Nekalosti v péči o zdraví

Činnosti týkajícím se komplementární a alternativní medicíny, přírodního léčitelství nebo duchovní léčby mají i své právní aspekty. My se podíváme do „podsvětí“.

Nezabýváme se tu jakýmikoli nekalostmi v péči o zdraví, například podvodnými výkazy zdravotních výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo pletichami při veřejných zakázkách, nýbrž pouze těmi jednáními, jimiž jsou přímo dotčeni pacienti či zákazníci (spotřebitelé).

Sluší se předeslat, že smlouva o péči o zdraví nejčastěji mívá soukromoprávní povahu tzv. spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). S jinou povahou této smlouvy (nahlíženo legálním hlediskem jejích stran) se můžeme setkávat u pracovně-lékařských služeb. Lze-li spotřebitelskou smlouvu vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 o. z.). Stát si tím hledí ochrany slabší strany závazku.

Povinnost nahradit škodu (majetkovou újmu) způsobenou porušením smluvní povinnosti se řídí občanským zákoníkem (§ 2913 a násl.). Smluvní odpovědnost má právní povahu objektivní; tzn. i bez zavinění škůdce. Ovšem se zákonnými zprošťovacími (liberačními) důvody na škůdcově straně, mezi které však nepatří překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů.

Pro škodu způsobenou porušením zákona (škodní delikt ze zákona) se zásahem do absolutního, například osobnostního, práva poškozeného platí vyvratitelná domněnka škůdcovy nedbalosti (§ 2010 a násl.). Důkazní břemeno opaku tíží škůdce (poskytovatele služby).