylo přirozené.

Vizuální linie ceque začínaly ve středu světa Inků, v Chrámu slunce (Coricancha) v Cuzcu. Podle teorií několika archeologů a archeoastronomů ukazují směr k významným orientačním místům krajiny, pomáhaly sledovat čas podle místa východu a západu slunce v průběhu roku, a tedy plánovat zemědělské práce i rituály. Směřovaly k posvátným lokalitám, kterým se kečuánsky říkalo huaca. Mohly to být přírodní svatyně vody, hory nebo jejich kombinace, ale také opracované a ozdobené obrovské kameny či skály. V literatuře se vyskytuje domněnka, že na konci těchto pomyslných čar ceque byly také postaveny významné chrámy. Mnoho důležitých staveb Inkové důmyslně zkonstruovali na základě dlouhodobých astronomických pozorování. Pro rituální plošiny vybírali místa na strmých srázech hor, dramaticky zasazená do krajiny a s jedinečným výhledem. Stavěli vertikálně a odvážně využívali krajinné prvky.

Nyní vidíte 13 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie, Archeologie, Antropologie

O autorovi

Renata Collard

Renata Collard, Ph.D., (*1968) vystudovala fyziologii živočichů a člověka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získala doktorát v oboru biochemie. Po deseti letech v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd využila v roce 2003 příležitosti a odjela na stáž na University of Colorado, kde působila donedávna. Ve volném čase se věnuje fotografování a zdolávání stovek vrcholů ve Skalistých horách. V průběhu posledních 20 let se vydává na expedice do Jižní Ameriky, kde se zajímá o archeologii a posvátné hory Inků v Andách.
Collard Renata

Doporučujeme

Požáry v krajině

Požáry v krajině

Jiří Sádlo  |  12. 7. 2021
Centrální paradigma čili ústřední hláška vědeckého oboru ekologie ohně by mohla znít skromně: je normální, že příroda občas hoří.
Tropické štěnice v evropských domácnostech

Tropické štěnice v evropských domácnostech

Uplynulý rok nám poskytl cennou, i když bolestnou lekci. Ukázal, jaké cesty se v globalizující lidské společnosti otevírají některým patogenům...
Výhody nitridových polovodičů

Výhody nitridových polovodičů

Alice Hospodková  |  12. 7. 2021
V posledních pětadvaceti letech pronikly do polovodičového průmyslu nitridové polovodiče, založené na sloučeninách dusíku s prvky III. skupiny –...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné