Neviditelný glomalin prospívá půdě

Glomalin je okem neviditelná látka, která prokazatelně zlepšuje kvalitu půdy – je objevem začátku druhého tisíciletí. Již víme, že působí jako zásobárna uhlíku a prospívá struktuře půdy. Její další využití se zkoumá.

Látku bílkovinové povahy zvanou glomalin, náležející ke glykoproteinům, objevily a částečně popsaly Sara Wrightová a Abha Upadhyayaová v roce 1996. Je stálá (k její biodegradaci je zapotřebí několik měsíců až desítek let), nerozpustná ve vodě a odolná vůči rozkladu teplem. Kromě jiných prvků je složena převážně z uhlíku (až 59 %) a je významnou součástí organické hmoty. Značná část organického uhlíku v půdě může být vázána právě v glomalinu.

Glomalin v půdě slouží jako jakýsi lepivý tmel, který má schopnost slepovat půdní částečky a tím zpevňovat a stabilizovat půdní strukturu a omezovat ztráty vody a živin.

Jak v půdě vzniká?

Wrightová a Upadhyayaová se původně domnívaly, že proniká do půdy právě z živých hub. Později se však ukázalo, že se uvolňuje z buněčných stěn po odumření a rozkladu hyf arbuskulárních mykorhizních hub.

Arbuskulární mykorhiza je oboustranně výhodný čili mutualistický vztah. Houba dodává rostlině minerální látky z půdy (fosfor, dusík, stopové prvky ap.) a rostlina na oplátku vyživuje houbu organickými látkami, které vyrábí fotosyntézou (viz rovněž Vesmír 98, 634, 2019/11). Nejvýznamnější arbuskulární mykorhizní houby patří do pododdělení Glomeromycotina náležejícího do oddělení Mucoromycota (houby spájivé). Právě ony jsou pro uvolňování glomalinu do půdy klíčové.